Máme co dělat, abychom se vyrovnávali s kritikou druhých, jenže se neumíme vyvarovat mnohem horší varianty, a tou je sebekritika. Přestože slyšíme ze všech stran o sebelásce a poctivě se učíme mít rádi sami sebe, kdykoliv se nám něco “nepovede”, okamžitě se shodíme nějakým sebekritickým názorem: jsem nemehlo, jsem strašná a podobně.
Bohužel právě s projevy sebekritiky se často vyrovnáváme nejhůř. Je pravdivý výrok, že jsme to. co si myslíme, že jsme. Jestli si tedy vyčítáme, jaké jsme nešiky, ruce se nám samy zašmodrchají a už to prostě nejde.
Chvalte se!
Celkem snadno jsme se naučili se kritizovat, teď je nutné zvládnout opačný krok – začněte se chválit. V duchu nebo nahlas, chvalte se pokaždé, když k tomu najdete příležitost. Jestli máte pocit, že není nic, za co byste se mohli pochválit, sedněte si a napište na papír všechno, co se vám povedlo za poslední rok, pět let, deset, a tak dále. Zapište si všechno: maturitu, narození dítěte, upečení první bábovky… Čím víc nad sebou budete přemýšlet, tím víc věcí, za které se můžete pochválit, najdete.
Hledejte alternativní myšlenky
Sebekritický názor, který si na sebe vytvoříte, hodně ovlivňuje vaše každodenní konání. brzdí vás, blokuje, bere vám odvahu zkusit něco nového. Přitom změnit nahlížení na sebe není vůbec jednoduchá záležitost, je potřeba dlouhý trénink, než konečně přijmete i své jedinečné vlastnosti. A pravděpodobně se hodněkrát přistihnete přitom, že k sobě budete zase přehnaně kritičtí, protože zvyk je železná košile. V takové chvíli zkuste hledat alternativu k sebekritické myšlence, která zhodnotí danou situaci bez emocí a otevírají možnost změny, nápravy.
Místo radikálního “Jsem hysterka” si řekněte, že jste sice reagovala přehnaně, ale měla jste svj důvod. Ta reakce nebyla bez příčiny. A příště se zkusíte držet zpátky. Neříkejte si “Jsem nešika”, ale “No, dneska se to fakt nepovedlo, ale příště to udělám ještě líp”.