Seznamte se

Sraz je sraz

masáž

Po letech se opět setkali dva spolužáci. Normálně by se ti dva v životě sotva někdy potkali, kdyby nebyli spolužáky, jenže kdysi spolužáky byli a sraz třídy po mnoha letech nejednou svede dohromady i lidi notně rozdílné.

První z těchto spolužáků nevídaně zbohatl. Kapsy plné peněz a kreditních karet, na sobě zlata víc než v klenotnictví, hrdý pohled a sebevědomé vystupování. Druhý takový chudinka, venkovský balík, který to v životě nedotáhl dál než do místního zemědělského družstva.

A protože sraz je sraz, dali se do řeči. Nemohli se do ní nedat. Protože první ze spolužáků, vědom si své nadřazenosti, si chtěl zase jednou dokázat, oč je lepší než někdo jiný. A teď měl ideální příležitost.

„Tak jsem byl minulý týden na zájezdu…“

„Já taky,“ opáčil ten životem méně obdařený.

„To víš, přepych. Vydatná snídaně, lehký oběd, nějaká ta dobrota k večeři…“

„Úplně jako já.“

Tomu hrdému poněkud ztuhnul úsměv na rtech, hodlal však toho nebožáka vedle sebe pořádně pokořit. Pár větiček a srazí ho na kolena.

„Pak jsem si zašel na půl hodinky na thajskou masáž…“

„Já na ní byl celou hodinu.“

„Nechal jsem si udělat bezva pedikůru…“

„Já taky.“

„Dal jsem vydělat špičkovým kadeřníkům…“

„I já.“

„S tou mojí jsem si zašel i do solné jeskyně, protože to víš, je trochu slabá na plíce…“

„My to samé.“

„Pak jsem si jen tak z legrace půjčil SEGWAY. To je takové…“

„Já vím, taky jsem na něm jezdil…“

Hovor pokračoval dál a dál. A stále ve stejném duchu. Dokud hrdému zbohatlíkovi nedošla řeč. Už nevěděl, čím se ještě pokusit nebožáka trumfnout. A tak to vzdal. Už jen poslední otázka:

„Takže tys byl taky v Las Vegas? Kdes na to vzal?“

„Las Vegas? Co to je? To neznám. Já byl jen tady kousek… V Brně. Vždyť tys přece taky využil Slevu Brno, jak jsem tě tak poslouchal…“

Zbohatlík se zarazil. Tak ono i v Brně… Zašklebil se a pokusil se co nejrychleji od toho chudinky vzdálit. Přece nemusí všichni vědět, že byl takový trouba, že měl za hříšné peníze to co tenhle za pár šupů. Odvrátil se a začal konverzovat s elegantní dámou. Připadala mu povědomá, jen si tak vzpomenout. Jistě, musela to být nějaká dávná spolužačka jenže jaká? Marně lovil v paměti… a pak to vzdal.

„Jsi tu s někým?“ otázal se tedy neutrálně této dámy ze zjevně lepších kruhů.

„Jistě že jsem. Přece tady s Pepíkem.“ Ukázala na chudinku, ponechaného před chvílí zbohatlíkem svému osudu.

Zbohatlík byl v rozpacích. „Jak to, že on, takový ehm, a ty, taková krasavice…“ „To víš – sleva na dámské oblečení. Vždyť tam tvoje žena taky nakupuje. Hned jsem si toho všimla, když jsi ukazoval její fotku…“

Nevěděl, co odpovědět. Vždyť na té fotografii byla jeho žena v šatech z nejpřednějšího z předních francouzských salónů! A tahle… se slevou…

„Tak, kamarádi, ke stolu,“ ozval se na celý sál chudinka. Všichni ho poslechli a usedli k lukulským hodům. Tabule byla plná laskomin.

„Člověče, kdes na to vzal. Vyloupil jsi banku?“ Poslední otázka zbohatlíkova směřovaná tomu chudáčkovi. „Ne, našetřil. A docela v pohodě. To víš, když člověku celý život pomáhá hromadná sleva

Podnikatel se zhroutil zoufalstvím. Byl převezen do specializovaného sanatoria a tam díky svému jmění léčen tím nejlepším, co bylo k mání. Avšak marně. Protože na tomto uzavřeném psychiatrickém pavilonu zešílel docela. Kdykoliv se mu dostávalo nekteré z nejlepších nadstandartních procedur, propadal depresím či amokům, jsa nevyvratitelně přesvědčen o tom, že to jistý chudinka venku má taky. A určitě za pár šupů.

Previous ArticleNext Article