Výchova dětí

Když děti vychovávají počítače

Jako dítě jsem trávila většinu času venku. Ať bylo jakékoliv roční období, zábavu jsem si našla. Všude jí bylo dostatek. Milovala jsem houbaření a koupání v létě, cvrnkání kuliček na jaře, pouštění draka na podzim a sáňkování, „koulovačky“ a bruslení v zimě. Na každém kroku mě čekalo spousta dobrodružství. Mohu říci, že jsem se nikdy nenudila.

Odmalička jsem byla takový průzkumník, dobrodruh s roztrhanými kalhotami a rozbitými koleny, který musel prozkoumat každé zákoutí a všechny stromy, které měly větve v dostupné výšce, se mi staly úkrytem před světem a rozhlednou do okolí. Vymýšlela jsem ďábelské plány, kterými jsem zaměstnávala své rodiče. Můj otec se mnou často chodil na procházky do lesa a skutečně se mi věnoval hodně. Vzhledem k tomu, že byl v důchodu, na mě měl dost času. Tak jsem s ním poznávala názvy stromů, květin, zvířat… Má maminka byla a je taktéž dobrodružné povahy, takže jsme všichni podnikali mnoho výletů, a v tomto ohledu musím říci, že jsem byla spokojeným dítětem. Na televizi jsem se, pokud si pamatuji, dívala v neděli na „Studio Kamarád“, kde jsem měla své oblíbence Jů a Hele. Později jsem se dívala též na Vegu a Magion. Jinak jsem televizi vůbec nepotřebovala. Již v dětství jsem přečetla celou řadu knih, zpočátku pohádkových, přes dívčí romány až po psychologickou literaturu. Také jsem už jako dítě psala, i když jsem ještě tenkrát neměla dostatečně pevnou vůli k tomu, abych něco dotáhla do konce. Hrála jsem na housle, později na kytaru. Byla jsem všestranně založená a to mi zůstalo dodnes.

Jak léta plynula, technika se vyvíjela. Na první setkání s počítačem si pamatuji na základní škole. Nevím, co to bylo tenkrát za model, ale používali jsme jej pouze na jednoduché výukové programy, které nás zkoušely ze znalostí matematiky a českého jazyka. V páté třídě jsem přestoupila na školu zaměřenou na výuku informatiky. Učili jsme se pracovat s různými programy. Zatímco tenkrát jsme měli výuku od jiných škol bohatší, dnes se zřejmě neliší ničím od ostatních škol, protože počítače jsou již všude. S internetem jsem přišla poprvé do styku v osmé nebo deváté třídě a byla jsem nadšena, když nám o přestávce učitel dovolil deset minut samostatného „surfování“. Na střední škole jsem při psaní referátů vystačila s psacím strojem, avšak na vyšším studiu se pořízení počítače domů stalo nutností. Stále častěji bylo slyšet z úst učitelů: „Pokud máte nějaké nejasnosti, podívejte se na internet.“ Nebo: „Na stroji to nepiště, přineste mi práci na disketě.“

Zpočátku byli učitelé a profesoři shovívaví k těm, kteří neměli doma počítač, natož přístup k internetu. Později je to přestalo zajímat soudě, že internet dnes přece musí mít každý.

Jak to vypadá dnes? Všichni a všechno je ovlivněno internetem. Již na základních školách mají děti za úkol vyhledávat potřebné informace na internetu. V určitých ohledech je internet jakožto přísun informací dobrý. Ale kam se vytratilo čtení knih? A proč se tolik dětí nudí, když mají jet za babičkou a dědou na venkov? Co na tom, že je tam rybník, les, dětské hřiště a plno zábavy. Babička s dědou nemají počítač, protože s ním neumí zacházet. A co sociální sítě? Proč čím dál více dětí má pocit, že pokud nejsou online, tak vůbec neexistují? A co na to jejich rodiče, proč je v tom podporují? Ano, když je dítě zahleděné do monitoru a „mastí“ nějakou návykovou hru, tak dá pokoj a nejsou s ním starosti. Je to lepší, než aby se toulalo po večerech a bralo drogy. Ale je to i v tom, že se rodiče svým dětem zapomněli dostatečně věnovat. Zejména kvůli pracovnímu vytížení a osobním zájmům. Netvrdím, aby matky nepracovaly, to není dost dobře možné. Ale kariéra také není vše. Když celý týden usilovně pracují, měli by si rodiče o víkendu udělat čas na sebe a své děti. Od dětství jim ukázat, že je nádherné vyjet si někam na kole nebo vyšlápnout na rozhlednu po nedělním obědě. A jak je to u vás?

Previous ArticleNext Article