Rozhovory

Rozhovor s Kamilou Nývltovou

Foto: PETRA KROPÁČOVÁZpěvačka Kamila Nývltová je v jednom kole. Zkouší nové role v muzikálu, připravuje vánoční koncert a dokonce si zkusila stoupnout i před kameru. Dokázala také shodit přebytečná kila… Odpočívá tato mladá zpěvačka někdy vůbec?

Prázdniny utekly jako voda. Jak jste je trávila Vy? Našla jste si také čas na odpočinek a zábavu? Při čem nejraději odpočíváte a nabíráte síly?

Byla jsme hned na začátku prázdnin se svojí rodinou a přítelem na dovolené v kouzelném Egyptě. A další volno už bylo jen o pár dnech. S dětmi z mé mateřské taneční školy Bonifác jsem zajela na pár dní do Německa a navštívila jsem taneční workshop. Prázdniny byly spíše v pracovním duchu, protože jsem zkoušela nový muzikál Mata Hari. Proto jsem byla celé dny v divadle, ale myslím si, že to stálo za to, že se diváci mají na co těšit. Je tam hodně tancování, což mě osobně strašně baví, a mnoho zajímavé muziky, která se u nás v muzikálech moc neslyší… Když potřebuji, jak se říká dobít baterky, odjíždím domů do Rtyně v Podkrkonoší, je to malé městečko. Máme obrovskou zahradu a je tam klid. Letos jsem dokonce proležela i několik dní u bazénu, protože byla neskutečná vedra (bylo to jako druhý Egypt – smích), jezdíme s našima na pivo a na ryby po skvělých cyklostezkách do Polska, večer se griluje, prostě pohoda, ta u nás doma nechybí.

Podařilo se Vám zhubnout 15 kilogramů. Prozraďte nám, jak se Vám to podařilo, to je sen snad každé ženy…

No bylo to těžké, musím přiznat, ale když je člověk ochotný si zvyknout na určitý způsob stravování, jde to docela dobře. Začala jsem před čtyřmi lety s Danem Hůlkou, on mě přivedl na takovou očistnou kůru. To jsem asi 14 dní fakt trpěla, pila jsem jen čaje a čaje a čaje. Po týdnu mi bylo dovoleno trochu papriky a další nějaké vybrané zeleniny. Poté jsme zase přidávali postupně všechny potraviny. Než jsem mohla jíst úplně všechno, trvalo tak dva měsíce, ale pak jsme musela tzv. „mističkovat a svačinkovat“, po dvou hodinách něco sníst, tousty se šunkou a sýrem k tomu zeleninu, pak zase jogurt s lupínky, banán, poté třeba maso se zeleninou k obědu a po dvou hodinách stále něco, prostě je důležitá pravidelnost a malé porce, (ale zase dva tousty není malá porce…smích). A hlavně pít, čaje, vodu, dala jsme si někdy i bílé lehké víno… A teď to někdy i poruším, třeba když jsem doma. Kachně, svíčkové a masu na grilu, to se nedá odolat. Nebo na dovolené… musím ochutnat všechny ty dobroty, ale pak se zase vrátím zpět ke svému způsobu stravování a je to v pohodě. Je to běh na delší trať, ale stojí to za to, žádný jo- jo efekt se nedostaví. Ale holky pozor, bez pohybu k tomu všemu to nejde. Doporučuji třeba běh na páse, je velmi účinný a tolik se nenadřete – držím palce všem…

Foto: PETRA KROPÁČOVÁ

Zkusila jste si také stoupnout před kameru coby herečka ve filmu Jedlíci anebo Sto kilo lásky, kde jste ztvárnila jednu z hlavních postav. Jaké byly Vaše pocity? Zpívání versus hraní…

Před kamerou to byla velké premiéra, ale strašně mě to bavilo, byla to skvělá zkušenost. Na legraci, kterou jsem s režisérem Tomášem Magnuskem při tvorbě zažila, nikdy nezapomenu. Navíc se natáčelo v krásném prostředí hotelu Studánka v Rychnově nad Kněžnou, příroda, bazén, skvělá společnost hereckých celebrit, jako je například pan Stropnický, Ivana Andrlová, pan Županič….prostě super. A hlavně film je pro zasmání, za což jsem ráda, lidé se pobaví. Pokud přijde nějaká další nabídka, ráda se opět k filmu vrátím. Ale po pravdě, zpívání je pro mě to hlavní, mám ráda hudbu a nacházím se v ní, je mi v ní dobře, jak se říká „cítím se jako ryba ve vodě“

Co je pro Vás v životě nejdůležitější? Myslíte si, že lze mít vše (zdraví, lásku, úspěch v profesi, rodinu…)?

