Zahrada

Pokojové květiny pro začátečníky

Vyzkoušela jsem na sobě, které květiny vydrží "mizernou" péči začátečníka a které bohužel uhynou. K nejodolnějším patří sukulenty, ale ty moc v lásce nemám. Nicméně pěstování začátečníky přežije i třeba taková Dracéna nebo Šeflera, které nadělají v bytě spoustu parády.

Nejméně náročné jsou různé typy sukulentů. Rostlin, pocházejících z teplých krajů. Mnohé z nich jsou kvetoucí, ale i když nevykvetou, jsou hezké.

Vzpomínám si, jak jsme u babičky olizovali kvetoucí Vskovky. Babička jimi měla prorostlou prosklenou verandu. Každé léto jí tam rozkvetly desítky květů, na kterých byla sleďounká šťáva. Zalévali jsme jen občas. Takže vím, že Voskovky nejvíc ze všeho milují přímé slunce, klidně i přes sklo. My z verandy v létě utíkali před horkem, Voskova  (Hoya carnosa) rozkvétala. Zalévat jen občas. Stejně jako u ostatních květi, které zde vypisuji, stačí Voskovce obyčejná hlína ze zahrádky, z pole apod. Přesadit jednou za pár let, až začnou kořeny prorůstat z květináče ven a bude zřejmé, že touží po větším prostoru.

Další ze sukulentů jsou například Tchynin jazyk, Tlustice, Aloe Vera, různé typy kaktusů… Za oknem přežijí s trochou vody bez problémů.

Zelenec (Chlorophytum) znáte asi nejvíc z kanceláří, škol, z budov úřadů… Já ho potkala osobně před lety na jedné základní škole. O květiny se tam nikdo moc nestaral, tak jsem si je dobrovolně přidala na seznam činností. Občas se mi stalo, že než jsem oběhla celou školu, pozalívala je, utřela jim listy od prachu a škůdců (některé chudinky byly napadené puklicemi), přesadila pár z nich, ostříhala suché listy… bylo půl deváté večer. Ale stálo to za to, podařilo se mi zachránit a namnožit hodně květin a při odchodu jsem jednu z těch zachráněných Šefleru, dostala na památku. Zelenec patřil k mým oblíbenějším rostlinám na škole. Množil se neuvěřitelnou rychlostí. Každou chvíli jsem někde našla nové šlahouny (výhonky), které stačilo jen ustřihnout a na pár dní ponořit do skleničky s vodou. Když vylezly kořínky, přesadila jsem je do hlíny, zalila a za dalších pár dní už z něj byla krásná rostoucí květina. Většinou jsem dávala tři výhonky do jednoho květináče, aby pak ve finále byla květina bohatší. Když Zelenec někam zavěsíte, tak vyrostlé výhonky vypadají ještě krásněji. Zelenec neměl rád místo hned u topení, lépe snáší jakékoli okno nebo osvětlené místo, teplé i chladnější. Může být i v blízkosti topení, ale častěji budou schnout listy.

Květinu jménem Šeflera (Scheflera) mi dovezl náš pan ředitel tehdy do školy spíš na vyhození spolu s dalšími květinami z jedné zrušené sbírky. Z květináče trčely poslední dva lístečky, evidentně připravené umřít, jako zbytek původně asi krásné květiny. Nevím proč, možná proto, že jsem byla zvědavá, co z těch dvou lístečků může vyrůst, ale šeflerku jsem nevyhodila a pěkně se s ní piplala. Lístečky začaly brzy rašit nové. Ale zároveň jsem zjistila, že je náchylná na puklice, kterými byla škola ještě tehdy zamořená. Takže jsem několikrát týdne omývala namočeným kouskem vaty lísteček po lístečku. Za pár týdnů už z ní byl krásný keříček se žíhanými lístky. A dělala mi radost ještě velkou řadu let. Po celý svůj květinový život ji sužovaly puklice, takže si vyžádala velkou péči, ale listy byly asi díky tomu lesklejší, zářivější. Pak se mi narodil první syn, který vyžadoval péče mnohonásobně více a jednou přišel den, kdy už jsem musela kytičku poslat do nebíčka, protože puklice ji nadobro obsadily a mně došly síly. Po letech jsem si v jednom supermarketu koupila novou Šefleru. Tentokrát stromek s celozelenými listy. Dva roky není po puklicích ani vidu, takže ji občas zelijeme, když si někdo vzpomeneme. Občas ometeme pavučinky, pavoučkům se u ní evidentně líbí a občas otřeme listy od prachu. Je jí tu s námi dobře, už vyrostla o víc jak půl metru a staré listy takřka neshazuje. Hezké je, když z květináče vyrůstá více šefler najednou, pak je květina i efekt daleko bohatší. Jsou to květiny prostorové. Hodí se na světlá místa do hal, chodeb, do rohu obývacího pokoje apod. Moc nemusí přímé světlo a špatně snáší průvan. To pak často právě shazují listy. A pokud možno, tak s ní ani nehýbejte. Jednou za pár let přesaďte, ale jinak se kochejte její krásou.

A nesmím zapomenout na Dracénu. Dracéna (Dracaena) je další absolutně nenáročná květina, která je nádherná a svými tmavě zelenými lesklými lístečky oživí každé místečko, kam ji postavíte.Stejně jako Šeflera pookřeje pokaždé, když si na ni uděláte čas a otřete jí lístečky. Stačí k tomu vatový odličovací tampon, který namočíte do vlažné vody, vyždímete a opatrně otíráte lístek po lístku po horní straně od kmínku až po konec. Vždycky jsem se listy podložila dlaní a opatrně zlehka je omývala. Nesmíte moc tahat, abyste je neutrhli. U obou květin je odstraníte až příliš snadno. Dracéna snese i nějaký ten průvan, víc přímého sluníčka, než Šeflera, jinak jsou si nároky na péči hodně podobné.

Květiny reagují podobně jako zvířata a my lidé na vlídné zacházení, lásku a hezká slova. Pokud máte doma neustálé dusno a těmto popsaným květinám se nedaří, pak to nebude základní péčí (opravdu přežijí ledacos), ale spíš se zamyslete nad zásadní změnou partnerského či jinéhou soužití, které provozujete. Zakopaný pes bude někde tam. Takže květina nejen zkrášlí prostor, odvděčí se nám za naši péči, potěší nás novými přírůstky, ale dokáže i něco vypovědět o tom, jestli máme příjemnou domácnost, nebo by z ní i pes utekl, kdyby mohl:)

Pokud víte o dalších pokojových květinách, které zvládne i člověk začínající a zaneprázděný, napište do komentáře, tipy se vždycky hodí:)

Previous ArticleNext Article