Rozhovory

Povídky pro velký holky – rozhovor s autorkou

„Když jsme došli k poslednímu obrazu, v radostné euforii z blížícího se konce utrpení jsem se zeptala Petra na jediný detail, který mě v jeho malůvkách zaujal: „Prosím Tě, a proč máš na všech obrazech tu záchodovou štětku?“…“ citace z Povídky pro velký holky od Barbory Knobové

Povídky pro velký holky jsou příjemným oddechovým čtením, když se chcete pobavit a odpočinout si od všedních starostí. Jsou psané s nadsázkou, humorem a evidentně se zkušenostmi samotné autorky. Což se potvrzuje i v následujícím rozhovoru. Osobně mě nejvíce rozesmála právě čtrnáctá, poslední povídka s názvem Záchodová štětka. Její umístění na konec bylo dobrou strategií – jsem zvědavá na pokračování, na kterém se již pracuje.

Velmi mě zaujalo i vyprávění o fotografce Evě. Pokud jste již knihu četli, víte, že v této povídce Barbora popisuje focení své osoby. Zvědavost mi nedala a poprosila jsem slečnu Barboru o pár snímků z této akce. Proto se jimi můžete pokochat i vy. Dovolím si na tomto místě ještě jednu zajímavou citaci, kterou Barbora popisuje svoji fotografku paní Evu: „Eva je fotografka, která ve svém smíchovském ateliéru fotí ženy jakéhokoli věku a jako zázrakem jim navrací energii, sebevědomí, jiskru a chuť do  života. Nezáleží na tom, jestli jste hubená jako žirafa nebo máte pár kilo navíc, jestli je vám sotva dvacet nebo jste už překročila padesátku, jestli se umíte na fotkách tvářit, anebo focení z duše nenávidíte. Za dvě hodiny v sobě objevíte své vnitřní já, o kterém jste si dávno myslela, že jste o ně přišla, nebo o kterém jste dosud ani nevěděla.“

Já nevím jak vy, ale po přečtení jsem měla velkou chuť paní Evu najít a nechat se vyfotit. Už pro ten zážitek. Samozřejmě toho v povídce najdete mnohem víc.

Kniha je od začátku do konce čtivá. Díky své lehkosti, nenáročnosti i délce je dle mého i ideálním dárkem jen tak pro radost. Ovšem doporučuji věnovat ji ženám, které jsou spíše nezávislé, nehledají za dárky skryté úmysly a rozumí slovu feminismus. O mužích se zde dočtete hodně úsměvného, ale postavy povídek si to jistě zaslouží…

Slečnu Barboru jsem poprosila o krátký rozhovor a děkuji jí za vstřícnost i rychlost, s jakou reagovala.

1) Jak dlouhý byl čas od prvotní myšlenky na knihu v podobě Povídek pro velký holky do samotného vydání knihy?

Dá se říct, že Povídky pro velký holky vznikaly v mé hlavě několik měsíců. Od začátku jsem věděla, že chci napsat knihu určenou ženám, která bude autentická, čtenářky pobaví a zároveň je osloví tématy, jež jim budou blízká. Nejtěžší bylo samozřejmě začít a napsat první kapitolu. Jsem tak trochu fatalista a věřím, že nic se nemá lámat přes koleno. Takže jsem začala psát, až když jsem cítila, že nastala ta pravá chvíle a že mám o knize jasnou představu. První povídkou byl Krásný Maxim a další kapitoly následovaly. Psala jsem, jen když jsem měla chuť a tu správnou náladu, protože neumím psát „na povel“. Takže přesně nevím, jak dlouho kniha vznikala, ale celý tvůrčí proces trval poměrně dlouho.

2) Byla realizace knihy snadným počinem, nebo vás potkalo hodně překážek a zádrhelů – případně jakých?

