Právo

Rodičovská zodpovědnost

Rodiče jsou za své děti zodpovědní. To ví kdekdo. V čem ale konkrétně spočívá rodičovská zodpovědnost podle výkladu zákona? Zjednodušeně se jedná o souhrn práv a povinností, které mají rodiče vůči svému dítěti.


{snippet ad5}Rodičovská zodpovědnost se uplatňuje:

a) při péči a výchově dítěte
Pod péči a výchovu spadají práva: mít dítě u sebe, určit jeho místo pobytu, právo stýkat se s dítětem. Výjimkou je povinná školní docházka, kdy je rodič povinen dítě do školy poslat. Velkým problémem bývá určování místa pobytu dítěte především po rozvodu rodičů. Pokud se vzájemně nedohodnou, rozhoduje o něm soud.

b) při zastupování dítěte
Rodič má právo dítě zastupovat při některých úkonech, ke kterým není dítě způsobilé. Dítě má totiž pouze částečnou způsobilost k právním úkonům. Nemůže si tak např. samo koupit auto, ale může být jeho majitelem. Právní úkony, které je dítě schopno provádět, jsou závislé na věku, psychické vyspělosti a složitosti právního úkonu. Desetileté dítě si může samo koupit čokoládu v obchodě, protože je to přiměřené jeho věku a schopnostem.

c) správě majetku dítěte
Předpokládá se, že i dítě máí svůj majetek. Do osmnácti let ho přitom spravují jeho rodiče, samozřejmě by to vždy mělo být v zájmu dítěte.

Nositelem rodičovské zodpovědnosti jsou oba rodiče – otec i matka. Rodič ale musí být zletilý a musí mít plnou způsobilost k právním úkonům. Např. tedy čtrnáctiletá matka dítěte není nositelkou rodičovské zodpovědnosti. V tomto případě je stanoven poručník, kterým je ve většině případů prarodič nebo někdo z rodiny. Ten má pak následně stejná práva jako rodič dítěte, dokud překážka věku neodpadne.

Rodičovská zodpovědnost se vztahuje výhradně k nezletilým dětem (do 18-ti let), což si rodiče často neuvědomují. Rodičovské zodpovědnosti může být rodič ale také zbaven nebo může být zodpovědnost omezena. Jedná se např. o případy, kdy rodič nějakým způsobem zneužívá své dítě.

Existuje ale i řada práv a povinností, které nemají souvislost s rodičovskou zodpovědností, a přesto se s ní často zaměňují. Především se jedná o vyživovací povinnost, která nevyplývá z rodičovské zodpovědnosti. I když je rodičovné zodpovědnosti rodič zbaven, vždy musí platit výživné na své dítě. Příkladem je student na vysoké škole. Rodiče k němu nemají rodičovskou zodpovědnost, protože už je dospělý, přesto ho musí zabezpečit, jelikož se není schopen sám živit.

Mezi další práva rodičů patří právo zřeknout se dítěte, právo dát dítě do osvojení (ale i nezletilá matka musí souhlasit s osvojením) a samostatnou kapitolou je pak náhrada škody způsobená nezletilým. Odpovědné za škodu je dítě ale i ten, kdo měl v rozhodné době nad dítětem dozor. Může to být rodič i třeba škola, pokud ke škodě došlo během vyučování.

Previous ArticleNext Article