Vztahy

Pokušení prý může přijít kdykoliv

Vůně jahodového dortíku se šlehačkou, když jste se rozhodli držet dietu… Dáma před vámi labužnicky potahuje z cigarety, ale vy jste zrovna přestali kouřit… Svůdně se vlnící dívka, která si na vás dělá evidentně zálusk, zatímco doma čeká vaše novopečená manželka… Zkrátka pokušení. Mohla bych pokračovat ještě dlouho, než bych vyjmenovala všechny neřesti, kterých se někteří s chutí dopouštějí a jiní si je naopak přísně odpírají.

Pokušení je jako čert a ten nikdy nespí. Může se skutečně objevit a mnohdy i ve chvíli, kdy je nejméně čekáte. A pak záleží jenom na vás, do které kategorie se zapíšete. Budete sekat latinu a držet se svého rozhodnutí? Nebo zaběhnete do nejbližší cukrárny, v nejbližší trafice koupíte krabičku cigaret či do kapsy schováte snubní prsten a vydáte se na lov? Každý z nás je jiný. Někdo pouze mlží předtím, než si své pokušení vychutná až do dna. A někdo má naopak tak silnou vůli, že se nenechá nikým a ničím zviklat. 

Ale nebudeme hovořit ani o dietních chybách ani o opakované abstinenci alkoholu či cigaret. Nejčastějším pokušením, kterému člověk odolává, je prý nevěra. Mnozí psychiatři tvrdí, že je naprosto přirozeným jevem a že naopak člověk není ve své přirozenosti monogamním tvorem. Zatímco někteří si užívají manželskou volnost, jiní a mnozí žijí v přísně zakořeněné představě monogamního vztahu. Je mnoho manželů a partnerů, kteří se vzájemně podvádějí, ale za podvod to nepovažují. Dokonce se o svých úletech informují a dělá jim dobře si o všem vyprávět. Zřejmě jsem konzervativní a takové chování nepovažuji jako jev, který by měl v partnerském vztahu své místo. Naopak očekávám ve vztahu věrnost a totéž i nabízím. V opačném případě bych totiž neměla pocit, že o partnerský vztah jde. O „úletech“ a aférkách se dá dost dobře mluvit s kamarádem/kou, ale rozhodně ne s manželkou/em. V tu chvíli mi totiž uniká důvod, proč by tito dva lidé měli být spolu. Zvyk, rodinný rozpočet, děti? Přijde mi to smutné. Třeba se mnohým budu zdát naivní, ale pro mě je ze všeho nejdůležitější láska. Partner/ka může být výtečným společníkem a osobou se společnými zájmy, ale bez lásky to přece není ono. Je dokázáno, že časem se city otupují, stejně jako senzitivita na partnerovy impulsy, které mozek vyhodnocuje jako známé, a tudíž méně vzrušující, jako ty od neznámé osoby. Ale záleží zejména na lidech, kteří spolu žijí, jak se k dané situaci postaví. Nejhorší je, když na stejnou věc mají partneři odlišný názor. Tedy že jeden honí každou sukni, kdežto druhý vykazuje známky té nejcitlivější věrnosti. V takovém případě jde o skutečný průšvih. Ale ať věrnost či nevěra, dle mého musí dané stanovisko vyhovovat oběma.

Spory najdeme i v citátech. Některé k nevěře vyloženě nabádají, jiné od ní odrazují. Na internetu jsem našla dva zajímavé citáty, které bych zde ráda uvedla.   

Manželská nevěra není ani přirozená ani nutná, avšak máme k ní sklon – a tak je moudré vyhýbat se situacím, ve kterých vzniká pokušení.
Desmond Morris

Kdykoliv jsem odolal pokušení, bylo to krásné; ale když jsem mu podlehl, bylo to ještě krásnější.
Heinrich Heine

Ne zřídka se stává, že nevěra skončí totálním rozpadem vztahu. Jsou lidé, kteří ji neunesou. Také existují ti, kteří ji odpustí, ale již do konce života zůstanou ostražití. U někoho naopak vzbudí zájem o toho druhého a vztahy se napraví, spory vymizí… Zkrátka nevěra se nedá nijak globalizovat, i když jde o jeden pojem. Lidé rozlišují i způsob, jak k vlastní nevěře došlo. Někdo podvádí proto, že ve vztahu není spokojený a nevěrou si zvyšuje sebevědomí, aby se cítil žádaný. Někdo tak činí, protože není spokojený v milostném životě. A někdo tak jedná zkrátka proto, že už je takový, takže bez ohledu na spokojenost či frekvenci sexuálního života. Častým projevem bývá, že největší záletníci jsou rovněž těmi největšími žárlivci. Z okolí mých známých toto mohu jedině potvrdit. Jako by se řídili větou: „Podle sebe soudím tebe.“

Někdo se  o nevěře partnera nikdy nedozví. Někdo o ní ví, ale partnerovi to najevo nedává. Někdo kvůli tomu partnera opustí. A někdy za rozpad vztahu může sám zhrzený milenec. Nedávno jsem četla, že mnohem větší peklo mohou člověku způsobit odkopnuté milenky než-li podváděné manželky. Zřejmě je to i tím, že ženy upřednostňují city a mužům jde o pouhý sexuální kontakt, ale do milenky se zpravidla nezamilovávají. Usazený život a občasné vzrušení jim zkrátka vyhovuje.

Někdo pokušení neodolá jednou a do konce života si to vyčítá. Někdo slibuje, že už to nikdy neudělá, jiný už dopředu ví, že k tomu dojde znovu. Co dodat? Snad jedině to, že pokušení může na člověka číhat skutečně kdekoliv. Takže když se kolem vás vyzývavě zavlní úřednice na poště, tak si předtím, než si s ní něco začnete, vzpomeňte na svou polovičku. Skutečně vám toto dobrodružství stojí za případný rozpad vztahu?

Previous ArticleNext Article