Právo

Dědictví a dědění ze zákona

Dědictví je někdy velmi složitá věc. Člověk se ještě vyrovnává se smrtí někoho blízkého a už se na něj valí papíry, notáři a leckdy také chamtiví příbuzní. Zjednodušenou formou se vás nyní pokusím zasvětit do světa dědického práva, tak abyste byli vždy o krok napřed. V první části se budeme věnovat dědictví obecně a dědění ze zákona.

 

{snippet ad5}Hlavním předpokladem dědění je existence zůstavitele. Tedy člověka, který vám po své smrti něco zanechal. Dědictví vždy projednává soud, potom co je vydán úmrtní list nebo prohlášení za mrtvého.

Druhý důležitý předpoklad představuje určité dědictví, tedy nějaký majetek. Předmětem dědictví se stávají věci movité (př. postel, stůl, socha); věci nemovité (př. stavby, pozemky) i peníze.

Do dědictví nespadá přechod nájemního bytu ani pojistné smlouvy. Ty se řídí tzv. zvláštním právním nástupnictvím.

Dále je k dědění zapotřebí dědický důvod (titul). To znamená, že jsme oprávněni dědit buď ze zákona nebo ze závěti, která byla sepsána před smrtí zůstavitele. Dědit lze i z obou těchto důvodů současně.

Posledním požadavkem pro nabytí dědictví je způsobilý dědic. Ne každá osoba je totiž způsobilá dědit. Musí prokázat určité morální kvality. Nezpůsobilý dědic je osoba, která se dopustí úmyslného trestného činu proti zůstaviteli nebo se dopustí amorálního jednání (např. paděláním závěti). I v těchto případech je zde ale možnost nápravy, například že vám vaše jednání zůstavitel ještě za života odpustí.

Dědicem může být také nezletilé dítě nebo i dítě teprve počaté. Proces dědění se týká rovněž osoby zbavené právnické způsobilosti. Pokud není žádný žijící dědic, majetek pak připadá státu jako „odůmrť“.

Dědění ze zákona

Pokud zůstavitel nezanechal svou vlastní závěť, řídí se dědictví podle Občanského zákoníku. Ten hovoří o čtyřech dědických skupinách, ze kterých nám vzniká nárok. Začíná se vždy od první skupiny. Pokud v této skupině nikdo nedědí, nastupuje dědění z druhého okruhu lidí a tak to jde dále. V praxi se jedná o celkem složitou věc, do které vstupuje řada lidí, řada zájmů a leckdy bývá i pro soud těžký oříšek, podělit všechny způsobilé dědice správným dílem.

V první řadě a první dědické skupině dědí vždy rovným dílem druhý z manželů + dítě + nově také registrovaný partner. Dědění ale vždy předchází vypořádání společného jmění manželů, protože smrt je jednou z příčin zániku manželství. Předmětem dědictví je tedy majetek zemřelého manžela.

Pokud např. jedno z dětí majetek odmítne, jeho díl se přidá zpět k celkové částce. Ten kdo odmítá, ale může mít již svoje děti (tedy vnuky) a ti mají vždy přednost a díl by získali oni. Další zásadou je, že pokud zůstavitel nemá děti, nemůže manželka v první skupině zdědit vše sama. Automaticky pak nastupuje princip dědění podle druhé skupiny dědiců.

V druhé skupině dědí manžel nebo manželka (pokud již nedědili v první skupině) + rodiče zemřelého + osoba spolužijící (žije ve společné domácnosti alespoň 1 rok). I tyto osoby dědí vždy rovným dílem s výjimkou manželky, která musí dostat nejméně 1/2 celého dědictví. Pokud se v této skupině nachází pouze manželka, dědí celý díl sama. Jedná se o příklad bezdětného manželství, kdy manželka nemohla dědit v první skupině sama a nežijí už ani rodiče zemřelého.

Platí zde opět také pravidlo přirůstání, neboli pokud někdo svůj díl odmítne, díl se rozpočítá na ostatní. V druhé skupině ale nemůže opět zdědit vše tentokrát osoba spolužijící. Pokud ale nikdo jiný už není, nastává další situace, která se řeší ve třetí dědické skupině.

Zde mohou žádat o svůj díl sourozenci zemřelého a opět osoba spolužijící, pokud již nedědila v předchozí skupině. Všichni opět dědí rovným dílem a pokud se někdo svého práva vzdá, připadá jeho podíl ostatním. Není tomu tak ale v případě, pokud by tato osoba měla své děti, tedy neteře a synovce zemřelého, kteří by jeho díl převzali.

Může se stát, že ani ve třetí skupině se způsobilý dědic nenajde a pak už nastupuje pouze poslední možnost. Ve čtvrté dědické skupině přichází na řadu prarodiče zemřelého. Pokud ani ti už nežijí, má se za to, že není žádný způsobilý dědic.

Toto byl pouze zjednodušený exkurz do principů dědění, jak ho vykládá zákon.

Previous ArticleNext Article