Rozhovory

Rozhovor s maminkou, lékařkou a ametérskou fotografkou

Civilní povolání amatérských fotografů bývá velmi pestré. Dnes bych vás ráda seznámila se mou kamarádkou Janou. Lékařkou, mámou dvou úžasných dětí a zároveň zapálenou amatérskou fotografkou…

Jak bys definovala svůj vztah k fotografování? A od kdy se datuje?
Focení mě baví a fascinuje od dětství. Nevím přesně v kolika letech, ale bylo to na základní škole, dostala jsem k dispozici zrcadlovku Zenit. Naučila jsem se sama základy expozice. Pamatuji si, že jsem používala externí expozimetr nebo předsádky pro makrofotografie, které mě tenkrát bavily asi nejvíc. Zajímalo mě focení nejrůznějších detailů, ať to bylo chmýří pampelišky nebo ručička starodávných hodin. Nepamatuju se, že bych v té době měla nějakou  knihu o focení, bylo to všechno metodou pokus omyl a přesto vzniky myslím vcelku zajímavé snímky. Někdy v 18 letech jsem fotit téměř přestala, kromě klasických fotek z dovolených. Ráda jsem cestovala a fotila v té době krajinu – hory, moře. To už bylo na běžný fotoaparát a později kompaktní digitální fotoaparát. O fotografování jsem se začala zajímat více až letos v únoru, tj. ve 34 letech, kdy jsem si pořídila novou digitální zrcadlovku. Měli jsme sice ještě jednu digizrcadlovku celkem 4 roky před tím, ale z nedostatku času naučit se jí ovládat, jsem ustrnula v mačkání na automatický režim. Nikdy jsem vlastně nezjistila, jaké má další možnosti. V té době jsem se svými fotkami nebyla spokojená vůbec. Hodně jich bylo s bleskem, měly nehezké stíny. Fotit například  v interiéru s horším světlem byl velký problém. Myslela jsem si, že je to fotoaparátem, ale dneska vím, že to nebyla pravda. Pak se mi přihodilo, že jsem zrcadlovku upustila na zem a bylo potřeba koupit novou (smích). To jsem v podstatě využila jako šanci, tentokrát se s ní naučit něco víc než jen mačkat spoušť.

Máš nějaké foto-vzdělání?
Ne. Jsem lékařka.

Absolvovala jsi fotografický kurz. Mohla bys popsat jeho průběh?
V únoru letošního roku jsem navštívila Základní kurz fotografování firmy Nikom, který mi nadělil Ježíšek. Znal mé přání naučit se „lepší“ snímky, než jsou jen obyčejné momentky, kterými jsou zavalené sociální sítě. Kurz byl víkendový, trval 2x 6 hodin a jednalo se v 99% času o teorii. Což samozřejmě chápu, že je potřeba, ale trošku mně to zklamalo. Fotit jsme zkoušeli možná ani ne 30 minut.  Nicméně jsem se tam dozvěděla spoustu zajímavých věcí, osvěžila jsem si základy expozice, práce se světlem, naučila se něco o kompozici snímku, o ořezu a hlavně o tom, jak se ovládá můj nový fotoaparát, se kterým jsem se právě seznamovala. Jak funguje manuální režim a poloautomatické režimy, doslova co se jakým kolečkem nastavuje.  Přestože má k sobě návod, tak jsem z něj spoustu věcí nedokázala vůbec vyčíst. V tomto směru byl kurz pro mě asi nejpřínosnější.

Celý rozhovor si můžete přečíst na magazínu Fotozazitky.cz.

Previous ArticleNext Article