Výchova dětí

I táta je rodič

„A kde máš děti, když jsi ve škole?“, ptá se mě téměř vyděšeně kamarádka do telefonu, když zjistí, že nejsem doma, ani jinak v dosahu, ale že se „učím“ na školení daleko od domova. „Mají dnes s tátou premiéru 1:3. Má poprvé i benjamínka.“, téměř s ledovým klidem oznamuji. „No, to jsi tedy odvážná“, zní mi ještě dlouho v uších věta, se kterou se kamarádka se závistí v hlase rozloučila.

Ano, mám doma chlapa, který funguje nejen jako manžel a živitel rodiny, ale také jako báječný táta našich tří dětí. Pravdou je, že jsem se k tomuto „stavu“ musela dopracovat postupně hlavně já, matka. Matka, která se domnívá, že jedině jí je dán 100% dar a nadání péče o dítě…po mnoha letech mateřství tvrdím, že kromě kojení, s nímž jsem mimochodem bojovala i já, mají muži zcela totožné vlastnosti a schopnosti k rodičovství jako my ženy.

První dítě
Nejstarší dceru jsme si přivezli z kojeneckého ústavu. I když jsem velmi toužila po tom, zůstat s ní doma a společně v klidu nalézt k sobě cestu, velký rozdíl mezi mojí a manželovou výplatou záhy vyjasnil, kudy se bude ubírat sled událostí. Já jsem se stala živitelkou rodiny a manžel zůstal s dcerou na rodičovské dovolené. A dnes zpětně tvrdím, že to bylo to nejlepší, co nás mohlo potkat. Mužský „princip“ výchovy bylo to, co v tu dobu dcera potřebovala nejvíce (stručně – my matky na rozdíl od tátů většinou všechno moc řešíme).
Pravdou je, že začátky byly velmi krušné. Oba se domnívali, že oni budou na té „dovolené“ a já po návratu z práce obstarám potřebný „servis“. Vymýšlením bojových her na téma – kdo chytí nejvíce chuchvalců prachu pod postelí v ložnici nebo komu spadne ze sušáku nejméně kousků čerstvě vypraného prádla – se mi je postupně podařilo naučit se starat o tu naši společnou domácnost. A tím vznikl i dostatečný prostor pro mě a pro dceru, abychom se vzájemně užily.

Maminka Katka, Janička 6let, Evička 4 roky:
„Můj manžel je úžasný táta. Prožíval se mnou nejen těhotenství a porody, ale potom i všechny dny s našimi dcerami. Nikdy mi nedělalo problém, svěřit mu holky na delší část dne nebo na delší dobu. Když bylo Janičce něco přes rok, vzal ji s sebou na pravidelný výlet na plachetnici, kam jezdí rok co rok s partou kamarádů. Byla nejen jediná ženská v posádce, ale logicky nejmladší. I když mě okolí nařklo z toho, že jsem se zbláznila, svému muži naprosto věřím, co se týče péče o holky, takže jsem s výletem opravdu neměla sebemenší problém.“



Celý článek si přečtete na magazínu www.Maminky21.cz.

Previous ArticleNext Article