Jak správně spadnout

Jak praví lidová moudrost, nikdo učený z nebe nespadl. Ovšem stejně jako leckterá jiná moudra je i toto třeba brát notně s rezervou. Protože už tu bylo tolik učených padlých na hlavu! Totiž chtěl jsem říci spadlých z nebe. Protože nikdo není dokonalý a člověk teprve ne. A když s ním padá letadlo, nemá našinec možnost spasit se s pomocí vlastních křídel, byť by byl i učiněným andělem. Andělem se totiž stane teprve poté, co dost tvrdě dopadne – a to ještě kdo ví jestli.


Prostě člověk musí počítat s tím, že jej ani absolvování nejslovutnějších univerzit neochrání před pádem. Pád letadla nevyjímaje.

A jak si tedy má našinec ve chvíli, kdy se řítí k zemi, počínat? Jak má konat moudře a nepočínat si jako blázen?
Jednoduše. Musí si přečíst instrukce. Protože ač už dnes nežijeme v předlistopadových dobách, kdy pokyny těch nahoře byly jedinou nadějí na to, že nenarazíme, rozhodně neuškodí, seznámíme-li se s instrukcemi od těch, kdo jsou ač živi na nebesích. Protože jeden nikdy neví.

A leckdy neví ani tehdy, přečte-li si návod na spasení. Zejména pokud sedí na palubě letadla zahraniční společnosti a onen návod je tak vcelku předpokládatelně cizojazyčný. Ale ani zde zoufat netřeba. Protože k čemu jsou tu obrázky, že? Přece k tomu, aby i neználek věděl, aby i hloupý pochopil.

I když je otázka, zda hloupý pochopí. Protože já zmíněné rádoby komiksové instrukce pochopil. A to takto:
Při nástupu do letadla je třeba uložit kufřík do k tomu určeného prostoru nad naší hlavou. Přičemž do týchž míst přesně ve směru šipky vsuneme i náš palec, jenž si tam přiskřípneme, načež si můžeme lebedit, že se nám sličná letuška věnuje daleko více než neskřípnutých spolucestujícím, kteří mohou leda tak závistivě skřípat zuby, podobně jako jsme těmi zaskřípali my, když jsme si tam ten prst skřípli.

Poté již spořádaně sedíme na svých místech a jak ukazuje druhý obrázek, máme zavazadlo položené podobně prostřední osobě pod svou sedačkou. Pokud je máme vedle sebe v uličce, musíme na ně nalepit křížem kus izolepy, aby se nám neotevřelo a nevysypaly se z něj drobné předměty, po nichž by mohl někdo uklouznout jako Jánošík po hrachu, a jsme-li teroristy jako onen člověk vpravo, máme bombu umístěnu mezi koleny, abychom se s ní v pravou chvíli nemuseli moc dlouho hledat, případně aby se s ní lépe manipulovalo. Protože by bylo notně nepříjemné, kdybychom si coby teroristé tuto uložili spořádaně pod sedadlo v ekonomické třídě a pak zjistili, že se pro ni v onom omezeném prostoru nedokážeme sehnout.

Poté si zapneme bezpečnostní pás, a to kolem pasu. Jak totiž další obrázek napovídá, zapnete-li si ho, mé milé dámy, přes ňadra, udělá vám na těchto nehezké červené pruhy a pozbudete své přitažlivosti pro muže a pak budete přitahovat snad leda nedospělá dítka.

Poté se možná pokusíte samoobslužně občerstvit, což vás ale zklame. Protože kelímek visící nad vaší hlavou dnem vzhůru kávu ani jiný nápoj neobsahuje a budete marně čekat, že se vám naplní z hadičky. I kdybyste si ho přicucli k obličeji, nenapojíte se. Daleko užitečnějším bude tento kelímek pro dítě vedle, které se v tomto okamžiku při pohledu na vás z vašeho vzhledu dost možná i poblinká.

Pak začněte z dlouhé chvíle lomcovat sedadlem před sebou a počínejte si tak tak dlouho, dokud cestující z tohoto místa nevstane a nevyřídí si to s vámi, po čemž budete se zakrytýma očima v předklonu plakat. A to až do chvíle, kdy bude třeba nakojit vaše dítě. Po čemž vás možná udiví, že vám zdvořilí spolucestující dopřáli pro tuto intimní činnost soukromí a odebrali se jinam – ať budete hledat na sedadlech nebo pod těmito, nikoho nenaleznete.

Využijte toho a zpod sedačky vytáhněte a prošmejděte cizí žlutou kabelku. Sice vás nepotěší to, že v ní nebudou žádné peníze, ale on i ten slušivý obleček z této přijde k duhu. Zejména jste-li ženou, neodoláte a tento si hned vyzkoušíte. Sice to připomíná reflexní zástěru do kuchyně, ale co na tom, že? Hlavně že je vám kolem boků, jak se snadno přesvědčíte přiloženým krejčovským metrem. Stejně pak učiníte i s dítětem, jež se sice možná bude vzpouzet, ale pohrozíte-li mu, že ho střelíte foukačkou, loveckým to nástrojem divochů, dá rezignovaně ruce vzhůru.

Abyste si posléze dítko opět získali na svou stranu, vezměte je na skluzavku. Pravda, není to kdovíjaký klikatý a do bazénu ústící tobogán, ale lepší něco než nic. Škoda jen, že si váš potomek bude počínat neukázněně a bude tak dole z této atrakce vykázán. A to bez ohledu na to, kterou z osmi v tomto „zábavním podniku“ nabízených skluzavek použije.

Využijte tohoto momentu a slibte mu, že bude-li se při příštím pádu chovat slušně, vezmete ho po tobogánu i na lodičky. Přesněji na rafty. Věřte, že od toho okamžiku bude vaše dítko tím nejvzornějším dítětem na světě. Přiběhne kdykoliv na písknutí, aniž byste na ně museli brát nůž.

Protože takové malé dítě je naivní. Neví, že možnost, že byste si tuto zábavu dopřáli ještě někdy v budoucnu, je při současné bezpečnosti leteckého provozu téměř vyloučená.

Diskuze je uzavřena.