Rozhovory

Kam na víkend – rozhovor

Je víkend a vy přemýšlíte co podniknout, kam se vypravit tentokrát? Případně jste z Prahy a všechny známé památky už máte zhlédnuté a navíc byste rádi někam, kde není tak rušno? V tom případě vás potěší kniha Okolí Prahy – východ, z edice Kam na víkend. Její autorka, Barbora Jungerová, je naší stálou redaktorkou, a tak nebylo těžké domluvit rozhovor. Daleko těžší bylo ho dát dohromady, protože čas je nad zlato…

{snippet ad1}Knihu vydalo nakladatelství Computer Press loni na podzim. Prozradí vám nejen to, kam se vypravit, ale i jaké cenové relace vstupného očekávat, aktuální ověřené kontakty (webové stránky, telefony apod.), najdete i tipy a nápady pro pěší i cyklisty, prostě rady a návody, které určitě při svých víkendových výletech využijete beze zbytku. Jste zvědaví, jak taková knížka vůbec vzniká? Co předchází tomu, než se dostane na pulty knihkupectví? A kdo by do těchto otázek mohl vnést více světla než samotná autorka? Takže otázky na věci, které by vás mohli zajímat, jsem položila přímo jí:

Barborko, kdy tě poprvé napadlo a v jaké souvislosti, že bys mohla napsat knihu?

Nenapadlo mě to – tolik sebevědomí jsem opravdu neměla. Obrátila se na mě kamarádka, zda bych nevěděla o někom, kdo by tuto schopnost měl a měl by zájem se podílet na novém projektu nakladatelství Computer Press. V tu chvíli jsem se drze zeptala, co to obnáší, a pokusila se sepsat na posouzení první zkušební kapitolu. Kapitola prošla a já dostala zakázku na celou knihu.

Jakým způsobem jsi postupovala při sběru dat a fotodokumentací a při samotném psaní knihy?

Sběr dat. Snažila jsem se od začátku postupovat systematicky – oblast byla opravdu veliká, cílů a objektů mnoho a času relativně málo. Do toho jsem byla dost omezená tím, že pečuji celodenně o dceru a zároveň jsme v té době začali s přestavbou domu. Prakticky to vypadalo tak, že jsem si stanovila oblast, cíle pro daný den a ráno jsme vyrazily s Martinkou na cesty. Navštěvovaly jsme muzea, hrady, zámky, infocentra a fotily jsme jak o život. Denně 200–300 km a 8–10 hodin na cestách. Zpočátku byly prázdniny, takže nebyl problém. Když začal školní rok, tak rychle dovézt Martinku do školy a vyrazit na cesty, abych se stačila vrátit do doby, kdy ji ze školy vyzvedávám. A samotné psaní knihy? Již při sběru dat jsem si postupně psala poznámky, abych po skončení turistické sezony mohla zahájit samotné psaní knihy. Zpočátku jsem u počítače strávila 4–6 hodin denně (spíše nočně, až dcera usnula) a později jsem u počítače trávila vlastně celé dny a noci.

Jak dlouho ti příprava celé knihy trvala? Od prvního výjezdu do poslední kontroly před odevzdáním k tisku?

Tak pokud to má být takto od punktu k punktu, tak to bylo sedm měsíců. Z toho dva měsíce v terénu a zbytek doma u počítače. A potom ještě týden korektury už samotné knihy. Ale i ty byly opravdu zajímavé a spisovatelé to nemají zase tak snadné. Právě při těch posledních korekturách – doslova dny nás dělily od vydání knihy –, jsem přišla na to, že jeden tip na výlet prostě „přestal existovat“. Takže honem jsem musela nalézt náhradní, adekvátní cíl nebo tip. No, zapotila jsem se řádně.

Máš odezvy na knihu? Píšou ti čtenáři?