Ve chvíli, kdy jsem se k psaní skutečně odhodlala a vznikly první stránky, začaly mě nové myšlenky a náměty napadat poměrně rychle. Občas bylo ale horší zhmotnit je na papíře. Věděla jsem, o čem chci psát, ale nedařilo se mi najít pro téma tu správnou formu. Takže jsem někdy psaní na několik týdnů odložila a znovu se k němu vrátila s čistou hlavou. Samozřejmě jsem během psaní knihy také často pochybovala, jestli se ubírám správným směrem, jestli jsou povídky dost vtipné a dost zajímavé, zda někoho zaujmou. Velmi mi při tom pomohla moje maminka, která byla mou první, zkušební čtenářkou a také největší kritičkou. Její kritika mi sice nebyla vždy příjemná, ale pomohla mi vidět mou knihu očima čtenáře, nikoliv očima autora. Když jsem dopsala třináctou povídku, věděla jsem, že kniha je hotová. Byl to takový šestý smysl, instinkt, prostě pocit, že to nejlepší jsem napsala a že další kapitoly už nejsou třeba.

Samotné vydání knihy proběhlo nad očekávání hladce, protože v nakladatelství mi vyšli a stále vycházejí maximálně vstříc. Právě díky nim jsou Povídky pro velký holky i moje nová kniha, Kde se smeká borsalino, doplněné o krásné a výstižné ilustrace Nely Vadlejchové.

3) Jak vnímáte ohlasy čtenářek či čtenářů? Je něco, co vás hodně potěšilo nebo naopak zaskočilo?

Asi začnu tím, co mě zaskočilo. Byly to dvě věci. Především to, že mou knihu čtou i muži a není jich vůbec málo! Navíc jejich ohlasy jsou více než pozitivní. Muži mi většinou říkají, že je má kniha ohromně pobavila. A někteří dokonce přiznávají, že se v povahových rysech mužů z povídek poznali. Je příjemné mít takové ohlasy z „opačné strany hřiště“, jak říkám. A zadruhé mě zaskočilo to, že jsem doposud neměla na svou knihu jediný negativní ohlas. Jsem pochopitelně ráda, i když autor vždycky musí počítat s tím, že ho dříve či později někdo zkritizuje.
Nejvíce mě potěšily některé čtenářky, které mi napsaly, že v knize našly samy sebe. Že ji přečetly jedním dechem a mají pocit, jako bych psala o jejich životě. Některé ženy mi dokonce píší, že se k mé knize vracejí, když prožívají nějaký osobní či vztahový problém, nebo když mají prostě jen špatný den. Má kniha jim prý vždy připomene, jak důležité je mít ráda sama sebe.

4) Jsou pro vás ohlasy čtenářů vašich knih důležité?

Velice důležité! Vždyť o tom, zda je kniha dobrá či špatná, rozhodují právě čtenáři. Jsem velmi vděčná za každý názor i komentář a velice si ohlasů svých čtenářů vážím. Nejenže jako autor potřebuji zpětnou vazbu, ale moji čtenáři mě navíc nutí i k sebereflexi a ovlivňují, jakým směrem se bude ubírat moje další tvorba. Navíc se mi i často svěřují se svými osobními problémy. Jejich důvěra je pro mě velkou ctí a pociťuji ji jako velmi zavazující.

5) Máte vážného přítele? Pokud ne, myslíte, že by se případný zájemce po přečtení Povídek, ve kterých se hodně odhalujete, nemohl leknout? Především povídka o "psí prověrce" vypadá velmi nebezpečně:-)

Můj bígl je totiž velmi nebezpečný pes a dokáže na své okolí vyvíjet značný psychologický nátlak 🙂
Žádný zájemce se zatím nelekl a nevzal nohy na ramena, alespoň o tom nevím. Nejspíš to bude tím, že muži od začátku vědí, co ode mě mohou očekávat. Vůbec totiž nezastírám, že jsem složitá povaha a že soužití se mnou není zrovna snadné. Jsem nepřizpůsobivá, nevypočitatelná, velice energická a  neberu si servítky, což je pro vztah přímo vražedná kombinace. Navíc od muže vyžaduji minimálně to, co vyžaduji sama od sebe, a to vůbec není málo. Zároveň vedu velice rušný život. Volný čas je pro  mě cennou komoditou, takže s ním podle toho i nakládám. Tudíž muž si místo v mém životě zpravidla musí vybojovat. Pokud jde o vážný vztah, dávám věcem volný průběh. Nepovažuji jej za nezbytně nutný, ale ani se mu nebráním. Současný stav bych popsala asi tak, že jsem ve fázi společensky přelétavého získávání nových akvizic 🙂 Mimochodem, někteří muži se v mé knize samozřejmě poznali, například JB. A snad mohu prozradit, že v připravovaném pokračování Povídek pro velký holky se čtenářky opět setkají i s ním. Po Muži, který utekl z taxíku, to bude Muž, který se svlékl do trenek.

