Ivan Kraus – Kdybys nebyla, vymyslím si tě

kdybys nebyla, vymyslím si těDotisk knihy vydané v r. 2005 se poněkud vymyká tomu, na co jsme u Ivana Krause většinou zvyklí. Tentokrát není prvotní inspirací rodina autora, ale vydáváme se po stopách emocí a citů mladého muže, plachého a nejistého, toužícího po své vysněné Janě a svádícího poněkud nerovný boj se svalnatým cyklistickým závodníkem Oldou, který má zpočátku u Jany větší úspěch. A protože v lásce je dovoleno vše, napomůže nakonec k úspěchu klam, kterému Jana uvěří.

kdybys-nebyla-vymyslim-si-te Kniha se odvíjí v několika rovinách – něha, touha a pochyby, provázející první velkou lásku, jsou prvotní linií příběhu-nepříběhu, protože děj není v tomto případě prvořadý. Značnou roli zde hraje i vztah autora k vlastnímu zaměstnání – není takové, jaké by si přál, nebaví ho, proto často v pracovní době píše kapitoly své knihy pro Janu nebo se baví tím, že díky jazykovým hříčkám pozměňuje texty obchodní korespondence. Kolegové v práci jsou dobře vykreslené figurky svádějící k úsměvu, i když je ten úsměv někdy poněkud trpký. Vlastní románová tvorba je předmětem další nejistoty, podle mínění autora je potřeba si postupy psaní ověřovat v příručce „Rady autorovi“- pak zkouší psát některé statě podle této příručky, ale sám cítí, že tudy asi cesta nevede…

To, co se vine knížkou jako červená nit, je podtext doby – slova, která ovlivňují veškeré dění společnosti, kterých jsou plné noviny, na která počátkem padesátých let 20. století naráží autor všude a která „sbírá“ – hraje svou hru na slovíčka a počítá, kolikrát je najde na stránce novin. A tak vybírá a sčítá slůvka ÚDERNÍK, BDĚLE, TŘÍDNÍ NEPŘÍTEL, ZAHNÍVAJÍCÍ a mnohá další. Jak asi tahle rovina zaujme dnešní mladé, kteří uvedenou dobu nezažili? Dovedou si ji vůbec představit? Ivan Kraus ji podává se svým typickým lidským humorem, nadsázkou a úžasným citem pro češtinu, ale je zkušenost nás starších přenositelná na ty, kteří se narodili až na sklonku socialistické minulosti této země nebo dokonce až po roce 1989?

Zpestřením knihy jsou i ukázky tvorby básníků (Villon, Prévert) a „traktorových častušek“, pocházejících z pera našich (často i renomovaných) poválečných básníků.

Kniha psaná převážně v ich- a částečně v er formě není jednoznačně určena jako autobiografická, ale v hlavní (bezejmenné) postavě bychom si autora dokázali dobře představit. Snad i Ivan Kraus procházel podobnými stavy absolutní beznaděje a euforie první lásky, kterými prochází jeho referent zahraničního obchodu (zdravotní keramika, dlaždice a obkládačky do spřátelených zemí…). A i když stavy tvůrčích pochybností a nejistot mohou provázet i současné začínající literáty, počítat slovíčka tištěná v této knize velkými písmeny našich lepších zítřků již bohudík nemusíme.

Pětkrát v týdnu tramvají do středu města.
Postupujte do vozu, žádá průvodčí.
Je cítit pastu na zuby, očistili jsme si zoubky.
Všichni jsme včas vstali i povstali.
Vstanou noví bojovníci.
Kamenný Stalin nahoře nad námi vše vidí.
Kontroluje, zda mezi námi nejsou slepí pasažéři, slepí vůči téhle nádherné době.
Postupujte do vozu.
Dívám se na lidi, hledám ty, kteří se nemračí. Kam všichni jedou?
Do továrny, do úřadu…
Jedou pracovat, dosahovat, překonávat plán a plnit.

Za mostem většina lidí vystupuje.
Využívám prostoru a otvírám noviny. Hraji svou hru na slovíčka. Uzavřu sázku sám se sebou, jestli odhadnu, kolikrát se vyskytne na stránce některé slovo. Jedu očima po sloupcích a řádcích. Sázka je závazek, opravdu dobrovolný, který nikomu nehlásím, ale plním.
Hledám slova: závazek, úderník, strana, splnit, vítězství, přežitek.
Postupujte do vozu.
Dočtu úvodník. Prohrávám sázku, tipoval jsem jen tři vítězství, ale našel jsem čtyři. Přežitky byly jen tři, takže odhad pěti mi nevyšel.
Čtu větu o roztáčení kol v továrně a to mi připomene Oldu. Myslím na to, jak by to bylo krásné, kdyby místo ježdění na kole kolem Janina domu někde něco roztáčel, těžil nebo rubal.
V dalším článku napočítám tři úderníky, ale na ty jsem nesázel. Vsadil bych se ale, že přežitek je Olda.
Kromě toho je taky brzda. Ne socialismu, ale mého štěstí.
A je taky zpátečník, protože má budoucnost s Janou kvůli jeho rejdům (ne imperialistickým, ale cyklistickým) brání tomu, abych zahlédl nesmírně krásnou a zářnou budoucnost.
citát z knihy

Knihu Kdybys nebyla, vymyslím si Tě vydalo nakladatelství Academia, středisko společných činností AV ČR, v. v. i.
Vydání 1, Praha 2005, dotisk 2010

Diskuze je uzavřena.