Foto, video

Nic neřešící řešení

Od chvíle, kdy si Radanovi pořídili svého prvorozeného synka, neměli chvilku klidu. Protože šlo o notně zvídavé dítě, které muselo do všeho strkat nos, všechno vidět, vědět, prozkoumat a  pochopit.

Což by vlastně nebylo na škodu, pokud by se jejich malý Toník zaměřil na něco vhodného. Pokud by toužil po poznání něčeho, co je přiměřené jeho věku a co nikomu jinému nevadí, a ničeho jiného. Ovšem… všechno bylo jinak. Přímo právě naopak.

Toník totiž strkal nos i do toho, do čeho ho strkat neměl. Nebylo sousedů, kteří by ho aspoň někdy nevyhnali ze svého domu či zahrady, nebylo řemeslníka, který by mu aspoň jednou nevytrhával své náčiní z rukou, nebylo řidiče, který by ho nedostával aspoň občas ze svého vozu.

A nakonec už Toníkovo počínání nemohli vydržet ani sami rodiče. Protože tito po četných stížnostech sousedů nemohli nedospět k tomu, že je potomka třeba pořádně zabavit. Nějak jinak, než se tento zpravidla bavil sám.

Možná kdyby měl sourozence… Hráli by si spolu a byl by pokoj.

Jenže ono to nebylo tak jednoduché. Protože Toník, jak jsem již zmínil, byl tvor notně zvídavý. A protože nebyla k mání žádná babička, jež by ho aspoň občas vzala k sobě a pohlídala… Prostě uznáte sami, že v takové situaci se další potomek pořizuje jen těžko. Protože veškerá snaha vyjde vniveč, jakmile se v nejlepším objeví dítko s udiveným výrazem ve tváři nebo nějakou naivní dětskou otázkou, jež v takovém okamžiku není ani trochu na místě.

Jak jenom odlákat jeho pozornost? Jak tuto zaměřit jiným směrem?

Rodiče dlouho zkoušeli možné i nemožné. Protože Toník byl sice zvídavý, žádnou darovanou hračkou neopovrhnul, jenže jakmile tuto zvědavě prozkoumal, měli ho rodiče v ložnici zpátky.

Tedy do chvíle, než objevili www.obchod-detem.cz. Protože dalekohledy, jež se tu nabízely, se jevily být tím pravým. S něčím takovým se zvědavý synek zabaví nadlouho. Než obhlédne dalekohledem celé okolí, zabere mu to hodně času a třeba ho něco zaujme dokonce natolik, že na to bude zírat dlouhé hodiny, ne-li dny.

A měli pravdu. Protože od chvíle, kdy Toník dostal dalekohled, měli rodiče pro svou lásku času habaděj. Protože potomek se tímto předmětem zabavil. Dokonale. A nejen sám. Byl dokonce tak ochotný, že svůj dalekohled občas půjčoval i svým kamarádům. Samozřejmě ho nespustil z dohledu, ale tím lépe. Aspoň od něj byl chvilku klid.

Ovšem jen nějaký čas. Bohužel. Protože pak byl klid vystřídán neklidem. Protože stále více a více dětí naznačovalo Radanovým cosi, co jim dříve nikdo nenaznačoval. A pak se k těmto dětem přidali i jejich rodiče.

Že je jim prý nepříjemné, když jejich děti lezou v Radanovic zahradě na onen košatý strom… A že by Radanovi měli tento pokácet… Nebo si aspoň pořídit závěsy na okno do ložnice…

Kam Toník a jeho kamarádi zaměřovali onen dokonalý dalekohled nejčastěji.

Previous ArticleNext Article