Příliš suchý vzduch v bytě může způsobovat vysušení sliznice a s ní spojené častější infekce a alergie. Ideální vzdušná vlhkost v obytných interiérech by měla být v rozmezí 40 – 65 %, proto si často do panelových domů, kde bývá vzduch sušší, pořizujeme zvlhčovač vzduchu.
Pokud si pořizujete domu i čističku vzduchu, může být jednou z jejích funkcí i zvlhčování vzduchu. Samostané zvlhčovače pak dělíme na manuální, při nichž potřebujeme ještě vlhkoměr a sami ho zapneme ve chvíli, kdy vlhkost vzduchu klesne. Druhou variantou jsou zvlhčovače s automatickou regulací, které mají vlastní hygrostat.
Parametry pro výběr
Kromě ceny výrobku by nás především měl zajímat výkon, spotřeba, hlučnost a princip tvorby páry. Výkon zvlhčovače vybíráme podle velikosti místnosti, kterou potřebujeme zvlhčovat, s tou souvisí i velikost nádoby na vodu. Čím větší bude, tím méně často ji budete muset napouštět. Na druhou stran při sporadickém užívání se můžou v nádržce s vodou množit bakterie, proto jsou některé přístroje vybavené speciálními filtry a čistícími mechanismy (například předehřev vody), které udrží vodu čistou i delší dobu.
Jestliže chcete zvlhčovač provozovat i v noci, oceníte nejspíš nízkou hlučnost. Naštěstí většina zvlhčovačů umí pracovat pod 25 dB, jen parní přístroje mohou být hlučnější.
Rozdělení podle způsobu tvorby páry
Zvlhčovače vzduchu se dělí na studené a teplé. Studené produkují chladnou páru pomocí ultrazvuku, mají tichý provoz a nižší spotřebu, nehodí se ale do bytu s alergikem, protože alergenů vás nezbaví. Přístroje produkující teplou páru, umí zabíjet mikroorganismy, takže jsou pro alergiky vhodnější. Jsou výkonnější a účinnější, nepotřebují měnit filtry, mají ale vyšší spotřebu. Navíc mohou ovlivnit teplotu v místnosti a je nutná opatrnost v bytě s malými dětmi, protože pára může nepříjemně opařit.