Právo

Dědění ze závěti

Dědění ze závěti je jedna z možností, jak nabýt dědictví po smrti zůstavitele. Závěť sepisujeme pro případ smrti, pokud chceme ovlivnit podíly, které mají naši pozůstalí získat. Závěť ale musí mít určité náležitosti, na které nesmíme zapomenout. Jaké? To se dozvíte v našem článku.

{snippet ad5}Současný právní řád zná tři formy závěti, které jsou platné:

1) Závěť napsaná vlastní rukou:

Klasickou variantou, jak sepsat závěť, je vlastní rukou. V tomto případě nesmíme zapomenout na podpis a datum! Bez data nebo podpisu je totiž smlouva neplatná a naše námaha by byla zbytečná.

2) Závěť napsaná nikoliv vlastní rukou:

Do této kategorie řadíme smlouvy napsané na stroji nebo počítači. Zde nesmíme zapomenout na několik důležitých věcí. Podpis pod textem musí být vždy vlastní rukou. Potřebujeme navíc také dva zletilé svědky, kteří nám dosvědčí, že se jedná o naši závěť a podepsali jsme ji sami dobrovolně. Svědci se zároveň musí podepsat na závěť zároveň s vyjádřením o pravosti a svědectví.

3) Závěť sepsána notářem:

V tomto případě je závěť uložena přímo u notáře a po smrti zůstavitele se dle ní postupuje.

V případě, že chceme závěť změnit, napíšeme novou nebo ji změníme u notáře. Vždy platí pravidlo, že poslední listina podle data je platná. Pokud si ale např. dvě různě datované závěti neodporují, může soud vycházet i z obou.

Obsah závěti:

Závěť by měla obsahovat odpověď na to, kdo má dědit, co se má dědit, kolik je dědiců a co komu zůstavitel přesně odkazuje.

V závěti však nemůžeme zapomenout na tzv. „neopomenutelného dědice“, což je potomek, který musí vždy něco zdědit. Jinak je tomu u manžela nebo manželky, která může být prostřednictvím závěti zcela vyloučená z procesu dědění. Pokud by zůstavitel potomka ve své závěti opomněl, je jeho závěť neplatná.

V zákoně máme udány přesné podíly, které musí tento neopomenutelný dědic získat. U nezletilého potomka je to celý zákonný podíl, který by získal v případě dědění ze zákona podle 1.skupiny (viz článek Dědictví a dědění ze zákona). V případě, že by závětní dědic předemřel, nastupuje dědění podle zákona. Zletilý potomek má pak nárok minimálně na 1/2 svého zákonného podílu.

př.: Zůstavitel zanechal dědictví ve výši 900 tisíc korun. Je ženatý, má jedno zletilé a jedno nezletilé dítě. V závěti vše odkázal dětem a milence. Manželku přitom v závěti zcela vynechal. V tomto případě manželka opravdu nedostane nic, přestože kdyby závěť nebyla, dědila by rovným dílem společně s dětmi. Nezletilý potomek dostane celý svůj zákonný podíl, tedy 300 tisíc korun (1/3). Zletilý musí dostat alespoň polovinu, což znamená 150 tisíc korun. Zbylých 450 tisíc získá milenka.
{snippet ad1}
Vydědění:

Existují samozřejmě i výjimky, kdy potomek zůstavitele nedění ani ze závěti. K „vydědění“ může dojít jen ve čtyřech případech, které jsou přesně popsány v zákoně. Pro úspěšné vydědění dítěte je však nutné vše doložit a prokázat u soudu, což je někdy velmi složité. V opačném případě k vydědění nedojde.

a) Dědic byl odsouzen pro úmyslný trestný čin.

b) Dědic vede trvale nezřízený život.

c) Dědic neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc.

d) Dědic o zůstavitele trvale neprojevuje zájem.

Institut vydědění se může vztahovat i na vnuky nebo-li děti oprávněného vyděděného dědice. Vyděďovací listina má stejné formální znaky jako závěť.

Odpovědnost za dluhy a odmítnutí dědictví:

U tématiky dědění se musíme zastavit ještě u odpovědnosti za dluhy. Platí pravidlo, že za dluhy (pasiva) odpovídáme pouze do výše ceny dědictví.

Dědictví můžeme také odmítnout. Odmítnutí ale platí jednou provždy i v případě, že by se časem objevil další majetek zůstavitele, který bychom původně zdědili.

Previous ArticleNext Article