Rozhovory

Rozhovor s Ready Kirken

Dalším hostem našeho magazínu je Zdeněk Ceral, kytarista pardubické skupiny Ready Kirken. V hitparádách nyní boduje jejich klip Není to tak zlé, na další rok kluci plánují již nové koncerty ve spolupráci s partou Liu Cain nejen u nás, ale také v zahraničí.

Vaše kapela vznikla v roce 1996 – to je už dlouhá doba. Jak jste se tehdy cítili, když se Vaše písničky začaly objevovat v rádiích a televizi?

{snippet ad1}Když jsme slyšeli poprvé naši písničku v rádiu, tak jsme zrovna jeli všichni autem na koncert a čekali jsme, jestli ji zahrajou… Měli jsme tehdy dvacet let starou audinu bez rádia, a tak jsme na její zadní okno dali tranzistorák s příšernejma dřevěnejma bednama, na kterým každých pět minut mizel signál. I tak jsme z toho měli tehdy velkou radost.

Jak vlastně vzniklo jméno skupiny?

Když jsme v roce 96 dali kapelu dohromady, dlouho jsme zkoušeli a přitom jsme pořád neměli žádnej název. Když už bylo nutný něco vymyslet, protože se blížil první koncert, začali jsme házet do placu, co koho v tu chvíli napadlo… Já měl tenkrát zrovna rozečtenej Ruský týden od Fr. Ringo Čecha a postava Reddyho byla takovej hajzlík, co chodil muzikantům za manželkama, když oni byli na šňůře. A tak jsme z Reddyho udělali Readyho a už to bylo. Až po letech, když jsme spolupracovali s Radimem Hladíkem, jsme zjistili, že je to žijící postava, bývalý zpěvák Komet. Kapely ze sedmdesátek…

Za tu dobu proběhlo v kapele několik personálních změn. Zřejmě tou nejdiskutovanější mezi fanoušky byl odchod Michala Hrůzy. Přemýšleli jste tehdy o rozpadu kapely?

Samozřejmě to bylo pro nás pro všechny hodně těžký období, a i když jsme o rozpadu nikdy nemluvili, každýho to možná na chvilku napadlo… Ovšem jako partu nás tohle období hodně stmelilo, takže jsme se drželi navzájem a ustáli to.

Jednou jste prohlásili: „Hrůza je arogantní a do sebe zahleděný! Musel letět!“ Jste s ním nyní v kontaktu? Nebo jsou vztahy mezi vámi stále na bodě mrazu?

Já jsem se s Michalem sešel. Přece jen jsme spolu strávili nějakých deset let a ne vždycky byl arogantní a do sebe zahleděný 🙂 Mimochodem autorem tohohle výroku je jeden redaktor bulváru… (i když to vystihl trefně)

Nyní odchází Adam Jánošík, který hraje na bicí. Jaké byly důvody? A jak jeho odchod ovlivní kapelu?

Adam se k tomu rozhodl po dlouhém přemýšlení a asi nejlepší bude si přečíst na našem webu jeho dopis fanouškům, kde to vysvětluje. Jsme pořád kamarádi a držíme si vzájemně palce do budoucna. Adam se rozhodl pro životní změnu a přeju mu, aby byl šťastnej. Navenek jeho odchod kapelu asi moc neovlivní, děláme na nové desce, která by měla vyjít už na jaře 2009, a připravujeme na jaro několik společných koncertů s Irskou partou Liu Cain. Jinak doufám, že se budeme vídat dál, Adam je z Krkonoš a v lednu za ním vyrážím s rodinou na lyže.

Rozhodli jste se pro šňůru akustických koncertů. Můžeme se těšit na nějaké CD nebo DVD z této akce?

Neuvažujeme o tom. Nápad na akustické turné přišel z chuti zpestřit si podzim a zimu něčím, co je pro nás jako pro kapelu nové, a zároveň jsme si říkali, že by se mohlo komornější pojetí našich písniček lidem líbit. Navíc v době, kdy je kvůli poklesu prodejů všech hudebních nosičů zlatá deska za 3.000 prodaných nosičů, jedno CD ročně stačí.

Kde berete inspiraci pro vytváření písní? A jak taková tvorba songů probíhá?

Nejčastěji nové písničky vzniknou tak, že někdo z nás přinese základní kostru a společně ji potom dotváříme do finální podoby, která je na desce. Je to vždycky nejoblíbenější období, který si opravdu užíváme. I po těch letech se tím stále bavíme.

Máte nějaké místo, kde nejraději koncertujete? Případně nějaké, kam byste se už nikdy nevrátili?

Samozřejmě máme několik oblíbených klubů a festivalů. Vyjmenovávat je nebudu, abych na někoho nezapomněl. Jeden za všechny – řeknu třeba Škuner v Děčíně, kterej má moc fajn atmosféru.

Co pro vás znamená hudba? Je to jen koníček, nebo něco víc?

V první řadě je to samozřejmě koníček a životní láska. To, že se tím živíme, je jen takový bonus.

Který svůj song považujete za nejpodařenější?

V každém období to byl pochopitelně jiný… Teď mám asi nejradši Žihadla včel.

Jakým směrem se chcete dál ubírat?

Určitě doprava 🙂

Jak často zkoušíte?

Jak je potřeba… Když děláme na desce, tak víc, když hodně hrajem, tak třeba vůbec.

A co říkáte na trend anglických songů u českých interpretů?

Trend? Anglicky tady přece hrály kapely už v šedesátých letech a nebýt komančů…

Neláká vás vyzkoušet štěstí v zahraničí?

Párkrát jsme venku hráli a jsou to spíš takové výlety pro zpestření. Největší zážitek byla bezpochyby Pryština v Kosovu a základna NATO. Přístí rok plánujeme koncert v Irsku v Dublinu spolu s partou Liu Cain, která s náma pojede v Čechách jarní koncerty.

Co byste vzkázali našim čtenářům?

Blíží se nový rok, tak snad pevné zdraví a optimismus!!!

Děkuji za rozhovor a přeji Vám i ostatním členům kapely veselé Vánoce a mnoho štěstí i úspěchů do nového roku.

Previous ArticleNext Article