Tak to je přání všech lidí, mít vše… v podstatě já velmi neskromně řeknu, že to mám a jsem za to opravdu moc ráda. Co se týká práce a kariéry, musím na sobě neustále pracovat, moje maminka mi dělá manažerku. Vše řídí, kdy budu natáčet CD, kdy se udělá koncert, nebo to či ono. Neznám nikoho, komu by padali pečení holubi sami do pusy. Takže pracuji na sobě. A co se týká mého soukromí, tak moje rodina je to nejvíc, co mám v srdci, jsme propojení neviditelnou nití a jsme na sobě vlastně závislí. Je to způsobeno tím, co jsme si jako rodina prožili, ale o tom zase někdy příště.

Dokážete si svůj život bez zpívání představit?

Tak to opravdu nedokážu, je to pro mě živá voda….

Foto: TOMÁŠ KRÁL ( lorrelai – muzikál Dracula)

V muzikálech jste jako doma… Jaké bylo Vaše seznamování s muzikály, a která role Vám nejvíce přirostla k srdci a proč?

Ano, muzikály jsme vždy milovala, už jako dítě. Jako obrovský dar mi bylo umožněno se jim věnovat i ve své profesi, můžu se převtělovat do různých postav, je to kreativní a moc mě to baví. Nejvíce mě okouzlují krásné róby, kterých jsem si nejvíce užila v muzikálu Angelika, byla jsem jako princezna. Nehrála jsme špatnou roli, vždy jsem si v ní našla něco, co mě bylo blízké. Momentálně vede Aida, ale když hraju a zpívám Kleopatru před 5000 diváky, kteří mi aplaudují ve stoje, to se nedá zapomenout.

Máte vysněnou roli, píseň?

Mám ráda hlavně výzvy, miluji těžké písně – kantilény. Několik bych si ráda zazpívala. Některé budou i na mé vánočním CD.

Cítíte na sobě, že by Vás svět showbyznysu měnil?

Ne, to se naštěstí nestalo. Myslím si, že jsem stejná jak, když jsem odjela před pěti lety z domova do velkého světa. Po pravdě, i kdyby se to začalo dít, mám kolem sebe lidi, kteří mi to hned překazí (smích). Ale nemám strach, vím, že život není jen o tom se nad někoho vyvyšovat…všichni jsme tu na světě stejně důležití a máme tu své místo.

Pro své fanoušky připravujete 10. 12. 2013 vánoční koncert. Na co se můžou lidé těšit?

Na ten se strašně moc těším, bude to završení vydání mého vánočního CD,  které bude krásné. Natáčíme ho nyní a tak jsme točili v těch strašných vedrech, představovala jsem si, že mě na tvářích chladí sníh…a on to byl pot. Ale výsledek bude skvělý, umocní ho i překrásný duet s Luckou Bílou a Marianem Vojtkem. Na koncertě bude živý orchestr, gospel, Dasha Marian Vojtko, Renata Drösller. Krásné šaty ze salónu Moravcových z Teplic a šaty od návrhářky Petry Pilařové…myslím, že si všichni přijdou na své.

Vzkážete něco našim čtenářům a čtenářkám?

Ať se koukají kolem sebe a když můžou pomoct, třeba jen s taškou staré paní, tak ať to udělají. Pomoci a laskavosti je strašně málo a já bych to všechno sama nestihla. Budu moc ráda, když mi pomůžete dělat lepší svět. Mějte se všichni moc krásně – vaše Kamča Nývltka.

Foto: JANUSZ KONIEČNY

Previous ArticleNext Article