Dospělí lidé

Jak je to s krevními skupinami – 4. díl

Dosud jsem v článcích o krevních skupinách opomíjela velmi důležitou součást popisu krevní skupiny – Rh faktor (někdy označovaný jako Rhesus faktor). Přitom zejména v těhotenství je právě Rh faktor často sledovanější než AB0 složky. Na konci článku se podíváme, jaké je zastoupení nejen Rh faktoru, ale i jednotlivých krevních skupin mezi národy a uvidíme, že u jihoamerických indiánů by problém otcovství těžko řešili pomocí krevních skupin.

Rh faktor získal své jméno podle opic makaků (anglický název je Maccaque Rhesus), u nichž jej roku 1937 objevili a roku 1940 poprvé opublikovali Karel Landsteiner a Alexander Weiner. Geny odpovídající za tzv. Rh faktor dědíme od našich rodičů stejně jako alely AB0, avšak zcela nezávisle na těchto alelách. Ačkoli existuje více než 40 druhů různých Rh antigenů, je naprostá většina z nich velmi vzácná nebo klinicky nevýznamná. Klinicky významné jsou antigeny C, c, E, e a zejména antigen D. V praxi se na základě přítomnosti nebo absence antigenu D rozlišuje Rh faktor pozitivní (označovaný jako "+") a negativní (označovaný jako "–"). Znamená to, že buď daný jedinec antigen D na povrchu červených krvinek má a pak je označován jako Rh pozitivní, nebo jej vůbec nemá a je označován jako Rh negativní.

Při popisu krevní skupiny jedince se obvykle shrnují obě charakteristiky a krevní skupina se zapisuje například jako A+ (nebo A poz.), AB- (AB neg.) a podobně. Co se týče krevních transfuzí, platí údaje uvedené v prvním článku o krevních skupinách a vztahují se k systému AB0 s tím, že nesmí dojít k transfuzi Rh+ krve Rh– příjemci. Naopak to samozřejmě možné je, Rh negativní člověk se stejnou nebo kompatibilní krevní skupinou může poskytnout krev Rh pozitivnímu člověku.

Z hlediska dědičnosti je třeba si uvědomit, že dva Rh pozitivní rodiče mohou mít za jistých okolností i Rh negativní dítě, zatímco Rh negativní rodiče budou mít vždy Rh negativního potomka. Jak již bylo uvedeno, od každého z rodičů dědíme jeden gen, ten buď antigen D obsahuje nebo neobsahuje. Aby se jedinec jevil jako Rh pozitivní stačí antigen D získat alespoň od jednoho z rodičů. Alela od druhého rodiče antigen D obsahovat vůbec nemusí a přesto se člověk jeví jako Rh pozitivní. Jestliže se tedy sejdou otec s matkou Rh pozitivní a oba mají pouze po jediném genu nesoucím informaci k tvorbě antigenu D (v následující tabulce jde o prostřední variantu Dd), pak se může stát, že jejich dítě zdědí od obou rodičů právě gen, jenž tuto informaci nenese a bude výsledně Rh negativní. Tato úvaha je shrnuta v následující tabulce. Absence antigenu D je vyjádřena malým písmenem "d". Připomínám, že písmenko "d" neznamená přítomnost nějakého jiného antigenu, ale pouze absenci antigenu D.

Ještě bych chtěla upozornit na možnost existence tzv. slabého antigenu D, někdy označovaného Du. Jedná se o antigen D s malou změnou na povrchu molekuly, která však vede k tomu, že v případě testování na přítomnost Rh faktoru se za použití některých testovacích setů může jevit člověk jako Rh negativní a jindy Rh pozitivní. Tato varianta genu se vyskytuje zejména u lidí s africkými předky a je poměrně vzácná. V praxi by tito lidé měli být z hledika dárců krve považováni za Rh pozitivní a z hlediska příjmu krve za Rh negativní.
{snippet ad1}
Hemolytická choroba novorozenců:

