Chovatelství

Psí sporty II – Dogfrisbee

Koho by napadlo, že počátky frisbee mají souvislost s pekárnou v Bridgeportu v Connecticutu? Byli to právě tamější vysokoškolští studenti, kteří přišli na to, že kulaté plechy, v nichž prodává The Frisbie Baking Company koláče, skvěle létají. Vynález frisbee si však přivlastňují i další. Například univerzita v Yale připisuje vznik tohoto zábavného sportu jednomu ze svých studentů jménem Elihu Frisbie.

 

Ten totiž dostal nápad vrhat do dálky cínovým talířkem, určeným na kostelní sbírku. Tato teorie o původu hodu létajícím diskem je však považována odbornou veřejností za méně pravděpodobnou. Konec konců toto není důležité, významné je, že frisbee bylo na světě. Netrvalo dlouho a této disciplíně přišli na chuť i majitelé psů, kteří své nadšení z nové hry přenesli i na své čtyřnohé kamarády. Prvním psem, který se v roce 1974 díky dogfrisbee proslavil, byl vipet popelavé barvy Ashley. Alex Stein s ním tehdy v mezipřestávce vtrhl na baseballové hřiště, kde před zraky tisíců diváků předvedli úžasnou show. Ashley svými rychlými a vysokými výskoky zaujal celé publikum a stal se slavným doslova přes noc. Alexe však po jejich vystoupení zatkli,  Ashley  se pak po několik dní toulal v okolí Los Angeles, než si ho všimla rodina, která se ho následně ujala. Alexovi se podařilo Ashleyho získat zpět jen díky oznámení v televizi a rozhlase. Jejich setkání bylo bouřlivé, šťastný Ashley prý skákal do výšky šesti stop. Oba se záhy stali hosty mnoha televizních pořadů, jejich fotografie zaplnily obálky rozličných časopisů, všude se o nich mluvilo i psalo, Ashley si dokonce zahrál hlavní roli v dokumentu, který získal nominaci na Oscara. Ve své sportovní kariéře dosáhli třikrát vítězství na mistrovství světa v dogfrisbee. Na jejich společná představení se můžete i dnes podívat na internetu. Ashley zemřel ve čtrnácti letech, ještě ve svých třinácti byl údajně  schopen hrát aktivně dogfrisbee. O jeho smrti informovala snad všechna tehdejší média v USA.

A jak se dostalo dogfrisbee k nám do České republiky? Podle mých informací se velkou měrou o jeho  zavedení u nás zasloužil  Jakub Štýbr, na jehož internetových stránkách se můžete dovědět mnohé další zajímavosti o tomto pozoruhodném psím sportu. Jak sám uvádí, jeho začátky nebyly lehké. Už jen sehnat vhodný disk představovalo tehdy nemalý problém, a to máme na mysli dobu před pěti lety. Dnes již naleznete v každém obchodě s chovatelskými potřebami bohatý výběr disků, popřípadě není obtížné si speciální, pro závody určené, disky objednat prostřednictvím internetu. I to svědčí o narůstající oblibě dogfrisbee u nás. První čeští nadšenci do této sportovní disciplíny museli jezdit na závody do okolních zemí, zejména do Německa a Polska. V říjnu roku 2006 se u nás poprvé v historii konala oficiální  česko-polská soutěž v dogfrisbee na cvičišti ZKO Jaroměř. Účastnilo se jí však pouze osm českých týmů, ale přesto naši reprezentanti dokázali tehdy držet krok se zkušenějšími  Poláky a dnes jsme jim na mezinárodních soutěžích silnou konkurencí.

Jaké jsou sportovní disciplíny dogfrisbee?   

Přesná pravidla jednotlivých disciplín dogfrisbee jsou podrobně popsána na stránkách DiscDog klubu České republiky, a proto jen stručně. Jako první často uváděnou soutěžní disciplínou bývá Dog Dartbee®, při němž se závodí ve skupinách vyřazovacím způsobem a každé kolo se skládá ze tří sérií po třech hodech. Pes se pohybuje ve čtyřech soustředných kružnicích vyznačených na zemi, připomínajících terč. Další disciplínou je TimeTrial, tzv. časovka, jejíž podstatou je dokončit dva úspěšné dvacetiyardové (18,3 m) hody v co nejkratší době. Asi nejzajímavější a pro diváky nejatraktivnější je Freestyle, do něhož musí tým zahrnout několik povinných prvků, ale v zásadě je celé vystoupení ponecháno na fantazii soutěžících, kteří zpravidla předvedou přítomnému publiku skvělou show. Posledními dvěma disciplínami dogfrisbee jsou Minidistance a The Quadruped®. Při Minidistanci mohou závodníci v časovém limitu 90 vteřin provést tolik hodů, kolik chtějí, ale pouze pět nejlepších se jim počítá do konečného součtu. V Quadrupedu se jedná čistě o házení diskem do dálky, doba není nijak omezena, vyhrává ten, kdo hodí psovi disk nejdále, i proto je tato disciplína rozdělena na muže a ženy.

