Historie

Tradiční štědrovečerní večeře

Už je to tu. Vánoce a spolu s nimi spousta tradic a zvyků. Mezi jednu z tradic těchto dní lze jistě zařadit i typickou českou štědrovečerní večeři. Nakolik jsou ale rybí polévka a kapr v trojobalu s bramborovým salátem tradiční?

{snippet ad5}Štědrý den, potažmo štědrý večer, je vyvrcholením čtyřtýdenního adventního čekání na příchod Spasitele Ježíše Krista, naději a důvěru v království nebeské. Tak alespoň zní tradice křesťanská. České Vánoce jsou však provázené i tradicí pohanskou, oslavující zimní slunovrat, naději, že zima skončí a příroda,  s ní i živobytí lidí, se znovu probudí a obnoví. Proto naše Vánoce provází spousta pranostik, pověr, lidových zvyků a obyčejů.

Dříve býval štědrý večer štědrým ne kupou dárků pod stromečkem, ale zejména právě bohatostí jednotlivých chodů večerní hostiny. Celý den byl ve znamení půstu a příprav na večer. Jen dětem bylo dovoleno něco málo pojíst, nakrmeno bylo i domácí zvířectvo. Odměnou za den strávený s kručícím žaludkem pak mělo být spatření nám známého zlatého prasátka. S první večerní hvězdou se pak usedalo k bohatě prostřenému stolu, jehož nohy bývaly obepnuty řetězem, aby rodina držela svorně pohromadě.
Podle jedné tradice mělo být na slavnostní tabuli připraveno devatero chodů, věřilo se, že čím více různých jídel se na štědrovečerním stole objeví, tím více bude v létě na poli snopů. Celá večeře se nesla v duchu snahy zajistit si pro příští rok co nejbohatší úrodu na poli i ve chlévě.

Na venkově se na stůl, který byl považován za posvátné místo v domě, prostřel bílý ubrus, na nějž se nastlalo seno, aby jej v příští úrodě bylo dost. Vše, čeho chtěli mít lidé v příštím roce hojnost, bylo rovněž rozprostřeno na stole: od každého druhu obilí, pečivo z žitné i pšeničné mouky, houby, ořechy, luštěniny, med pro dobré srdce, česnek proti zlým silám a nemocem, několik mincí pro štěstí. Servírovalo se několik druhů polévek (v rybníkářských krajích rybí, jinde česnečka, bramboračka, polévka houbová, hrachová nebo čočková), dále se jedla například houbová omáčka, houbový (černý) kuba (pokrm z krup, hub a česneku), který dnes bývá často na Štědrý den k obědu, pečený (nebo i syrový) hrách na slano i na sladko, vařená čočka, aby bylo v příštím roce dost peněz, v rybníkářských krajích byl na stole i nám dnes známý kapr (nejčastěji namodro, vařený nebo jen obalený v hrubé mouce a osmažený na sádle), nesměl chybět chléb a vánočka, někde se pekly lívance, vdolky či koláčky, někdo vařil ovocnou „muziku“.
Slavnostní večeři zahajovala společná modlitba a poděkování za minulý rok a úrodu. Ke stolu se sedalo dle stáří a vážnosti člena v rodině, první hospodář, pak hospodářka, poté jejich děti podle věku. Stejný byl i postup pro nabírání jídla. Pořadí jednotlivých chodů i variabilita jednotlivých jídel se lišila kraj od kraje. Nicméně se většinou začínalo pečenými plackami (dodnes se v některých koutech naší země dělají placky s medem a česnekem), poté následovaly polévky, po nich hlavní chody a končilo se obvykle vánočkou a sušeným ovocem. Během večeře se nesmělo odejít od stolu a v domě nesmělo viset prádlo, aby nedošlo v příštím roce k úmrtí v rodině. Jakmile hospodář dojedl, odložil lžíci a vstal od stolu, museli tak učinit i ostatní, bez ohledu na to, zda již dojedli.
Dnešní tradiční štědrovečerní večeře se od té staročeské dost liší. I z naší ankety, která do dnešního dne běžela na stránkách Meredit, vyplývá, že více než 60% z vás večeří na Štědrý den kapra v trojobalu a bramborový salát s majonézou. Marně bychom tento pokrm hledali u jiných národů. Nepodařilo se mi vypátrat, kam až tato tradice sahá. Například u Karla Čapka se s bramborovým salátem na štědrovečerní tabuli setkáváme také, ale v poněkud dietnější podobě – jen s cibulí a okurkami.
V naší rodině se štědrovečerní večeře od té „tradiční české“ poněkud odchyluje. Začínáme popřáním si krásných svátků (a od jisté doby přípitkem). Poté přesně podle tradice usedáme podle věku ke stolu. Prvním chodem bývá rybí polévka s houstičkou (dle úžasného receptu mé maminky, lepší polévku neznám), následuje vařená čočka s máslem, to aby se nás v příštím roce držely peníze. Posledním chodem je v hrubé mouce obalený a osmažený kapr s chlebem, kterého jíme rovnou rukama. Při štědrovečerním stolování se nakrojuje nový pecen chleba. Když dojíme, každý najde pod posledním talířem kapří šupinu a jednu korunovou minci. Tyto atributy pak celý následující rok nosíme v peněžence, to aby se nás držely peníze. A výborný bramborový salát? Nebojte se, o tak výbornou věc se ani my nepřipravíme, jíme ho na Boží hod s vepřovými řízky.

Poté, co se dojí štědrovečerní večeře, odcházíme svorně ke stromku, abychom zjistili, co nám letos Ježíšek nadělil. V dřívějších dobách však lidé udržovali různé zvyky. Rozkrajovali jablíčka a doufali, že objeví hvězdičku a budou celý rok zdrávi. Ze stejného důvodu louskali ořechy. Ještě pouštěli lodičky, aby zjistili, kdo odejde z domova. Lili olovo a pak hádali, co konkrétní útvar znamená. Svobodné dívky házely střevíc, sledovaly „barborky“, zda vykvetly, nebo třásly bezem, aby věděly, zda se v příštím roce vdají, případně kam. A před půlnocí se lidé samozřejmě scházeli na půlnoční vánoční mši.

K tomuto magickému večeru se váže ještě další spousta tradic a zvyků. Které z nich zachovává a udržuje vaše rodina? Máte na Štědrý večer nějaké tradiční staročeské jídlo, které jsem nezmínila? Napište nám do komentářů, jak se slaví Vánoce právě u vás!

Krásné Vánoce a dobrou štědrovečerní chuť!

Previous ArticleNext Article