Po objevu Rh faktoru došlo k objasnění záhadné choroby postihující některé novorozence. Při této chorobě docházelo u novorozených dětí k rozpadu červených krvinek a z toho vyplývající těžké žloutence, která v některých případech končila úmrtím dítěte. Zvláštní na této chorobě bylo, že postihovala děti narozené matkám, které již jedno nebo několik dětí porodily. Později se zjistilo, že k těmto smutným událostem docházelo výhradně u Rh negativních matek (tedy matek, které nejsou nositelky D antigenu), které již před tím porodily Rh pozitivní dítě. Jestliže se totiž dostane do styku krev Rh- matky a Rh+ dítěte začne matčina krev produkovat protilátky anti-D proti Rh faktoru (dochází k imunizaci matky). Tyto protilátky dokáží přes placentu proniknout do krevního řečiště dítěte a zde působit proti tkáním plodu a způsobit vývojové vady nebo těžkou žloutenku. Protože se obvykle krev matky a dítěte ve větší míře dostávají do styku až na konci těhotenství při porodu (nebo potratu), rodily se děti z prvního těhotenství zdravé a choroba se poté projevovala až v dalším těhotenství, bylo-li počato opět dítě s Rh pozitivním faktorem. Během těhotenství se krev matky a dítěte dostávají do styku obvykle pouze přes placentu v malé míře a toto malé množství krve nestačí k tvorbě protilátek. První Rh pozitivní dítě toto malé množství matčiny krve tedy ještě neohrozí, v následujících těhotensví tomu již tak není, neboť krev matky z porodu předchozího dítěte již protlátky anti-D obsahuje a dítě ohroženo je.

Proto je v současné době každé těhotné ženě stanovována krevní skupina včetně Rh faktoru. Rh negativním matkám je pak někdy již během těhotenství a v každém případě po porodu Rh pozitivního dítěte do 48 – 72 hodin podána injekce proti anti-D protilátkám, která zamezí jejich tvorbě v matčině krvi. Tuto injekci není nutné aplikovat v případě, že se narodí Rh negativní dítě, ale z vlastní zkušenosti vím, že v praxi je pro jistotu aplikována všem Rh negativním matkám. Injekci je rovněž nuto podat i po amniocentéze nebo v případě potratu v době, kdy již je vytvořena vlastní krev dítěte. Tato injekce působí tak, že zničí Rh pozitivní krvinky dítěte v matčině krvi.

Výskyt Rh faktoru a krevních skupin v různých populacích:

Procentuální zastoupení jednotlivých krevních skupin a Rh pozitivity se ve světě velmi liší. Je zajímavé, že problém s Rh inkompatibilitou se téměř výlučně týká Evropanů a jejich potomků. Následující tabulka uvádí procentuální zastoupení Rh+ a Rh- jedinců ve světě (převzato z Wikipedia encyklopedie):

Z tabulky také vyplývá, že mimo oblasti, kde žijí početní potomci Evropanů, může být akutní nedostatek Rh negativní krve pro krevní transfuze.

Velmi rozmanité je také rozšíření jednotlivých krevních skupin ve světě. Následující tabulka je zkrácená verze tabulky publikované na http://www.bloodbook.com/world-abo.html. U jednotlivých národů je uvedeno v procentech zastoupení krevních skupin v systému AB0. Jak je z tabulky vidět, u jihoamerických indiánů bychom například velmi těžko stanovovali otcovství na základě krevních skupin – všichni obyvatelé jsou totiž krevní skupiny 0. U severoamerických indiánů je situace odlišná a převažuje u nich krevní skupina A. Přesto se ani tam krevní skupina B a posléze i AB prakticky nevyskytuje. V případě nadpoloviční většiny obyvatelstva s jednou krevní skupinou v daném národě je tato krevní skupina uvedena červeně.

Z tabulky je vidět, že celosvětově jsou nejrozšířenější krevní skupiny 0 a A. V žádném z národů nepřevažuje skupina B nebo AB. Nejhojnějšího zastoupení dosahuje skupina B u Kalmyků 41% a Buriatů 38 % v Rusku. Skupina AB má nejvyšší podíl u Ainů v Japonsku – 18%. Je-li v některém národě 100% zastoupení jediné krevní skupiny, pak je to skupina 0. Nejvyšší podíl krevní skupiny A mají Černonožci – 82 %.

http://anthro.palomar.edu/vary/vary_3.htm … grafické znázornění rozšíření jednotlivých krevních skupin ve světě
http://www.bloodbook.com/world-abo.html … tabulka distribuce jednotlivých krevních skupin dle národů

Previous ArticleNext Article