Naše děti vyrůstají v prostředí, které jsme my, jako malí, neznali. Chytré televize, mobilní telefony, tablety a počítače jsou normou, s níž žijí od útlého věku. Odborníci bijí na poplach, že poskytnout dětem digitální technologie už od útlého dětství, na nich páchá nenahraditelné škody. Na druhou stranu nelze zavírat oči nad tím, že tu jsou a že se s nimi budou setkávat na každém kroku do konce života. Jak tedy vychovávat děti ve světě technologií? Vyhýbat se jim, nebo jim je zprostředkovat? A kdy je ten správný čas?
Děti a technologie – jak to vidí rodiče
Jaké zaujímají rodiče postoje k výchově dětí v době, kdy jsou digitální technologie všude kolem nás, zkoumala Kanaďanka Alexandra Samuel a rozdělila rodiče na tři typy podle toho, jaký postoj k technologiím (v souvislosti se svými potomky) zaujímají. Podle toho, jak svým dětem digitální svět zprostředkovávají, se jejich potomci dají rozdělit do těchto skupin:
Digitální sirotci
Tyto děti mají v podstatě neomezený přístup k technologiím, ale nikoho, kdo by jim zprostředkoval základní pravidla a informace o tom, co si s nimi počít. Nepoužívají je k učení, rodiče jim nevysvětlí, co jim mohou dát, nemluví s nimi o tom, jak se s nimi děti cítí. Tyto děti mohou skončit tak, že online interakce budou preferovat před setkáními naživo, protože si téměř žádné mezilidské vztahy nevypěstují.
Digitální abstinenti
Jsou přesným opakem digitálních sirotků. Vyrůstají s minimem technologií, rodiče se snaží od všech digitálních vymožeností odstavit po celou dobu dětství. Tito abstinenti se pak někdy v průběhu puberty na technologie vrhnou s nadšením a nekritickou fascinací, díky níž se často dostanou do potíží v online světě.
Digitální dědici
Asi nejšťastnější skupina dětským uživatelů technologií jsou digitální dědici. Ti mají běžný přístup ke všemu, co digitální svět nabízí, jsou ale po celou dobu vedeni a mentorováni svými rodiči a učiteli. Díky tomu je v dospělosti dokáží využívat efektivně, v online světě na ně nečekají žádná úskalí, využívají je přirozeně jako nástroj pro svou práci i jako pomocníky pro pohodlnější život.
Naše děti vyrůstají v prostředí, které jsme my, jako malí, neznali. Chytré televize, mobilní telefony, tablety a počítače jsou normou, s níž žijí od útlého věku. Odborníci bijí na poplach, že poskytnout dětem digitální technologie už od útlého dětství, na nich páchá nenahraditelné škody. Na druhou stranu nelze zavírat oči nad tím, že tu jsou a že se s nimi budou setkávat na každém kroku do konce života. Jak tedy vychovávat děti ve světě technologií? Vyhýbat se jim, nebo jim je zprostředkovat? A kdy je ten správný čas?
Děti a technologie – jak to vidí rodiče
Jaké zaujímají rodiče postoje k výchově dětí v době, kdy jsou digitální technologie všude kolem nás, zkoumala Kanaďanka Alexandra Samuel a rozdělila rodiče na tři typy podle toho, jaký postoj k technologiím (v souvislosti se svými potomky) zaujímají. Podle toho, jak svým dětem digitální svět zprostředkovávají, se jejich potomci dají rozdělit do těchto skupin:
Digitální sirotci
Tyto děti mají v podstatě neomezený přístup k technologiím, ale nikoho, kdo by jim zprostředkoval základní pravidla a informace o tom, co si s nimi počít. Nepoužívají je k učení, rodiče jim nevysvětlí, co jim mohou dát, nemluví s nimi o tom, jak se s nimi děti cítí. Tyto děti mohou skončit tak, že online interakce budou preferovat před setkáními naživo, protože si téměř žádné mezilidské vztahy nevypěstují.
Digitální abstinenti
Jsou přesným opakem digitálních sirotků. Vyrůstají s minimem technologií, rodiče se snaží od všech digitálních vymožeností odstavit po celou dobu dětství. Tito abstinenti se pak někdy v průběhu puberty na technologie vrhnou s nadšením a nekritickou fascinací, díky níž se často dostanou do potíží v online světě.
Digitální dědici
Asi nejšťastnější skupina dětským uživatelů technologií jsou digitální dědici. Ti mají běžný přístup ke všemu, co digitální svět nabízí, jsou ale po celou dobu vedeni a mentorováni svými rodiči a učiteli. Díky tomu je v dospělosti dokáží využívat efektivně, v online světě na ně nečekají žádná úskalí, využívají je přirozeně jako nástroj pro svou práci i jako pomocníky pro pohodlnější život.