Česká republika

17. listopad

17. listopadu jsme si s dětmi udělali výlet do Prahy. Jednak se nám podařilo konečně po 5 letech sejít zase s částí redakce webů, hurá:) a jednak jsme se chtěli podívat na demonstrace probíhající na Václavském náměstí. Synové se těšili, že si zakřičí nějaká ta hesla, jako "pryč s vládou" apod. A následně nás čekala první návštěva vyhlášené cukrárny v pasáži kina Světozor (v levé spodní části Václavského náměstí).

Fotografie jsou z jedné demonstrace. Na "Václaváku" probíhaly souběžně dvě. Jedna mediálně dost avízovaná, která byla ve spodnější části náměstí. Organizace se ujali především odboráži a když pomineme jejich motivaci, ať už byla jakákoli, šlo o vyjádření nechuti ke zkorumpovanosti současné vlády a jejich naprosto sobeckému a prospěchářskému jednání, které nám předvádí. Horní demonstrace, ze které jsou obě fotografie, byla spíše demonstrací proti spodní demonstraci. Při procházení davem lidí jsem vyslechla pár názorů. Nejčastěji asi typu "Mají pravdu v obou případech.". Lidí bylo na místě dost, určitě jste viděli ve zprávách. Nicméně ve chvíli, kdy vláda poškozuje naši Zemi a tím především budoucnost nás občanů a "odboj", místo toho, aby se sjednotil a postupoval proti takovému "agresorovi" společně, se hašteří mezi sebou, tak se vláda takovému počínání maximálně zasměje. Takže demonstrace, která přeřvává, místy až hysterickými proslovy (v případě horní), jinou, i když obě hlásají, že jim jde především o odstranění korupce a nastolení demokratických principů, moje sympatie nezíská. Souhlasím s názory, že odbory v mnoha případech jednají podobně jako vláda. Korupcí je prolezlá celá naše Zem. troufám si tvrdit, že většina obyvatel se stará především o své vlastní zájmy a je dobře, že je i mnoho vyjímek. Na druhou stranu demonstrace organizovaná odbory, byla oproti té horní na úplně jiné úrovni. Kvalitní řečníci, lidé, co měli co říct, připravené transparenty, zapálené demonstranty a minimálně v té části, kterou jsme viděli i slušné a seriózní jednání. Což se o někom, kdo se snaží ze všech sil překřičet "ty dole", říct nedá. Tolik osobní dojem. Nicméně vláda je špatná, s tak mizerným morálním kreditem a cítěním není schopná nastavit tak důlěžité reformy, které nám budou ku prospěchu. Moji důvěru nemá a je to poprvé, kdy jsem pro to, aby padla a byla nahrazena novou. Nejsem naivní a nevěřím, že by nás ta následná tzv. "spasila", ale minimálně by to byl pro politiky "políček", který by je upozornil, že takovéto jednání je už přes míru a na příště by si dali pozor. Člověk, který má pocit, že může všechno, dokáže zajít hodně daleko, takže hranice a dohled mají svá odůvodnění. Na politiky, které si zvpolíme, bysme měli dohlédnout my, obyčejní občané a brát to vážně. na nás zase dohlížejí zákony, policie, úřady… Je to tak v pořádku.

V závěru dne mě v tomto směru potěšil editorial v týdeníku Respekt pana Erika Taberyho s názvem Čekání na studenty. Mám ráda editorialy, nejednou se mi stalo, že byly z celého časopisu tím nejzajímavějším a nejvýživnějším čtením. V tomto případě byl článek povzbuzující a optimistický i přes ten obrovský pesimismus, který se nám v Česku čím dál více přelévá a doprovází nás snad na každém kroku. Dovolím si pana Taberyho citovat: "Nenechte se otrávit a nevěřte těm, kteří hlásají, že "to" nejde, protože tím jen obhajují své selhání." V kostce řečeno hovořil v článku o naději, kterou jsou vždy a všude studenti. Lidé nabití optimismem mládí, jak se často říká. Lidé nadšení věcí, kteří ještě věří, že i staré pořádky, nebo spíš nepořádky se mohou hnout, když se do nich pořádně opřeme. A hned na straně 7 následval sloupek Silvie Lauder s názvem "Jak Češi vzali osud do vlastních rukou", který je o několika případech, kdy houževnatost jedné osoby přiměla molocha "platit". Ať už šlo o lékařskou lobby, sKarty, Hrad… Jsem ráda, že nějaké médium se věnuje i takto pozitivním tématům. Nevím, proč si zprávaři a redaktoři napříč médii myslí, že čím víc tragédií a depresivních zpráv pustí do světa, tím víc je budou lidé sledovat a číst. Já například zprávy v TV nesleduji už několik let, právě pro čím dál horší skladbu pořadů. A bez informací rozhodně nejsem.

Ale včerejší den byl především příjemným setkáním s mými milými kolegyněmi. Mluvilo se (jak jinak) hlavně o webech, článcích, soutěžích, dalších plánech… Celé odpoledne nám samozřejmě nestačilo (i přes pondělní pracovní online chaty, které máme pravidelně), takže se budu těšit na nějaké další osobní setkání, které bude doufám dřív, než zase za pár let:) Třeba se pak potkáme i s některými našimi čtenáři, to už také pár let plánujeme:) Mám povoleno zveřejnit "žádné tváře", tak vám musí jako inspirace stačit naš "poobědový stůl" z místa srazu:) Cukrárnu v pasáži kina Světozor vřele doporučuji. Pokud jste, stejně jako já do včerejška, ještě neměli možnost ochutnat a posedět, určitě se tam vydejte. Vše bylo výborné, obsluha na jedničku, ceny normální i přes to, jak je cukrárna vyhlášená.

Previous ArticleNext Article