Chovatelství

Korela chocholatá

Musím přiznat, že tento papoušek mě nikdy nějak výrazněji nezaujal, na šedém ptáčkovi, mi nepřišlo nic moc zajímavého a tak jsem se ani o korele nesnažila dozvědět něco víc. Ovšem nedávno se vše změnilo, zcela náhodou jsem se stala majitelkou opeřeného nalezence a pak jsem už hodně rychle zjistila, kterak tento papoušek ke své popularitě přišel. Podobně jako andulky, jsou korely společenské, nenáročné a řekla bych i přirozeně zvídavé. Navíc dnes už korely neznáme jen v šedém vybarvení, ale chová se řada barevných mutací. Sice nemůžeme čekat pestrost jako u andulek, ale rozhodně už se nedá říct, že korela je nudně šedý pták.

Co mě ještě hodně zaujalo a potěšilo, je mírnost těchto australských papoušků. Velice dobře se snášejí s jinými mírumilovnými ptáky, takže abych nemusela čistit o klec víc, udělala jsem pokus a přidala korelce jako spolubydlícího svého kanárka. Vychází spolu velice dobře a dělají společnost jeden druhému, když na ně zrovna nemám čas já. Takže korelu směle můžete posadit do voliéry k andulkám, zebřičkám, agapornisům nebo křepelkám, pokud mají dostatečný prostor určitě v jejich soužití nebude problém.  Korela se skutečně předvedla jako super společník i pro mě, nepoznala jsem zvědavějšího ptáka, všechno hned zkoumá, bere do zobáku  a to ji dělá dobře ochočitelnou. Nechá se snadno zlákat pamlsky, takže pokud jí denně donesete v ruce něco dobrého, brzy na ruku sama vyskočí a po čase se ráda nechá podrbat na hlavě. Fajn je i její schopnost napodobovat různé zvuky, případně i některá slova. Samečci jsou v tomto šikovnější, ale i leckterá samička dokáže překvapit. Nedá se říct, že schopnost mluvit bude mít každý pták, ale napodobit pískanou melodii s tím si většina poradí velmi snadno. Chocholku jsem nejdříve brala jen jako zajímavou dekoraci na hlavně papouška, ale brzy jsem poznala, že díky ní korela vyjadřuje svoje pocity. V klidu je mírně přilehlá k hlavě, ale když se korela bojí nebo ji něco hodně zaujme, chocholku drží vztyčenou. Tak majitel dobře pozná, jestli svého svěřence něčím nevyděsil nebo jestli se v jeho přítomnosti ptáček cítí dobře. Nevím zda jde také o typickou vlastnost korel, ale spousta jich bývá jako uhranutá šperky. Prstýnky, náušnice, řetízky je přitahují  magickou silou, rády je oklovávají a slabší řetízky s radostí přeštipují. Co se týče hlučnosti, záleží zpravidla na jedinci, poznala jsem tiché korely, které si jen švitořili pár odposlouchaných melodií, ale i skutečné ukřičence, kteří zmlkli snad jen v době kdy se šli najíst nebo napít. Každopádně jejich hlas umí být dost zvučný, ale k opravdu hlučným papouškům zase nepatří.



Celý článek najdete na chovatelském magazínu Ostrovzvirat.cz.

Previous ArticleNext Article