Odezvy mám jen soukromé od známých a rodiny. Moc se jim kniha líbí a jsou na mě pyšní. Což mě moc těší. A samozřejmě i důvěra nakladatelství i mé „šéfové“ v mé schopnosti. Oni netuší, jaké skryté rezervy ve mně ještě dřímají /smích/.

Pustila by ses po zkušenostech se svým prvním dílem do další podobné knihy? A schválila by ti to rodina, vzhledem k tomu, kolik jim celá příprava ubrala času s tebou?

Do další knihy bych se pustila klidně a hned. Jen ta rodina by asi protestovala. Protože jsme se v mezidobě stačili rozšířit o nejmladšího Jeníka, který se mnou absolvoval poslední měsíce úprav knihy coby zárodek, a také mi je celým svým JÁ pěkně „zpestřil“ (první měsíce těhotenství byly hodně náročné). Takže i když já bych moc ráda, v praxi to na další knihu vypadá… netuším kdy. Ale možná se dočkám doby, kdy mých 24 h každého dne nebude patřit dětem a rodině, a já se z nudy vrhnu do dalšího projektu. Otázkou samozřejmě zůstává, zda o mě bude mít nějaké nakladatelství zájem /smích/.

Co všechno v knize najdeme?

Kniha je stručně řečeno napěchovaná od začátku do konce nápady a tipy, jak strávit víkend v okolí Prahy – směrem na východ. A troufnu si říci, že si zde na své přijde opravdu každý. A vzhledem k tomu, že jsem přípravu absolvovala s dcerou, tak je tam také hodně informací pro rodiny s dětmi.

Jistě se tam nevešlo všechno, co by v našem okolí stálo za podívání a za zmínku, ale snad je tam toho většina. Například jsem se až pozdě dozvěděla o této Kolínské řepařské drážce http://www.zeleznicka.bloudil.cz/ .

Proč vlastně tento žánr? Máš nějaký speciální vztah k cestování a výletům?

Cestování mám moc moc moc ráda. První svoji velkou cestu – a to na vlastní křtiny a hned do zahraničí – jsem absolvovala coby šestitýdenní miminko. A to mi tak nějak zůstalo. Moc ráda cestuji, moc ráda poznávám nové lidi, nová místa a vše, co k tomu patří – jak u nás, tak v zahraničí. Manžel je naštěstí stejně „divný“, takže například začátek našeho vztahu se datuje od cesty do Paříže, kam jsme se kdysi dávno vydali autem „na blind“ ještě se dvěma kamarády. Po letech vyměnil manžel čtyřkolový standardní vůz za vůz tříkolový a naprosto nestandardní – velorex. Takže pořádáme daleké „expedice“ za hranice všedních dnů, i ty mezistátní (byli jsme například u Balatonu nebo na velkém srazu německých tříkolek až u francouzských hranic).

Co tě v příštích měsících čeká? Osobně i pracovně.

V nejbližších měsících? Pokud vytrvám a zvítězím ve hře života zvané „Kdo přežije, vyhraje“, kterou si na nás s manželem nachystaly naše děti, tak určitě budu pracovat ještě více než doposud. Působím jako externí redaktorka na třech portálech – jedním z nich je i www.dobromysl.cz (věnovaný lidem s mentálním postižením, kam se svojí diagnózou spadá i naše starší dcera). A zároveň působím jako nezávislá certifikovaná instruktorka programu Baby Signs – znakování s batolaty. Každá ze jmenovaných činností mě naplňuje svým způsobem a do všeho jdu s plným nasazením (tedy možným nasazením coby nevyspalá a naprosto vyčerpaná profi-matka /smích/).

Mám ohromné štěstí, že ve všem, do čeho se vrhám, mám manželovu naprostou podporu – dobrá, přiznávám, že téměř ve všem. Ale proto se tak báječně doplňujeme již 14 let a máme spolu dvě naprosto příšerné děti!

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů do budoucnosti nejen na spisovatelské dráze.

Ve spolupráci s Lenkou Gebauerovou
Previous ArticleNext Article