Rozhovory

Škola, kam se děti těší

Nevěříte? Tak pojďte se tam spolu se mnou podívat. O té škole v Ořechově u Brna jsem se dozvěděla, až když se v roce 1992 stal ředitelem Mgr. Leoš Huzlík. Dokázal o škole a o svých žácích mluvit tak poutavě, že jsem mnohdy zatoužila být mentálně postiženým dítětem, abych i já mohla být součástí toho úžasného kolektivu. No posuďte sami, byli jste někdy ve Finsku nebo v Dánsku? Možná ano, ale pochybuji, že se svou školou. Ale ono to jde, jen musíte vypracovat projekt, věnovat spoustu času a energie tomu, aby jste jej v EU mohli prosadit. Mgr. Huzlíkovi se to podařilo, a tak mohli pedagogové z Ořechova odjet se svými žáky dvakrát do Finska a rok na to do Dánska. A pak zase seveřané přijeli do naší republiky jako hosté ořechovské tehdejší speciální školy.

{snippet ad1}Škola se v loňském roce přestěhovala do nedalekých Želešic, změnila název, ale to hlavní zůstalo, žáci svoji školu mají rádi. O tom všem jsem si povídala s jejím ředitelem panem Huzlíkem.

9. dubna jste oslavili 46. výročí založení školy, není to trochu nezvyklé?

Škola byla otevřena 1. dubna roku 1963 jako zvláštní škola internátní pro mentálně postižené chlapce. Loni uplynulo 45 let od jejího založení, ale jelikož v té době došlo k velké reorganizaci a přesídlení školy, oslavy jsme přeložili až na letošní rok. Chtěl jsem bývalé zaměstnance a hosty pozvat už do nových prostor.
Proto tedy slavíme 46. výročí, vydáváme k tomu svůj školní kalendář. Je trošku atypický, začíná od dubna 2009 a končí v březnu 2010. Pojali jsme ho jako variace obrazů malíře Jana Zrzavého, takže v kalendáři je vždy originál Zrzavého díla a vedle toho variace našich dětí. A mohu říct, že to vypadá moc pěkně.

Jak proběhla reorganizace školy?

Do té doby byla jedna škola s ředitelstvím v Ořechově, k tomu jsme měli ještě tři odloučená pracoviště, a to v Židlochovicích, Ivančicích a v Rosicích u Brna. Reorganizací k 1. 7. 2008 se sloučila pracoviště Ořechov a Židlochovice do Želešic, rosická škola přesídlila do Ivančic, takže teď jsme na dvou pracovištích a ředitelství je nyní v Želešicích. 


Jaký je rozdíl mezi ořechovskou a želešickou školou?

Tady v Želešicích máme obrovské prostory, do areálu patří čtyři budovy, které využíváme. Částečnou rekonstrukci jsme museli uskutečnit během šesti týdnů o prázdninách v roce 2008, abychom 1. září školu mohli otevřít. V rekonstrukčních pracích budeme samozřejmě pokračovat, v tomto roce bychom chtěli vybudovat víceúčelové sportovní hřiště, do budoucna počítáme s další modernizací objektů. Během měsíce dubna podávám  investiční záměr JMK na výměnu oken, zateplení budov a decentralizaci topného systému. Nesrovnatelný rozdíl je v ubytování dětí. V ořechovské škole byly šestilůžkové pokoje a nyní mají děti krásné třílůžkové pokoje s barevným nábytkem, dvě studovny, dvě společenské místnosti, dvě čajové kuchyňky a pěkné sprchy a sociální zařízení.

Kolik máte žáků?

V současné době máme 115 žáků, někteří jsou také ubytováni na našem týdenním internátě. Součástí školy je také mateřská škola, školní družina a školní jídelna. Mimoškolní činnosti jsou zejména pro děti na internátě, když skončí výuku, tak se naobědvají a odejdou se převléct na internát. Potom na mimoškolní činnosti odcházejí do jiných prostor v areálu, které dříve sloužily jako dílny. Podařily se vybudovat  krásné, světlé herny kompletně zařízené novým vybavením.

Mateřská škola je jen denní?

Ne. Malé děti jsou taky na internátu, kapacita je sedm dětí, ale měla by se od nového školního roku zvýšit na deset. V této době máme v MŠ pět dětí, z toho jsou dva sourozenci na internátě, ostatní denně dochází. Jinak ze 115 dětí je na internátě ubytovaných sedmdesát dětí, takže máme kapacitu internátu plně obsazenou .


Jaké jsou ty mimoškolní činnosti?

Pořád hrajeme divadlo, děláme keramiku, také pořádáme různé výstavy. Výstavu k tomuto výročí jsme zaměřili na velikonoční svátky, měli jsme tam staré interiéry podle toho, jak se dřív bydlelo, třeba stará kamna, postel, skříň. A k tomu byla krásná velikonoční výzdoba a dekorace. Některé výrobky byly prodejné.
Zřídili jsme multimediální učebnu, počítačovou učebnu, samostatnou učebnu pro výtvarnou výchovu. V pavilonu D, kde jsou nádherné půdní prostory, se chystáme vybudovat divadelní scénu, bude tam i místnost, kde by žáci mohli nacvičovat a kde by měli dekorace, no a samozřejmě budeme zase mít keramickou dílnu. Bude tam i stálá výstavní expozice hliněných soch, obrazů a dalších věcí, které žáci tvoří. Tady ta půda je asi třikrát větší než výstavní prostory v ořechovské škole. Můžeme si s prostorem vyhrát.
Zájmová činnost je různorodá. Teď se třeba naši žáci účastnili soutěže tanečních souborů základních škol v Brně, bylo tam asi osm souborů a neskončili jsme poslední, takže to byl úspěch. Chystáme se na nový systém mimoškolní činnosti, kdy každý vychovatel podle toho, v čem je sběhlý, si vezme na starost nějaký kroužek. Právě jsme v takovém ověřovacím experimentu, zda se nám nový systém osvědčí. Každé dítě si může vybrat, co by chtělo zkusit. Teď je největší zájem nejen o divadelní, výtvarný a sportovní kroužek, ale i o kroužek capoeiry, je to něco jako bojové umění, ale bezkontaktní, jsou tam prvky bojové, ale jedná se spíš o tanec.

