Výchova dětí

Děti a jejich práva

Problematika dětských práv sahá daleko do naší historie. Až v novodobých dějinách se ale dítě stává rovnocenným partnerem dospělých. Přijměte nyní pozvánku na krátkou exkurzi do historie i současnosti práv dětí.

V období před Kristem neměly děti žádné postavení ve společnosti. Byly většinou majetkem svých rodičů či pánů. O několik století později získaly alespoň stejná práva jako dospělí. Přesto se k jejich věku a nevyzrálosti většinou nijak nepřihlíželo a osudy dětí neměly často šťastné konce.

Až myšlenky křesťanství přinesly ideu péče a pomoci nezaopatřeným dětem. Začínají se budovat sirotčince a chudobince pro děti osiřelé či opuštěné. Podmínky v nich však nebyly nijak utěšující, stejně jako celé období středověku. V novověku se osvícení lidé snaží získat alespoň základní práva pro nejmladší občany. A v Anglii např. byla zakázána práce dětí v podzemí a práce dětí do šesti let zcela. V našich zemích šíří osvětu nejvýznamnější český pedagog této doby – Jan Ámos Komenský.

Byla zavedena povinná školní docházka za Marie Terezie a v období Bachova absolutismu se rozšířila dokonce na 8 let. V roce 1908 vznikl Pedagogický ústav a přibližně o třicet let později i první návrh zákona, který se týkal péče o dítě. To už se problematika práv dětí dostává do popředí zájmu i v jiných státech. Mezi průlomové dokumenty patřila „Ženevská deklarace práv dítěte“, „Charta práv dítěte“ a konečně „Úmluva o právech dítěte“.

Úmluva o právech dítěte se v současné době skloňuje ve všech pádech, ale jen malé procento lidí ví, o co v ní vlastně jde. Jedná se o první mezinárodní dokument, který má formu smlouvy. Každá země, která ji ratifikuje, se zároveň zavazuje splňovat její podmínky. V OSN byla schválena 20.11.1989 a do dnešní doby ji podepsalo téměř 200 států, mezi nimi i Česká republika v roce 1993. V našich poměrech nabyla platnosti právního dokumentu nejvyššího řádu, což znamená, že je nadřazená všem právním předpisům u nás.

Dítětem se pro tyto účely myslí osoba mladší 18 let, která má zvláštní potřeby a právo na zvláštní ochranu vzhledem k nevyspělosti a nevyzrálosti.

Mezi základní práva, která dětem Úmluva zabezpečuje, patří právo na:

– jméno, státní příslušnost
– znalost svých rodičů a jejich péči
– styk s oběma rodiči
– svobodné vyjadřování svých názorů
– svobodu myšlení, svědomí a náboženství
– svobodu sdružování a shromažďování
– soukromý život, rodinu, domov, soukromou korespondenci
– ochranu před násilím, zneužíváním, týráním, zanedbáváním
– právo na lékařskou pomoc
– uspokojivé životní podmínky
– vzdělání
– rozvoj dítěte
– ochranu před vykořisťováním, trestáním a nelidským jednáním
– přístup k informacím
– odpočinek a volný čas
… a další.

Dále řeší institut náhradní rodinné péče, rozvoje institucí a zařízení pro děti. Samostatnou část věnuje péči o děti postižené a jinak znevýhodněné. Práva zabezpečuje také dětem z národnostních a jiných menšin.Obecně je předním hlediskem „zájem dítěte“. Dítě se může samo domáhat svých práv a na druhé straně má stát povinnost sám o sobě jeho práva ochraňovat.

Problematice dětských práv se v naší zemi věnuje také mnoho neziskových organizací. V první řadě je to nadace „Naše dítě“, která sleduje dodržování těchto práv v České republice a každoročně vypracovává výslednou zprávu o současném stavu. Dalšími organizacemi jsou „Fond ohrožených dětí“, „UNICEF“, „Česká organizace na ochranu dětí“ a další.

Previous ArticleNext Article