Děti

Očkování = záruka pevného zdraví

„Kubík je zcela v pořádku! Kojení jste zvládli na jedničku a jak to bude s očkováním?“, uzavírala naši první preventivní prohlídku naše pediatrička. „Budeme je raději domlouvat průběžně, že?“, ujistila se s náznakem naděje, že tentokrát nebudeme na téma očkování tolik debatovat. Ale já  pouze potvrdila, že to určitě budeme společně konzultovat!


                                                   
Informace

Naše nejstarší dcera nikdy „nezapadla“ do předepsaných tabulek. Díky dlouhé cestě za správnou diagnózou (více jak pět let!), jsem bohužel získala mnoho různých informací, které si nesu životem, a vytanou na povrch ve chvíli, kdy je „o nich“ řeč. Jedno z témat, které se mezi rodiči dětí s postižením velmi často probírá, je téma očkování.
Vzhledem k tomu, že dcera absolvovala většinu očkování z povinného očkovacího kalendáře v kojeneckém ústavu, nemohla jsem to nijak ovlivnit. Ale každé následující jsem pečlivě zvažovala. Navíc jsme měli úžasnou pediatričku, která také neviděla v očkování „spasení za každou cenu“.
Když dcera jeden čas promarodila tři sezóny za sebou, žádala jsem lékařku ve vzácné a velmi krátké době bez bacilů, abychom dceru mohli naočkovat proti chřipce. Postavila se rezolutně proti s tím, že v našem případě by to bylo zbytečné. Ale naopak navrhla očkování proti žloutence, neboť dcera si hodně okusovala nehty a vůbec často si olizovala prsty.
V současné době uvažujeme o vakcíně proti meningokokovi, neboť nám dorostla do statisticky rizikového věku.
                                             
Starší syn
Když se nám narodil starší syn a hned v prvních týdnech života měl ošklivou reakci na očkování proti TBC, které se tehdy píchalo už v porodnici, zpozorněla jsem. Přišlo mi strašné, trápit sotva narozené miminko tím, že do něj vpravujeme pro něj nebezpečné látky – jednoduše řečeno. V tom období se shodou okolností rozjela veřejná debata právě na téma povinného očkování novorozenců proti TBC. Reakce, které tam někteří lékaři popisovali, s dovětkem, že nejsou nijak ojedinělé, byly opravdu šílené.
První tři dávky tzv. hexavakcíny proběhly bez reakcí. Za což jsem byla opravdu vděčná. Čtvrtou dávku jsme píchli tak nějak neplánovaně. Někam jsem s dětmi odjížděla a paní doktorka s dovětkem: „Vždyť už máte v sobě tři a bylo to bez problémů!“ mě „ukecala“. I manžel se postavil výjimečně na její stranu. Jak já je o pár hodin později oba proklínala… Malý dostal vysoké horečky a zrudla mu půlka prdelky kolem místa vpichu. Naštěstí jsem měla s sebou jak léky na snížení horečky, tak Fenistil kapky, které společně zažehnaly to nejhorší. Do 24h byl syn opět „v pořádku“.
V té době jsme již měli s lékařkou dohodnutý odklad očkování trojvakcíny proti příušnicím, zarděnkám a spalničkám. Pravdivě jsme to odůvodnili obavou z následků, na základě studií, které potvrdily souvislost mezi touto očkovací látkou a počátky autismu. Dodnes děkuji osudu, pánu Bohu a nevím komu, že jsme byli dostatečně „vytrvalí“ a ze své žádosti neustoupili. Nedlouho po té se u syna objevilo podezření na epilepsii a my se ocitli v péči neurologa. Přes veškerá ujištění po několika vyšetřeních, že je syn zcela v pořádku, dostal záchvat. Dodnes mě mrazí z té vzpomínky…
Záchvat byl označen jako spánková porucha a epilepsie se u syna nepotvrdila. Přesto raději nedomýšlím, co by mohlo dodržení termínu právě tohoto sporného očkování napáchat na synovu zdraví za paseku… Spornou vakcínu budeme očkovat letos na jaře, tzn. v synových 3 a ¾ letech.

Mladší syn
Narodil se do doby, kdy bylo povinné očkování proti TBC zrušeno. Média hlásají, že díky tomu se budou moct miminka očkovat tzv. hexavakcínou (černý kašel, tetanus, záškrt, hepatitida B, obrna, onemocnění Haemophilem influenzae B)  již v 9. týdnu věku! Já jsem dost rozpačitá z podobného nadšení. Určitě očkovat budeme, ale nejdříve musí kolem nás pominout chřipková epidemie a zároveň musíme od nás z domu vypudit bacily kašle a rýmy, které si u nás již několik týdnů vybudovaly hlavní stanoviště!
Při poslední preventivní prohlídce jsme se domluvili s pediatričkou, že očkování proti pneumokokům Prevenar odmítneme. Zajímavé je, že ta úžasná nabídka „očkování zdarma“ platí pouze pro očkování mezi třetím a sedmým měsícem věku! Takže kdybychom se rozhodli naočkovat touto vakcínou později, v době kdy by například syn v příští sezoně hodně marodil a tak by mu tato konkrétní vakcína byla ku prospěchu, zaplatíme si ji ze svého. Tomu říkám nabídka!

Na celém tom humbuku kolem povinného očkovacího kalendáře mi vadí, že nemáme možnost se SVOBODNĚ rozhodnout! Za nás rodiče, zákonné zástupce, rozhoduje stát! Bez ohledu na individuální potřeby našich dětí nebo na naši vůli v tom, čím a jak chceme chránit své děti! V daný moment se děti stávají majetkem státu a my musíme jen nečinně přihlížet, bez možnosti se bránit!
Já osobně se nebráním očkování jako takovému, ale domnívám se, že by se mělo používat k tomu, k čemu je určeno – K OCHRANĚ! K ochraně před nebezpečnými chorobami! A ne je dávkovat do dětí jako lentilky a ještě tvrdit rodičům, aby byli vlastně státu vděční za tuto OCHRANU!

Dále mi také vadí fakt, že většina pediatrů slepě dodržuje povinný očkovací kalendář a nejsou schopni ani základně informovat rodiče o tom, jaké vedlejší projevy může ta konkrétní vakcína mít. Ve chvíli, kdy se vyskytnou nežádoucí účinky, nikdo je nikde nezaznamenává! Pokud je dítě v těch horších případech dokonce hospitalizováno, lékaři pouze konstatují, že se jedná o průvodní jev očkování, ale do lékařské zprávy se to dostane zřídkakdy! A proto můžeme hrdě hlásat, že vlastně procento nežádoucích účinků je minimální ve srovnání s tím blahem, které očkování přináší! A každý rodič, který se jen pozastaví nad tím, zda je nezbytné to či ono očkování, je okamžitě prohlášen za fanatika a nepřítele národa, neboť ohrožuje nejen své děti, ale i ty ostatní, které s ním přijdou do styku!

Určitě není od věci, abychom se podívali do ostatních států EU, jak to chodí tam! Naše republika vyniká v počtu POVINNÝCH očkování u dětí! V čem se naše děti tak moc liší od těch ostatních v Evropě?

Nejsem fanatik! Jsem jen milující máma, která nechce slepě rvát do svých dětí něco, o čem mě ani sami lékaři nedokáží přesvědčivě ubezpečit, že je to ku prospěchu věci!

Previous ArticleNext Article