Výchova dětí

Škola hrou

Patřím ke generaci Husákových dětí, kdy se školství i veškerá mimoškolní činnost nesla v duchu hesla velkého bratra Vladimíra Iljiče Lenina „Učit se, učit se, učit se“. A přiznám se, že mi na tom nepřišlo nic divného. Vždyť jsme nic jiného neznali. Navštěvovala jsem výběrovou jazykovou školu, resp. tenkrát školu s rozšířeným jazykovým vyučováním. Množství učiva bylo nesrovnatelně rozsáhlejší než na běžné základní škole. Takže „šprtání“ bylo alfou a omegou našich dětských let.

Ještě jednu odlišnost jsme na naší škole měli. Díky rozšířenému jazykovému vyučování jsme se minimálně jednou ročně dostali „za hranice“. Sice pouze za hranice východního Německa, ale i tak to pro nás byl velký zážitek. Myslím, že se naše němčinářka tehdy snažila o jakousi školu hrou. Pravdou je, že jsme se o německých reáliích naučily za ten jeden den více než za spousty hodin v lavici. Pravdou je také, že při (nucené) konverzaci v německých obchodech nebo při setkáních s „družebními“ školami jsme se naučili mnohem více německy než při suché učebnicové výuce.

Nu, život šel dál, a já (stejně jako většina z nás) přežila nejen školu základní, ale i tu střední a vyšší. Samozřejmě bez jakékoliv snahy něco změnit na „zajetých kolejích“. Teprve v době, kdy se do systému „výuky“ měla zařadit naše nejstarší (postižená) dcera, jsem VELMI zpozorněla… Komenského motto „škola hrou“ dostávalo zcela jiné rozměry. Pro to, aby se naše dcera cokoliv naučila, nestačilo (a nikdy stačit nebude) obyčejné přednášení a následné biflování. Potřebuje do naučení se nových věcí zapojit minimálně dva smysly – oko/ucho, oko/hmat, oko/chuť atd.

Veškeré vědomosti a znalosti jsem jí, jak s oblibou říkám, musela servírovat na stříbrném podnosu. Velmi ráda cestuji, takže i výlety a návštěvy různých turistických míst se vždy změnily v (bojovou) hru. Při prohlídce zámku jsme si „jen“ neprohlíželi, ale například hledali, kam chodil král na záchod, nebo kde princezna psala úkoly, nebo kam kuchař schovával ňamky před mlsnou královnou apod. A v duchu „zajetých kolejí“ mi nikdy nepřišlo divné, že se v muzeu musí být potichu, na zámku se nesmí na nic sahat apod. Teprve po návštěvě zahraničních muzeí a jiných turistických zajímavostí jsem zjistila, že to jde i „jinak“. Lze sahat, lze poznávat, lze zkoušet, lze se jednoduše UČIT HROU.

Pojďme si představit některé zástupce „nové generace“ muzeí a jiných výletních cílů, kde heslo ŠKOLA HROU dostává zcela konkrétní podobu.

ZAHRANIČÍ
Vybrala jsem namátkově pouze dvě místa, se kterými máme osobní, velmi pozitivní zkušenost z poslední doby.

Haus der Natur, Salzburg Rakousko
Pokud chcete v České republice navštívit přírodopisné muzeum, zamíříte jednoduše do Národního muzea v Praze… Jenže nemůžu si pomoci, ale to se jaksi „zapomnělo“ v době, kdy bylo postaveno. Paní v šedých pláštích, které na vás hledí z každého „pozarohu“ a přísným zrakem kontrolují, zda nenecháváte „ťápoty“ na sklech vitrín… Na rozdíl od něj je pro mě Haus der Natur téměř absolutním ideálem ve smyslu výuky a poznávání přírody v „umělém“ prostředí. Záběr jednotlivých expozic je neskutečný – vodstvo, živočichové, rostliny, člověk, vesmír, minulost, přítomnost, technika. V rámci jednotlivých expozic je vždy několik interaktivních prvků, s jejichž pomocí lépe pochopíte, to co vidíte ve vitríně nebo to co si přečtete nebo to co shlédnete na nějaké obrazovce. Rájem hlavně pro děti jsou dvě patra tzv. laboratoří, kde už to je hlavně o zkoušení „na vlastní kůži“. Třešinkou na dortu jsou dvě „živé“ expozice – akvária s obyvateli sladkovodních i slaných vod a terária s živočichy z celého světa. Více na www.hausdernatur.at.

