Rozhovory

Zdena Höhmová: Tvorba přináší pocit svobody

Malířka Zdena Höhmová se narodila v Brně, kde prožila dětství a mládí. Zážitky z té doby jistě patří k inspiračním zdrojům v její tvorbě, mnoho času trávila u babičky v Bystrci – tato malebná brněnská čtvrť se nachází přímo u řeky Svratky, na Mniší Hoře nad Bystrcí se rozprostírá zoologická zahrada, kam měly děti vstup zdarma (díky díře v plotě) a svým kouzlem určitě působila i nedaleká přehrada, zvaná brněnské moře. Umíte si představit ideálnější prostředí pro rozvoj mladé umělecké duše?

{snippet ad1} Zdena Höhmová projevila umělecký talent v mnoha směrech, byla nadaná sportovně, hudebně, literárně i výtvarně, nakonec se rozhodla pro studium na brněnské Střední uměleckoprůmyslové škole. Po jejím absolutoriu studovala malbu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Oldřicha Oplta a ve speciální škole prof. Františka Jiroudka. Na cestě k úspěchu je potřeba nejen velká dávka nadání, ale i vytrvalost a silná vůle a Zdena Höhmová je obdařená i těmtito vlastnostmi. Poznala jsem ji před několika lety osobně a vím, že je především laskavý a skromný člověk. A také pracovitý. Od studií uspořádala přes osmdesát autorských výstav u nás a v zahraničí, zúčastnila se kolem stošedesáti společných výstav, sympozií, uměleckých projektů, bienále, veletrhů a aukčních salonů s charitativním posláním. Její díla jsou zastoupená v řadě oficiálních i soukromých sbírek v České republice, na Slovensku, v Rakousku, Belgii, Německu, Francii, Itálii a USA. Zdena Höhmová se věnuje volné malbě, kresbě a grafice. Žije a pracuje v rodném městě Brně a v Praze.

Její webové stránky najdeme zde .


Malování je vaše celoživotní náplň. Zdědila jste nadání po někom z rodiny?

Malování a kreslení mě bavilo odjakživa. Asi není důležité, jestli jsem po někom zdědila nadání. Všichni v naší rodině malovali bezvadně, ale jen pro potěšení. Výtvarná výchova  patřila v těch letech k základům vzdělání. Vzpomínám si, jak mi táta kdysi složitě vysvětloval, kam a za kým mám jít kvůli nějakému kalendáři. Nakonec mi toho pána nakreslil. Našla jsem ho a poznala okamžitě. Táta měl úžasný smysl pro situační humor a karikaturu.

Slyšela jsem, že Ondřej Sekora byl váš příbuzný.
To ano, jsem spřízněná s Ondřejem Sekorou přes maminku mého táty. Odtud pramení asi i moje láska k přírodě a obdiv ke všemu živému .

Jste členkou nějakého malířského sdružení?
Jsem ve Sdružení Q a Sdružení pražských malířů.

Jaké jsou výhody takového sdružení? Možná jde o pocit nějakého souznění? Společné myšlenky?
Určitě jde o příležitost k setkávání, o společné aktivity a výstavy, výměnu názorů, nové informace, někdy i spoustu srandiček, které vyfabulujeme. O výhodách nepřemýšlím a své výstavy často doporučím a přenechávám našemu Sdružení Q.
Svobodné povolání je báječná záležitost, ale je také o síle a odvaze zvládnout samotu ateliérové práce. Mně to vyhovuje. Ale na kontakt s kolegy se vždycky těším. Nejen na kontakt ve sdruženích, mám ráda sympozia, která přináší velkou tvůrčí motivaci.

Občas měníte styl, náplň, pracovala jste s barevnými písky. Jaké období prožíváte teď?
Určitě nejde o změnu stylu, ale podřízení se tématu. Proměna může často i bolet, protože jdete do neznáma, chce to odvahu, ale o tom tvorba právě je. Důležité je tvořit a ne množit objevenou jistotu. To mě nudí. V tvorbě jde o svobodu a svoboda je dobrodružství. Když téma vyčerpám, vyčkávám nebo hledám. Je to i otázka momentální energie.Strukturální malba byla logickým vyústěním určitého období a potřebou haptického vjemu obrazu. Časem jsem písky opustila a nadchla jsem se naopak pro hladkou malbu a kresebný záznam.

