Výchova dětí

Generace dětí v černém

Součástí dnešní kultury mladých je i tzv. Emo styl. Jejich představitele určitě nepřehlédnete. Oblékají se extravagantně, převážně do černé barvy a poslouchají melancholickou romantickou hudbu. Dalším rysem, se kterým si je veřejnost v poslední době především spojuje, je sebepoškozování. Média děsí příběhy mladých lidí, kteří se řežou po celém těle a jsou fascinováni smrtí. Mnozí z nich se přitom od těchto projevů distancují a kritizují je s tím, že s Emo stylem nemají nic společného. Málokdo se ale zabývá příčinami, proč k takovému chování a excesům dospívající tíhnou.

{snippet ad3}V širším měřítku bych kořeny tohoto problému hledala v dnešní době, která je sama o sobě velmi složitá. Dnešní generace čelí mnoha vlivům, ve kterých se musí zorientovat a vybrat si svůj směr. Především média se velkou měrou podílí na názorech a představách náctiletých o světě a o životě. Ukazují nám společnost, kterou hýbají peníze, show-business a moc, svět plný nástrah a násilí. Mladí tyto informace musí nějak zpracovat, přičemž mohou být realitou života často velmi zklamaní, jejich ideály se bortí. Ať si to přiznáme nebo ne, generace našich rodičů měla v tomto smyslu období dozrávání o něco jednoduší.

Přitom dospívání samo o sobě je velmi náročný proces přeměny v dospělou osobnost. Jedinci si snaží srovnat své priority, rozhodují se o budoucnosti, mají mnoho pochybností sami o sobě a  hledají své místo na slunci. Tento věk se vyznačuje také velkým vlivem vrstevnických skupin. Jedinec ve snaze zapadnout do kolektivu a být oblíbený jedná často v rozporu s hodnotami, které mu byly od dětství předávány jeho rodiči. Ti pak mohou  být až šokováni chováním svého dítěte, které do té doby bylo zcela bezproblémové.

Kde a proč se ale vzal styl Emo i jemu další podobné styly, např. Gotická kultura, která se projevuje podobnými znaky? Dle mého názoru je hlavní podstata v nenaplněných potřebách dítěte a v nedostatku sebevědomí.

Odpověď můžeme hledat přímo v samotném názvu Emo (z angl. „emotions“ – emoce). Vyznavači tohoto stylu jako by volali po citech a prožitcích, které se jim nedostávají. Anonymita a stresující tempo dnešní doby nás naučily oklešťovat kontakty s jinými lidmi, leckdy i s našimi nejbližšími. Rodiče nemají příliš času trávit se svými dětmi volná odpoledne i večery, celé dny se ohánějí, aby ekonomicky zabezpečili chod domácnosti. Vzájemná komunikace mezi členy se scvrkla často do několika minutových rozhovorů nebo spíše instrukcí prostřednictvím mobilních telefonů. Dospívající přitom potřebují mnohem více. I přes svůj věk touží po pohlazení, vlídném slovu, pochvale a uznání. Chtějí se někomu vypovídat, důvěra je však často již tak narušená, že i když po bližším kontaktu baží, nedokáží si o něj sami říci. Mnohdy si vytvoří svůj vlastní svět, do kterého nikoho nepouští, mají pocit, že jim nikdo nerozumí.

Jako náhražku za nedostatek citu pak volí nezdravé způsoby chování a prožívání. Vyhledávají problematické party, nebezpečné adrenalinové zážitky, experimentují s drogami. Další velmi nebezpečnou variantou je v poslední době zmiňované řezání sama sebe. Jedinci mluví o bolestivých, přesto svým způsobem příjemných pocitech, které jsou velmi intenzivní, což jim v normálním životě chybí. Vypovídají, že jen tak doopravdy cítí, že žijí. Toto jednání může mít ale i podobu trestání sebe sama za pocity viny, neschopnosti a nenávisti vůči své osobě. V některých případech se jedná o ojedinělý exces dospívajícího ve snaze upoutat na sebe pozornost, může se však stát patologickým návykem. Většina jedinců se snaží tímto způsobem upozornit na své problémy, jedná se o volání o pomoc. Své jednání však nemusí dobře odhadnout a mohlo by skutečně skončit i dokonanou sebevraždou.

Fascinace smrtí s věkem teenagerů velmi úzce souvisí. Smrt představuje něco tajuplného, nepoznaného, co je přitom přirozenou součástí života. Pouze moderní člověk ji odsunul na druhou kolej, nerad přiznává svou konečnost, těžko se se smrtí vyrovnává. Dospívající jedinec ale potřebuje pochopit smysl života v celé své podstatě.

Co dělat, pokud zjistím, že se mé dítě zhlédlo v podobném životním stylu? Zásadou číslo jedna je nepanikařit. Ve většině případů zůstane pouze u svérázného oblečení a poslechu specifické hudby. Každopádně se nejedná hned o patologii, vaše dítě se možná jen hledá a snaží se někam zapadnout. Věnujte mu v takovém případě více pozornosti, všímejte si jeho chování, jeho přátel. Snažte se s ním o jeho názorech a pocitech hovořit, ale nevnucujte mu za každou cenu ty své. Mohli byste si naopak cestu k němu definitivně uzavřít. S velkou pravděpodobností ho „černé období“ samo přejde bez vážnější újmy.

V případě, že u něj pozorujete znaky sebepoškozování, rozhodně musíte věc řešit neodkladně. Ve vašem okolí funguje řada míst, kam se můžete obrátit o pomoc. Jedná se o občanské, pedagogicko-psychologické a rodinné poradny. Konzultovat tento problém můžete rovněž s psychologem a dohodnout si konkrétní kroky.

Pokud chcete tomuto světu více porozumět, nahlédněte např. na stránky http://emosvet.cz/.

Zdroj fotografií: zahraniční internet
Previous ArticleNext Article