Móda & Krása

Hodinky

Pan Radana jel jako obvykle na důležitou obchodní schůzku. Nebylo to ani zdaleka poprvé a jako tradičně měl notně naspěch. Jenže to, jak neúprosně čas kvapil, jej ani trochu nezneklidňovalo, čímž se odlišoval od sobě podobných kolegů, kterým se nejednou řinul pot z čela při vědomí toho, že už zase nestíhají, že možná přijedou pozdě a kdo pozdě chodí, sám sobě škodí a pozdě bycha honí.

Pan Radana byl navzdory letícímu času v dobrém rozpoložení. Protože jemu ani v takto vypjatém okamžiku nehrozilo, že by dorazil se zpožděním, že by na něj partneři museli čekat. Protože on měl ve svém rukávu ukrytý tajný, byť netajený trumf.

Vyšel z domu a zamířil ke stanovišti taxi. Drožkáři tu sice byli právě v družném hovoru, dobře se bavili a nikdo z nich neprahnul touhou odejít uprostřed zábavy a někam jet, ovšem jakmile uzřeli na ruce páně Radany to, co uzřeli, zmlkli a každý z nich se počal chvět touhou být právě on tím vyvoleným, komu bude dopřáno tohoto klienta popovézt, ať už toliko za nejbližší nároží nebo třeba až do horoucích pekel. Protože jak jen byla reálnou předtucha skvělého rita!

Zákazníkovo přání být odvezen tam a tam bylo promptně splněno a pan Radana absolvoval tento úsek cesty dokonce ještě rychleji, než předpokládal.

Poté musel projít dobře střeženou branou podniku, v němž se mělo jednání uskutečnit. Toto místo bylo leckomu více než proti srsti, protože firma dbala na svoji bezpečnost a nesměl projít nikdo nežádoucí, nepovolaný, čímkoliv podezřelý. Kontrolovala se zavazadla, byly tu detekovány kovy a nejednoho z návštěvníků neminula ani tělesná prohlídka, a to jak při odchodu, tak při vstupu. Protože jakékoliv bezpečnostní riziko bylo v objektu více než nežádoucím. Ovšem panu Radanovi pohlédli ozbrojení hlídači nejen do očí, onoho údajného okna do duše, ale i na ruku – a namísto běžné důkladné prohlídky proplul pan Radana branou div ne s čestnou salvou. Ani prezident sám by se do podniku nedostal snáze.

Sekretářka, jež měla za úkol v první řadě vyhazovat nežádoucí žadatele o přijetí u nejmocnějšího muže firmy, pana Radanu nejen nevypudila, ale dokonce jej při pohledu na jeho ruku obdařila sladkým úsměvem a uvedla jej dále.

Pan Radana byl tam, kde měl být, a to navzdory časovému presu ještě o něco dříve, než měla schůzka započít. Seděl sám, bez dohledu, v luxusní kanceláři nejvyššího šéfa a čekal, až se tento dostaví, aby jej přijal.

Nejvyšší přijel se zpožděním, stejně jako všichni ostatní účastníci jednání. Všichni měli pochopitelné důvody, proč tomu tak bylo. Tomu se nepodařilo sehnat taxi, ten uvízl v zácpě, toho pustili přes vrátnici teprve po intervenci z nejvyšších míst,…

Protože nikdo neměl onen trumf v rukávu, jenž umožnil panu Radanovi zvládnout vše „levou zadní“. Nikdo neměl to, co otvíralo všechny dveře, co zbavovalo všech pochybností o důvěře, co lámalo i dívčí srdce. Nikdo neměl v rukávu „trumf“ z kolekce www.hodinkyego.cz

Previous ArticleNext Article