Majoránka je typickým kořením mnoha českých jídel. Její obliba je veliká, dokonce byla po staletí považována za bylinku, která dokáže přičarovat lásku. Snad, že láska prochází žaludkem a bramboračka nebo šiška dobré sekané se bez majoránky nikdy neobejde.
Majoránka pochází z Přední Asie a Středomoří, je to vytrvalá keříčkovitá bylina z čeledi hluchavkovitých. U nás ovšem nedokáže přečkat tuhou zimu, proto se pěstuje jako letnička. Kvete od června do srpna drobnými bílými nebo růžovými kvítky seskupenými v kláscích a celá nádherně voní.
Kde se bude majoránce dařit
Majoránku vysazujte na teplém místě chráněném před severními větry, čím víc slunečního světla bude mít, tím silnější budou její vonné a léčivé silice. Patří k teplomilným rostlinám a proto by jí květnové mrazíky mohly ublížit. S venkovní výsadbou tedy nespěchejte, počkejte do poloviny května, případně podle počasí až do doby, kdy nebudou přízemní mrazíky hrozit.
Před venkovní výsadbou se vyplatí sazenice otužovat, aby si na venkovní podmínky zvykaly postupně. Postavte je do dobře větrané místnosti a přes den je postupně přenášejte ven. Průvan ale drobným mladým rostlinkám velmi škodí, stejně jako přímé slunce.
Sazenice majoránky často zalévejte, jsou choulostivé na přeschnutí. Zatímco dospělým rostlinám sucho nevadí, mladé rostlinky by brzy uhynuly.
Sběr majoránky
Čerstvou majoránku si můžete odstřihnout ihned potom , co naroste aspoň do takové výšky, aby stále za sběr. Na sušení ji ale poprvé stříháme až ve chvíli, kdy se začnou tvořit květní pupeny. Nať sbíráme od července do srpna až ke dřevnaté části, aby mohla spodní část znovu dobře obrazit. Sběr se obvykle povede tak 2 – 3 krát během sezóny.Na podzim, při poslední sklizni, se vytrhávají a suší celé rostliny. Majoránku sušíme na stinném místě buď rozprostřenou v jedné vrstvě nebo svázanou do kytiček zavěšených ve stínu. Poté z nich oddrhneme listy a a uchováme v dobře uzavíratelné nádobě.