Vztahy

Jak se vyrovnáváme se starými křivdami?

Nedávno jsem doma použila zajímavé přirovnání. Měla jsem totiž v plánu udělat určitou věc, tak jsem se své polovičky ptala, zda to nebude vadit. Bylo mi odpovězeno s údivem, že je to přece samozřejmé a proč se na něco takového vůbec ptám. Vzpomněla jsem si, že v minulosti se objevil člověk, se kterým jsem se kvůli dané záležitosti nepohodla. Čas plynul dál a uběhlo již mnoho let. Ale v podvědomí zůstalo cosi, co mě nutilo stále reagovat dle minulých zkušeností. Něco, kvůli čemu jsem brala na lidi kolem sebe ohledy, které nebyly vůbec zapotřebí.

A tak jsem odpověděla: „Když se jako neplavec začneš topit, budeš se bát vody, i když se naučíš plavat.“ Nevím, jak mě to napadlo. Možná jsem někdy něco podobného slyšela, možná to vzešlo z mé hlavy jako blesk z čistého nebe. Ale přišlo mi v tu chvíli naprosto samozřejmé, abych takto odpověděla. Až zpětně jsem se nad tím pak zamyslela. A napadlo mě, že každý máme v sobě zakódovanou určitou situaci, ve které jsme se „topili“, a ve chvílích podobných té předchozí zkušenosti reagujeme stejně, jako bychom se topili pořád.

Takovou křivdou může být například nevěra. Kdo jste ji někdy v minulosti zažil z pozice podváděného, určitě máte nyní problém svému věrnému partnerovi zcela uvěřit. Neříkám, že mu nevěříte vůbec… Ale červíček pochybností občas zahlodá. Nejčastěji ve chvílích, kdy se partner zachová jinak, než jste od něho čekali. Někdo díky podobným zkušenostem začne žárlit, čímž postupem času dojde ke sporům mezi partnery. Věrný partner je rozladěný z toho, že mu nevěříte, a někdo dokonce zareaguje tak, že si skutečně nějakou tu „bokovku“ najde, aby tedy pro vaši žárlivost byl patřičný důvod. Pokud nejste od přírody žárlivými tvory (nebo žárlíte proto, že jste sami záletní – podle sebe soudím tebe…), pak do prvního vztahu vstupujete s nebetyčnou důvěrou a růžovými brýlemi zamilovanosti. Nechcete si ani za nic připustit, že vyvolený/á by mohl být v něčem špatný/á a varování svého okolí neposloucháte, či mu vytrvale oponujete. Lehká zklamání přehlížíte se slovy: „Ale to není zase tak podstatná věc.“

Šťastný je ten, kdo se nezklame. Samozřejmě se může stát, že se hned napoprvé sejde pár snů a jsou spolu šťastní. My si ale dnes povídáme o křivdách, takže náš příběh nekončí zamilovanou scénou z pohádky, nýbrž teprve začíná. Žijete si ve svých krásných iluzích, které se občas otřesou, ale jednoho dne o ně přijdete. Pak se musíte vyrovnat nejen sám/sama se sebou, ale i s protivnými ohlasy okolí typu: „Já jsem ti to říkala.“

A nemusí se jednat přímo o nevěru, ale o jakékoliv náhlé padnutí z nebes. Přičemž bych nechtěla zapomenout zmínit, že jsme (hlavně my ženy) schopné ve fázích prvního milostného rozletu své polovičce mnoho věcí tolerovat, než zjistíme, že jsou pro nás neúnosné.  A tak přichází rozchod či rozvod. Nějakou dobu, dle individuality každého člověka, jste sám/sama a truchlíte. Někdo si najde náplast v podobě nezávazného vzplanutí, někdo trpí o samotě. Když se z toho dostanete, přichází čas na další vážnou známost. Do té již nevstupujete tak důvěřivě a uvědomujete si určité riziko. Možná máte tendence srovnávat, což není dobré. Když narazíte na nějakou věc, která vám připomíná minulý vztah, hned zareagujete: „To on/a taky dělal/a a podívej, jak to dopadlo!“

Mnohdy i pouhé zlozvyky nebo chování v určitých situacích vám může připomínat bývalého partnera a různým způsobem vás zneklidňovat. Možná proto, že bývalá láska na vás začala působit negativně jako celek, tudíž se všemi vlastnostmi a bez ohledu na jejich význam. A pokud takové vlastnosti shledáváte u nového partnera, pak sobě (nebo i jemu) takové situace připomínáte. Kliďas vás bude stále přesvědčovat, že to tak není a ať se nebojíte. Někdo to psychicky nevydrží a ukončí vztah hned. Pozor však na to, že i ten největší zamilovaný kliďas má určitou míru tolerance a trpělivosti. Když vás opustí, opět si o něm uděláte jistý obrázek. A řeknete si pro sebe: „Já to věděl/a, že je stejný jako on/a!“  A ocitnete se v začarovaném kruhu. Někdo to dotáhne tak daleko, že kolem sebe začne všechny případné partnery odkopávat.

Vyrovnat se s minulostí může být těžké. Ale minulost minulostí zůstane a budoucnost závisí hlavně na nás samotných. Na našem jednání a konání. Proto je třeba do vztahů vstupovat s důvěrou a dovolit sobě i druhému, abychom se vzájemně poznávali. Žárlit pokud možno jen zdravým způsobem, což je zřejmě vlastní každému člověku, který má skutečně rád. A jak je to s vnímáním starých křivd u vás? 

Previous ArticleNext Article