A co sport? 

Sport, to je naše velká kapitola. Teď máme nádhernou obrovskou tělocvičnu, včetně posilovny, na podzim v areálu dokončíme rekonstrukci sportovního víceúčelového hřiště s umělou trávou. Bude tam tenisový kurt, volejbalový kurt, hřiště pro nohejbal, košíkovou a malý fotbal. 
V budově, kde se provozují mimoškolní činnosti, jsou ve spodní části železná okna s malými příčkami, tak jako to bývalo ve starých fabrikách. To chci zachovat, protože to dotváří ráz staré budovy. V jedné třetině přízemí nainstalujeme horolezeckou stěnu, kterou jsme měli v Ořechově, chceme tam ještě vybudovat  pétanquové hřiště a několik jamek na minigolf.
Při škole máme založeno občanské sdružení Sportment, které zajišťuje na krajské úrovni sportovní soutěže pro mentálně handicapované v rámci celého JMK, jsou to soutěže v atletice, košíkové, malé kopané a ve florbalu.

Dá se v každém dítěti najít něco, v čem vyniká?

Určitě, protože aktivit  jim nabízíme poměrně hodně, každý si může vybrat. Děti ale nemají absolutně vyhraněné zájmy, my je musíme dovést k tomu, co je baví, a pak se jejich zájem a motivace prohlubuje.
Děti se teď také hodně podílejí na výzdobě školy, celá budova je vyzdobená výrobky dětí, například jsme nainstalovali na chodbách vyřazené staré tabule, co dřív byly ve třídách, a děti na ně malovaly velkoformátové malby. Na výzdobě se podíleli i žáci, studenti jiných škol, pro které byl připraven projektový výtvarný víkend.
Nebo dveře – natíráme je, ale trošku netradičně. Chodby jsou velké a všechno působí temně, začali jsme o tom přemýšlet a přišli jsme na nápad, namalovat spodní třetinu dveří jako rozevřený zip se zoubky a shora do té jakoby kapsy padají písmenka. Dveře do každé třídy mají jinou barvu, jsou hnědé, žluté, zelené, modré, červené. Tak to je na 1. stupni, na 2. stupni je systém podobný, tam ty dveře zpracoval jeden student brněnské průmyslové školy, na každé zvolil určité téma, např. dějepis, přírodopis, matematika, chemie, hudební výchova, a zase to padá do té zipové kapsy. Byly použity barevné spreje a vypadá to zajímavě. Někdy možná máme trochu ztřeštěné nápady, ale chceme, aby se budova nějak rozveselila.


Vaši školu navštěvují děti s mentálním postižením?

Máme zde děti s lehkým mentálním postižením i s těžším mentálním handicapem, ty jsou vzdělávány v základní škole speciální (pomocné škole). Ostatní jsou vzdělávány ještě podle dobíhajícího vzdělávacího programu pro žáky zvláštních škol. Prváci, druháci, šesťáci a sedmáci jsou zařazeni do nového školního vzdělávacího programu, který jsme vypracovali a který se jmenuje „Škola hrou“.

Dostanou se i k počítači?

Máme speciální učebnu, kde je 14 počítačů, každý žák sedí u svého počítače. Jedná se o nový učební předmět – informační a komunikační technologie, naučí se word, excel, ve vyšších třídách prezentace, mohou si vyhledávat informace na internetu. V matematice zase máme programy, které využívají v jednotlivých třídách podle náročnosti. Multimediální učebnu využíváme především na jazyky, tam máme velkoformátovou obrazovku. U nás je od 6. třídy povinná angličtina, v 8. a 9. třídě ji máme jako nepovinný předmět.

V želešické škole vás čeká ještě hodně práce. Nelitujete přesídlení?

Ne, škola je v majetku JMK a to nám uvolnilo ruce v tom, že pokud krajský úřad má finanční prostředky, může do těch budov investovat. V Ořechově nebo jinde to byly buď obecní, nebo městské budovy, kraj nám nemohl uvolnit peníze, protože to nebyl jeho majetek. Obce zase nechtěly investovat, protože nebyly naším zřizovatelem. Takže to byl začarovaný kruh.

Mluvila jsem s dětmi, ony chodí do školy opravdu rády.

No tak to právě chceme, problémových dětí je čím dál víc, s výukou není tak vážný problém, ale smysl našeho úsilí je zejména v mimoškolní činnosti. Chceme dětem ukázat cestu, v čem by se mohly realizovat, co by je mohlo bavit, aby neměly čas na drogy, alkohol, automaty apod. To je smysl celé naší práce.

Previous ArticleNext Article