Cestování

Postřehy z Finska II

Další pokračování vyprávění české dívky pracující jako au-pair ve Finsku je tady. Znovu nahlédneme do života severského národa, dokončíme povídání o cestování a také zjistíme, jak těžké je jet za zábavou. Text není nikterak upravovaný a vychází tak, jak jej autorka píše.

{snippet ad1}
Všechno je tu kousek

Už když jsem se sem chystala poprvé, tak jsem věděla, že tady se tolik neřeší, kdo jak daleko bydlí, že vzdálenost 150 km je v podstatě kousek a lidem to připadá normální. Ale přeci jen – něco jiného je o vzdálenostech číst a něco úplně jiného se potom v takové zemi objevit.

edech dost šílení, takže už jsem si tu mohla sama zažít některé zajímavé akcičky. Například jsem zjistila, že těch 45 km do Tampere v neděli jen tak na otočku se vlastně vyplatí, protože je to opravdu kousíček. A zvlášť, když nikde v okolí není žádné pořádné vlakové nádraží, takže se tam Anne opravdu neměla jak jinak dostat.

Chcete se jet někam v sobotu večer pobavit? Pak nezbývá než sbalit auto a pár přátel a vydat se do nejbližšiho kulturního střediska. Pokud nežijete opravdu ve městě, ale jste z venkova, pak taková akce většinou znamená poměrně značný počet kilometrů. V mém případě to činí cca 30 km jedna cesta – čili výlet za zábavou suma sumárum celkem 60 km + jeden z výpravy nesmí pít a musí se psychicky připravit na to, že 95% osob v sále bude totálně opilých a budou se tam dít docela zajímavé věci. Druhá možnost je najít někoho, kdo vás na akci odveze. Případně můžete za cestu zpět utratit nějaké to Euro a jet taxíkem (varianta pro ty, kteří radši pijí než šetří).

Včera jsem vezla Minnu za kamarádkou ze školy… člověk, který neví, jak vypadají finské vesnice by si řekl – to musí být kousíček – heh… chyba lávky – cesta vyšla celkově na 40 km (tedy 20 km tam a 20 km zpátky). Absolutní tečkou ale bylo, když mi mladá slečna po příjezdu ke kamarádce sdělila, že si zapomněla lyžařské boty, ačkoliv lyže jsme naložily. Takže mě ta samá cesta čekala ještě jednou no neberte to, vždyť je to kousek.

Ovšem tu největší perličku si nechávám na závěr – když jsem byla ještě ve fázi hledání rodiny, tak mě velmi zaujala jedna rodina svou dokonalou hláškou – we live only 170 km from Helsinki (bydlíme pouze 170 km od Helsinek). Teda, řeknu Vám vážení, 170 km je oprvdu coby kamenem dohodil a zbytek došel pěšky.

Autorka: Bc.Zuzka Hortová
Previous ArticleNext Article