Česká republika

Státnická

Český prezident je osobou vpravdě přezaměstnanou. Neví, kam dřív skočit, pro samé povinnosti nemívá leckdy čas ani na radosti všedního dne. Důkazem budiž třeba i prostý fakt, že se v nedávných prezidentských volbách operovalo i tím, zda je schopen se této role zhostit na svůj věk sice možná zachovalý, ale přece jen již stařičký kníže, a že tento si nechal do předvolebního klání vystavit i lékařské potvrzení, že je schopen tuto profesi vykonávat z hlediska zdravotního.

Jeden si sice může myslet leccos, ale faktem je, že toho má takový prezident přece jenom dost. Protože na tíze vládnutí nic nemění ani to, vládne-li jeden národu vcelku nepočetnému. Prostě jsou tu úkoly, byrokracie, reprezentace, zahraniční cesty, tahanice s jinými politickými silami,… Je toho prostě dost.

Dost na to, aby jeden šetřil silami. Našeho současného prezidenta nevyjímaje. Vždyť tento si dopřál vlastně oddechu už hned po skončení volebního klání a relaxoval ztracen z očí veřejnosti. Což mu nelze mít za zlé a nemám v úmyslu mu to zazlívat ani já. Nikdo nemá bezednou zásob sil.

Jenže… Prý máme všichni šetřit. Zákonitě svými silami, ovšem nejen těmito. Šetřit máme i financemi, protože těch není nikdy dost a nyní dvojnásob.

A proto mne zaujala v tomto okamžiku vcelku čerstvá zpráva zmiňující to, co možná většina čtenářů znuděně přeskočila nebo tomuto věnovala pozornost nanejvýš okrajově. Protože to není téma, jež by bylo právě tahákem.

A sice že se náš nový prezident, navíc sám vlastník modré knížky, možná vypraví… za našimi vojáky do Afghánistánu. Zatím to prý není jisté, nikoliv však proto, že by snad na to náš politik číslo jedna neměl čas nebo že by na to nebyly peníze, ale pouze proto, že není jisté, jakou bude tamní bezpečnostní situace. Bude-li tam bezpečno, prý se tam náš prezident vypraví, aby POZDRAVIL naše hrdinné bojovníky. Jak potom pravil na tiskové konferenci náčelník generálního štábu Petr Pavel, MOHLO BY navíc být v prezidentově programu i jednání s afghánským prezidentem. Zaplesal, smí-li se to o vysokém důstojníkovi armády říci, i první náměstek ministra obrany Vlastimil Picek, jenž je dle svých slov rád, že tam vojáci Zemanovi BUDOU MOCI UKÁZAT SVOU ČINNOST.

Možná jsem hloupý, kdo ví? Jenže prostě nechápu. Nechápu, proč náš muž číslo jedna namísto své hlavní práce nebo v případě nudy nějaké jiné užitečné činnosti chce jet na druhý konec světa, a to jen proto, aby se ukázal s několika tam život nasazujícími vojáky. Aby je prostě letěl „pozdravit“… no a kdyby už snad náhodou, pak by možná bokem promluvil s vrcholným politikem tamním. Naopak by to bylo pochopitelné, takto však nikoliv. A už vůbec nechápu, proč si náš prezident chce užít v roli jemu předváděných cvičených opiček vojáky právě tam, kde to naši společnou kasu přijde na pěkný peníz. Protože dozajista nepůjde pěšky jako osamělý batůžkář.

Tady u nás na jihu totiž například máme Boletice. V tomto výcvikovém prostoru by se mohl prezident pokochat vojáky též, včetně „Afghánců“. Vlakem by ho to vyšlo z Prahy na daleko přijatelnějších pět hodin cesty a tři stovky. A bezpečnost by tu byla zaručena.

Previous ArticleNext Article