Saurierpark, Kleinwelka Německo
V posledních letech se síť Dinoparků v ČR rozšiřuje. Je to určitě bezvadný způsob, jak poznat svět pravěkých (a tudíž fascinujících) zvířat na vlastní oči. Jednotlivé modely mají často nejen pohyblivé části těla (hlava, ocas), ale bývají také ozvučené. Má to však jednu vadu na kráse – většinou jsou za provazem. Přesně v duchu českého „muzejnictví“ – není dovoleno sahat, jen se koukat. Ale nerada bych nezasvěcené odradila od návštěvy. Je mnoho návštěvníků, kteří jsou českými dinoparky nadšení. Posuďte sami na www.dinopark.cz.

Nám a našim dětem se více zamlouvá 30letý „dědeček“, dinopark v Kleinwelce v Německu. Modely nejsou tak moderní, jsou vyrobené z obyčejného drátu a betonu. Přesto si děti návštěvu nejen více užijí (naleznete zde mnoho herních prvků postavených v duchu „dino“), ale zároveň si odnesou více informací. Dinosauři jsou zasazeni do různých scén a (snad) realitě odpovídajících pozic a k tomu jsou přidané stručné, jasné i s příběhem spojené informace. Chcete-li si užít hezký výlet do prehistorie, určitě neváhejte a navštivte www.saurierpark.de.

ČR
Sami z vlastní zkušenosti jistě víte, že v České republice sice vznikají prostory, které lze k praktické výuce využít. Ale bylo by jich potřeba mnohem více.

IQ Park, Liberec
O podobném místě se nám jistě zdávalo zvláště v hodinách fyziky nebo chemie. Představa, že tu starou, oprýskanou laboratoř vyměníme se spolužáky za možnost si sáhnout na 500 tisíc voltů, vystřelit raketku na Mars nebo pod vlastnoručně vyrobeným mikroskopem zkoumat tisíckrát zvětšený plesnivý chleba… Kdo jste některý z IQ parků ještě nenavštívili a máte doma školou povinné děti, určitě neváhejte. Více na www.iqpark.cz.

Techmania, Plzeň
Je to místo, kde zapojíte jednoduše všechny svoje smysly a na vlastní kůži zažijete to, co by vám jinak zůstalo utajeno z říše fyzikálních a dalších přírodních zákonů. Seznámíte se s mnohými technickými vynálezy, provětráte mozkové závity, jednoduše se budete UČIT HROU. Kompletní informace o různých soutěžích, akcích, výstavách v Techmanii naleznete na www.techmania.cz.

Benátecké muzeum, Benátky nad Jizerou
Historie na vlastní kůži. Tak se dá nazvat návštěva benáteckého muzea. Zapomeňte na heslo „není dovoleno sahat, možno pouze se dívat“. Složte si z puzzle svého praprapraprapradědečka, v roli archeologa vykutejte z písku ztracený erb vašeho rytířského rodu, vyražte do boje v pravé drátěné košili s helmicí a mečem, vyzkoušejte si oděv vašich středověkých předků… Jednoduše se přeneste do blízké či vzdálené minulosti a užijte si dobu našich předků, o které čtete v knížkách a vídáte v pohádkách. Více na http://www.benatky.cz/muzeum/index.php.

Co si myslíte vy? Platí více Učit se, učit se, učit se nebo Škola hrou? Které znalosti a informace, pokud můžete sami posoudit, vám zůstaly v paměti déle? Zároveň bych vás ráda tímto článkem vyzvala ke sdílení informací o místech, kde platí Komenského ŠKOLA HROU. Myslím si, že jsem vyjmenovala opravdu jen zlomek těch, které nám za poslední léta v naší zemi vznikly.

Previous ArticleNext Article