6) Právě vám vychází nová kniha Kde se smeká borsalino… aneb Příběhy smyslného Milána. Jde opět o povídky, které se zakládají na zkušenostech vašich či vašich známých, nebo je to tentokrát více fikce?

Opět se jedná o třináct povídek, které jsou tentokrát zasazené do prostředí Milána a okolí. Skutečná místa a události zde tvoří jakousi kulisu, pozadí, na kterém se odehrávají jednotlivé příběhy. I „Borsalino“ je kniha o ženách, o mužích, o vztazích. Povídky jsou rovněž autobiografické, ale tentokrát je zde i něco navíc. Chutě, vůně, zvuky i gesta v této knize totiž hrají stejně významnou roli jako lidé. Je to kniha smyslná a smyslová, v jejím podtextu je jisté nevyslovené erotické napětí. Myslím, že podtitul „Příběhy smyslného Milána“ knihu přesně vystihuje. „Borsalino“ totiž vzdává hold báječným, jedinečným ženám a zároveň i všemu, co je obklopuje či obklopovalo. Mým cílem je přenést své čtenáře do míst, o kterých píšu, přimět je vnímat jejich půvab a atmosféru, vyvolat v nich pocit, že mé postavy stojí vedle nich a hovoří s nimi. Že to, o čem čtou, se právě odehrává a oni jsou toho součástí. Podle prvních ohlasů se mi to snad i podařilo. Velmi mě překvapilo, že když kniha vyšla a dostala se k prvním čtenářům, jako první mě neoslovila žena, ale muž. Napsal mi, že měl při čtení knihy pocit, že na popisovaných místech opravdu je. Nevýslovně mě to jako autora potěšilo. A nejen jako autora, ale i lidsky. „Borsalino“ je moje srdeční záležitost.

7) O vaše knihy je prý zájem i v zahraničí. Je to tak?

Ano, Povídky pro velký holky i Kde se smeká borsalino vyjdou v letošním roce ve Velké Británii a ve Spojených státech, což mě velmi těší. Budou představeny nejprve v Londýně, pak na knižním veletrhu v New Yorku a posléze i ve Frankfurtu či Pekingu. Mám z toho samozřejmě obrovskou radost, ale zároveň pociťuji i tíhu zodpovědnosti s tím spojené. Znamená to, že mě i mé knihy čeká neúprosná kritika, srovnávání, hodnocení, silný tlak obrovského trhu. I proto své knihy překládám sama, nikomu cizímu bych je nesvěřila. Vlastně je ale nepřekládám, pracovat na jejich překladu pro mě spíš znamená znovu je psát. Musím uvažovat v souvislostech jiného prostředí a jiných reálií, přizpůsobit styl vyprávění, nahradit slovní hříčky a přirovnání jinými a přesto stejně výstižnými. Jak například vysvětlíte Angličanovi pochod Praha – Prčice a s tím spojený význam úsloví, které dotyčného do cíle cesty posílá? Nijak, musíte vymyslet obdobnou náhradu. Je to pro mě velká výzva.

8) Chystáte něco nového, máte v úmyslu napsat další knihu?

Určitě ano. V současné chvíli píšu Povídky pro velký holky II, mám hotových pět kapitol. Kromě toho sbírám poznámky, materiály a témata na pokračování „Borsalina“. Chtěla bych vytvořit celou sérii volně navazujících povídkových knih, jež by přibližovaly osudy dalších báječných žen na pozadí úchvatných míst. Víc zatím neprozradím, snad jen to, že po městu smyslném se čtenáři dočkají i města hříšného, vášnivého či nezkrotného.

Stránky autorky zde: Barboraknobova.cz
Knihu si můžete objednat zde: Knihovnicka.cz

Previous ArticleNext Article