Chovatelství

Štíři – jedovatí společníci

Už vás přestalo bavit chovat obvyklé domácí mazlíčky, jako jsou pejsci, kočky, hlodavci, akvarijní rybičky či papoušci? Pak si můžete v bohaté nabídce zverimexů vybrat exotická zvířátka, která jen tak někdo nemá. Mezi českými chovateli se nyní stávají oblíbenými i některé méně jedovaté druhy štírů.

Štír patří mezi suchozemské pavoukovce, kteří vypadají na první pohled velice křehce, ale zároveň bojovně. Uprostřed hlavy má dvě větší oči, po stranách jsou umístěny ještě další páry očí. Ty druhy, které žijí v tmavém prostředí (např. v jeskyních), žádné oči nemají. Klepeta nese druhý pár čelistních nohou a jsou tvořeny z jedné pohyblivé a druhé nepohyblivé části. Pomocí nich pak loví kořist a bojuje jimi se svými soky při námluvách. K chození má uzpůsobené čtyři kratší nohy, které se postupně zvětšují. Jsou ukončeny drápky se smyslovými chloupky. Na dolní části těla jsou umístěny vzdušnice, kterými štír dýchá.
Zadeček se skládá ze dvanácti článků. Vyhlíží jako ocas a štír ho dokáže zvednout nad přední část těla. Protože však není umístěn za řitním otvorem (ten se u štíra nachází na spodní straně těla), nelze ho považovat za pravý ocas. Na konci zadečku je dutý hrot se dvěma žlázami obsahujícími jed. Tento u některých druhů není pro člověka smrtelný, dokáže však způsobit veliké bolesti.

Potrava

Tito členovci se živí hmyzem, pavouky, larvami, větší druhy též korýši, housenkami či menšími druhy štírů. V zajetí jim chovatelé dávají především cvrčky či šváby, pro větší jedlíky mají připraveny také malé myšky. Tyto zachycuje štír pomocí silných klepet a usmrcuje jedovatým hrotem. Potravu pak rozmělňuje mimo tělo žvýkacími destičkami, které skrývá na prvním páru čelistních nohou.

Terárium

Štírovití klepítkatci se chovají v teráriích. Jejich rozměr záleží na druhu štíra i na počtu jedinců, které si hodláte pořídit. Jeho vnitřek by měl být přehledný, abyste věděli, kde se štíři nachází. Některé druhy milují suchá stanoviště s kameny, pod kterými se ukrývají, jiné naopak vlhké prostředí.

Jedovaté nebezpečí

Štíři pro většinu lidí představují symbol smrtelného nebezpečí. Mnohé druhy však jedovaté nejsou, jen některé pro nás představují skutečnou hrozbu. Za nejjedovatějšího je pokládán štír tlustorepý, který obývá sever Afriky. Pokud tento druh bodne jedovatým hrotem dospělého člověka, k usmrcení většinou nedojde, v nebezpečí se však mohou ocitnout malé děti a starší či nemocné osoby v důsledku ochabnutí dýchacích svalů.
Pan Tomáš Kuba, který chová štíry již řadu let, dodává: „Pro člověka jsou skutečně nebezpečné druhy z čeledi Buthidae. Příznaky otravy jsou závislé na jednotlivých druzích. Na místě bodnutí se může objevit otok šedé či zarudlé barvy, někdy však nevyvolá žádnou na povrchu viditelnou reakci. Pichlavou bolest u nebezpečných druhů doplní bolesti v oblasti břišní, zhoršené dýchání, pocení, někdy také pěna u úst. Smrt nastane obrnou dýchacího systému u dospělého člověka zhruba po třech dnech.“
Proti bodnutí štírem jsou vyráběna speciální séra z koňské krve. Pokud se jednalo o silně jedovatý druh štíra, pak je nezbytné nepodceňovat prvotní příznaky a navštívit co nejdříve lékaře. Nedoporučuje se jed vysát.


Chovat či nechovat štíra doma?

Mnozí možná nyní pochybujete, zda je vůbec dobré pořídit si štíra domů. Štíři však nejsou agresivní zvířata, jak se často lidé domnívají. Svůj jed využívají především k lovu, na člověka pak zaútočí pouze tehdy, cítí-li nebezpečí. Přitom neváhají použít i silná klepeta, jejichž silný stisk je velice nepříjemný. Doporučuji proto chovat jen méně jedovaté druhy, které pro své chovatele nepředstavují žádné nebezpečí. Štíra byste měli chovat na místě mimo dosah dětí či starších a citlivějších osob, kterým by mohl jeho jed způsobit nemalé zdravotní potíže, či dokonce úmrtí. Štír dokáže nalézt jakoukoliv skulinku a umí i mistrně šplhat, proto byste měli mít terárium řádně zabezpečeno.

Zdroj obrázků: Wikipedie.cz.

Previous ArticleNext Article