Kultura

Subkultura Gothic

Subkultura Ghotic„Patřit někam“ je jedna ze základních psychických potřeb člověka. Už od nepaměti různé skupiny lidí držely pospolu, nebo se jen spojovaly svými pohledy na svět. Posledních třicet let však vzniklo spousty subkultur, do kterých se řadí lidé s podobnými názory. Ať už jde o punkery, hippies, emo, gothic a další.

{snippet ad1}

Každý den potkáváme spoustu mladých lidí, kteří se oblékají a chovají obdobně. Pro společnost jsou „trendaři“, a jsou viděni pouze jako hračky konzumní společnosti, které se řídí podle toho, jaký životní styl a oblékání zrovna „letí“. Jdu-li městem a spatřím 15tiletou holčičku s černě obarvenými vlasy, mrtvolně bílým make-upem, černou rtěnkou a očními linkami, vyzývavým oblečením a těžkými boty, hned řeknu, že jde o pozérku. Tahle dívčina si pravděpodobně v nějakém časopise přečetla, že styl „Gothic“ právě letí.

A takových můžete potkat nespočet. Hlásí se ke Gothic, aniž by vůbec věděli, co to je. Stejně jako spoustu dalších lidí, kteří o této komunitě a tomto životním stylu nikdy neslyšeli. Ve skutečnosti však je historie této „subkultury“ hluboká přes třicet let a sahá do doby, kdy světu vládl roztrhaný a neupravený punk.

Historie

Velice podobnou, ne přímo Gothickou skupinou lidí, která stále před zrodem Goths, byli takzvaní Noví romantici, jak je později pojmenovala média. Noví romantici byli blázniví, nostalgičtí, velice elegantní, neřešili média a média neřešila je. Žili si ve svých vlastních světech – nedotčeni. Nosili elegantní oblečení třicátých let, svůdné garderoby, samety, krajky, perly. Podporovali eleganci a zjemnělost. Také koketovali se záměnou pohlaví. Přijímali nalíčené, zněžnělé muže, což se projevilo i v samotném Gothicu. V roce 1981 byl v Londýnské čtvrti Soho otevřen klub Batcave a tím oficiálně vznikl kult Gothické kultury. Byli to dědici romantických spisovatelů Byrona a Shelleyho a už od počátku byli společností zavrhováni. Jejich symboly se staly smutek, černá barva a smrt. Tato subkultura byla dlouho v nevědomosti konzumní společnosti a to jí vyhovovalo. V nedávné době se stal ten to styl velmi populární a jeho opravdový význam byl tak potlačen. Dnes už se načerno nabarvení i puberťáci, kteří se za Gothic rozhodně nedají označovat…

Vzhled

Dřív bylo dáno, a platí to zčásti i dodnes, že Goths nosí černou barvu. Často měli dlouhé černé vlasy, černé oblečení, černě nalakované nehty, černé oční linky, černou rtěnku. Dnes už se na to moc nehledí. Existují i „blonďatí Goths“ a využívají fialových barev, krvavě červených nebo dokonce růžových. Ženy jsou k vidění v elegantních černých šatech s krajkami a sametem,v korzety a s rukavicemi po lokty. I muži se oblékají obdobně, nosí dlouhé kabáty, kilty i pánské korzety. Ženy mají složité účesy a často nabarvené vlasy, muži se zpravidla nebarví. Samozřejmě Goths není jen o módě, je hlavně o životním stylu a názorech. Řada Goths se do svých rób proto obléká převážně na Goths setkáních, kde jsou všichni pohromadě. I v České republice často takové srazy probíhají.

Subkultura GhoticMyšlenky a názory

Gothic, kromě vzhledu, je i kulturou hudby a myšlenek. Kvůli myšlenkám a názorům jsou často odsuzováni. Lidí je spojují se satanismem a vampýrismem. Ne každý, kdo nosí černé oblečení je satanista! Tento kult nemá s Gothic nic společného. Mezi Goths patří i spousta křesťanů, největší procento Goths jsou ale ateisté. Je důležité říct, že Gothikem se člověk nestává, ale rodí. Případně se později se v myšlenkách Gothic najde. Goths mají rádi smutek, často trpí endogenními depresemi, otáčejí se zády k veselí, ale to vůbec neznamená, že nejsou šťastní. Jsou šťastní mezi svými lidmi. Často jsou fascinovani tím, co druhým připadá ošklivé a ponuré. Rádi se procházejí po hřbitovech, jejich zájmem je smrt a její různé zobrazení – andělé či démoni, duchové, krev a černé či šarlatové růže. Goth také přechází i do větších extrémů, některých se týká i sebepoškozování, ale není časté. Nedělají to proto, aby děsili nebo proto, že je baví vyžívat se v odporných věcech. Oni v tom nacházejí krásu.

Ke Goths patří i poezie, hudba, filmy. V poezii a knihách jsou často zmíněné motivy smrti, padlých andělů, démonů, subkultura upírů, zrady, smutku a bolesti. Mezi nejoblíbenější spisovatelé patří gotický romanista Edgar Allan Poe, prokletý básník Charles Baudelaire nebo fantastický Tolkien, král hororů Stephen King a další. Filmy mají atmosféru temnoty, hrůzy, magie a velice často se objevuje i gotická architektura – katedrály, lomené kříže, chladnost zdí. Mezi oblíbené gothem protkané filmy patří Vrána, Underground, morbidním humorem typická Adamsova rodina, Královna prokletých, česká Kytice, Van Helsing a další. Z hudby se poslouchá kromě Gothic rocku i Industrial, Symphonic Metal, nebo Old School.

Gothic jsou skutečně velice stará a obrovská subkultura, která má své kořeny poměrně hluboko. Nevznikla napsáním několika článků v mediálních časopisech v posledním roce, nevznikla ani vytvořením tisíce blogů „gothických dětiček“. Goths není trend, je to myšlení a styl života, který bohužel prožil svou největší újmu tím, že se obrovsky mediálně, aniž by to sám chtěl, roznesl. Dnes je nesmírně těžké najít mezi lidmi Goths, kteří by byli „těmi pravými“. Až vlna tohoto trendu skončí, až se najde zase něco jiného, co by se dalo zkopírovat a zmedializovat, bude tato subkultura opět lidem neznámá a zapovězená, a možná i znovu nepochopená.

Previous ArticleNext Article