Mění se i oblíbenost barev? 
Ano, barevnost se u mě proměňuje. Celý život miluji modrou barvu, takovou tu zvláštní do tyrkysova až modrozelenou. Taky zlaté okry. Taky černou a bílou a celou škálu mezitím. S červenou bojuji, ale je úžasná a když mám důvod, neváhám a použiju ji. Taková červenozelená vášeň, to je přesvědčivá barevnost pro určité téma. Loni jsem se věnovala tématu Přemysla Otakara II. k výročí úmrtí na Moravském poli. “Změna barevnosti“ se dostavila sama.


Byly doby, kdy jste uspořádala za rok i 14 výstav, pak jste chtěla zvolnit tempo.  Jak jste na tom teď?

Zvládnout takové množství výstav za pouhý rok je nesmysl, už to takhle nevedu. Ale přesto jsou výstavy dobrou motivací tvorby. V současné době se snažím rozložit svoje síly nějak rozumně, abych měla z práce i výstav radost.

Máte nějaký režim, nebo malujete podle momentální intuice?
Režim je pojem, který mě příliš neinspiruje. Když maluji, tak dám do práce všechno. Vydržím, pokud mi vystačí energie často do pozdních nebo časných ranních hodin. Po určitém období se inspirace vyčerpá, to si dám pauzu. Maluji stále klasickou olejomalbu a terpentýnové ředidlo není právě nejzdravější. Pauza je asi i pud sebezáchovy.

Jakou hudbu máte ráda? Provází vás při malování?
Hudbu miluji. Chodila jsem řadu let na hodiny klavíru a později jsem začala s kytarou. Hudba mě při práci provází celý život. Často klasicky z rádia, pop nebo rock, folk. Z vážné hudby Janáček, Martinů, ale i Šostakovič, to je neuvěřitelný náboj. Z popíku poznám už od prvního tónu, co to bude za písničku, až mi to někdy vadí.

Potřebujete si od malování občas odpočinout? Jak dobíjíte baterky?
Odpočinek je divná věc, někdy vás spíš dostává na dno. Aktivní odpočinek by mohl být sport, ale ten už moc nepěstuji, jedině pěší turistiku a plavání. Aktivní odpočinek je pro mě změna prostředí. Od studií na vysoké škole miluji Prahu, “baterky“ dobíjím tam. Všude chodím zásadně pěšky, je to město plné energie. Střídání prostředí mně inspiruje. Chvíli pracuji  v Brně a určité období v Praze. Jinak samozřejmě jezdím do okolí Brna na ryby a na výlety.

Neznám mnoho žen, které chodí na ryby. Jak jste se dostala k rybaření vy?
Dětství jsem prožila u řeky Svratky a na Brněnské přehradě, kamarádi byli samí kluci. Někdy mě trochu usurpovali, ale patřila jsem mezi ně. Všechny společné záliby z dětství mně dodnes zůstaly.
Rybaření se věnovalo a věnuje určitě hodně žen, jen se o tom asi nepíše. Například slavná Ema Destinová a určitě mnoho dalších. Pan Werich říkal, že “čas strávený na rybách se nepočítá“, je to perfektní relaxace.

Cestujete ráda? A co návraty domů?
Upřímně řečeno, cestování mě vždycky přitahovalo, ale zejména a nejvíce v době, kdy to v naší zemi nebylo úplně reálné. Ze všech pozdějších cest jsem si odnesla hodně a byly přínosné – Francie, Belgie, Anglie, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Egypt apod. Zajímavé ale je, že mnohem intenzivnější byla fantazie a vysněná místa ztvárněná v obrazech dávno předtím.
Kromě malování jsem dost vášnivý fotograf a fotky z cest jsou jak jinak než senzační. Ale přes všechnu zvláštnost určitých záběrů mě málokdy zpětně inspirovaly k práci.
No a ty návraty domů, kam jinam bych se měla vracet?

Co je pro vás v životě důležité?
Mít zázemí na práci, nějakou sociální jistotu, přátele, práci, občas možnost změny pobytu a působení. Ale na prvním místě zdraví.

Věříte na náhodu?
Ano, ale  zejména věřím, že náhoda s dobrým poselstvím má svoji zákonitost. Je to tedy náhoda?

Co pro vás znamená přátelství?

Mnoho. Je to vzájemné potvrzení naší existence, minulosti a budoucnosti, společných zájmů a cílů.

Na co se těšíte?
Touto dobou na jaro.

Previous ArticleNext Article