Začínáme: Jaký disk je ten pravý?

Výběr disku rozhodně nepodceňte, vyhněte se nekvalitním a hodně tvrdým materiálům. Takovéto disky hůře létají, a především mohou pro psa představovat určité nebezpečí. Raději na počátku zvolte měkké, třeba látkové „talíře“, které psa při chytání neporaní, a neodradí ho tak od vaší nové společné hry. Většina firem prodávajících chovatelské potřeby nabízí i miniverze klasických disků určené pro majitele malých plemen, která by se s těmi velkými jen stěží vláčela.

Nezapomeňte ale na údržbu používaných disků. Měli byste je pravidelně kontrolovat a zabrušovat šmirglem výčnělky, které vznikají při silnějších zákusech psa. Pokud však dojde k odlomení části „talíře“, rozhodně ho už nepoužívejte. Pes by mohl pří výskoku vdechnout jeho úlomky nebo se o ostré hrany pořezat. Toto samozřejmě neplatí pro látkové disky, které zase ale mají tu nevýhodu, že se trhají a vůbec mají kratší životnost než disky z pevných materiálů. Pro začátečníky jsou však vhodnější.

Kteří psi jsou vhodní na dogfrisbee?

Je nutné, aby pes, se kterým se hodláte věnovat dogfrisbee, byl naprosto zdravý. Především jakékoliv onemocnění pohybového aparátu nebo nadváha vylučují možnost jeho účasti na této hře. Při výskocích jsou zatěžovány zejména klouby, proto by se měli tomuto sportu na jeho profesionální úrovni vyhnout plemena trpící na dysplazie nebo štěňata, která ještě nemají plně vyvinutou kostru. Na soutěžích zvláště bodují malí a středně velcí psi, kteří mohou do svého programu ve Freestylu zahrnout i prvky, při nichž se pes odráží od stehen  nebo třeba zad svého majitele. Málokdo by asi vydržel, kdyby se mu ze zad odrážela osmdesátikilová doga nebo novofundlanďan.

A jak na to?

Máte-li k dispozici vhodného pejska, se kterým chcete vyzkoušet dogfrisbee, najděte si v první řadě klidné místo, kde budete mít možnost nerušeně se věnovat tomuto pro vás novému sportu. Ideální je prostorná travnatá plocha bez děr, nevhodné jsou tvrdé povrchy, jako beton nebo například škvára. Pokud jste nikdy dříve nevrhali létajícím talířem, měli byste se to naučit ještě předtím, než začnete disk psovi házet. Důležité je, abyste v psovi vzbudili zájem o frisbee. Často se stává, že psi nechávají disk spadnout na zem a až poté vám jej přinesou nebo v horším případě s ním začnou prchat směrem od vás. Jednou z rad, která by vám v tomto snad pomohla, je, že byste si mohli zpočátku házet s druhým člověkem, pes by běhal mezi vámi  a občas by se pokoušel disk ve vzduchu zachytit, tak by přišel postupně na to, že není proč se letícího talíře bát a že to může být i skvělá zábava. Chce to jen trpělivost a chuť vyzkoušet něco nového. Výsledky se jistě brzy dostaví. Další užitečné rady pro začátečníky v dogfrisbee naleznete na internetových odkazech uvedených pod článkem.

Není nutné účastnit se profesionálních soutěží a řídit se pravidly jednotlivých disciplín dogfrisbee, jde jen o to, abyste měli oba z tohoto sportu radost, a v neposlední řadě takto aktivně strávený společný čas zajisté prohloubí i váš vzájemný vztah.

Internetové zdroje:
http://www.discdog.cz/
http://www.ireceptar.cz/detail-clanku/jak-zacit-s-dogfrisbee.html
http://inventors.about.com/library/weekly/aa980218.htm
http://www.iddha.com/

Fota vlastní a z www.iddha.com.

Previous ArticleNext Article