Být dobrým rodičem je velmi těžké a my se v této roli dopouštíme chyb, přestože se hodně snažíme. Chceme, aby se měly lépe, než jsme se mívali my, dopřáváme jim, rozmazlujeme je.
Taky proč ne, vždyť si toho špatného zažijí v dospělosti dost, tak proč jim nedopřát pohodové dětství? Jenže takto opečovávané dítě vstupuje později do života naprosto nepřipravené, nedospělé, a my se ptáme, kde jsme jen udělali chybu, že si ten náš kluk neví rady se životem.
Žádná pravidla a povinnosti
Jste zastánci volné výchovy? Nedáváte dítěti žádná pravidla, neomezujete ho, abyste mu “nezlomili osobnost”? Věřte, že to je to nejhorší, co pro něj můžete udělat. Ono totiž pravidla potřebuje, jsou pro něj životně důležitá. Když je nemá, neví, co má dělat a jak, kdy je správný čas pro různé činnosti. V neposlední řadě pak nemá před ničím respekt a neví, jak zvládat autority. Dítě bez pravidel je bezradné a má strach. To se navenek projevuje “zlobením” nebo sklony k agresivitě. Postoj “nic nemusíš a všechno můžeš” je asi to nejhorší, čeho se na dětech dopouštíme.
Nedostatek času
Když se přehnaná benevolence spojí s tím, že rodiče nemají na dítě dost času, dítě doslova strádá. I v téhle uspěchané době musí čas pro dítě být nadřazený všemu ostatnímu. Mluvíme ovšem o čase, který s děckem skutečně prožíváme, soustředěně, intenzivně, bez odbíhání k telefonu, bez koukání na televizní seriál. Nevykupujte si nevšímavost ke svému potomkovi drahými dary, všechno se koupit nedá.
Přehnané nároky
Na druhou stranu není vhodné ani přílišná péče a hlavně ambice. Zabrat dítěti veškerý čas různými kroužky a kurzy, organizovat mu život bez možnosti být chvíli prostě jen děckem, klást na něj nároky, chtít mít z něj hvězdu je pro něj odpovědnost větší, než ve svém věku unese. Často se pak stává, že má ze zodpovědnosti v dospělosti strach, nevěří si, připadá si, že není dost dobrý. To všechno může být důsledek přetěžování v dětství. O to víc, jestli ho za každý dílčí neúspěch pořádně vypeskujete.