Cestování

Postřehy z Finska I

Zajímá Vás, jak se žije ve Finsku? Mají se lépe nebo hůře jak Češi? Jak se cítí česká dívka ve finské rodině? Nenechte si ujít poutavé vyprávění mladé Češky, která se vydala do Finska přivydělat si jako au-pair. O svých radostech o starostech života v této severské zemi se s vámi ráda podělí v seriálu Postřehy z Finska. Teple se oblečte, náš seriál začíná uprostřed zimy, kdy Zuzka, alias Sue, přijíždí do svého nového dočasného bydliště.

Intro

Jelikož jsem studovala finštinu na FF MU v Brně a na sklonku roku 2006 jsem se dostala do fáze postupného ukončovani studia (no trvalo mi to pravda trochu déle;o)), tak jsem tou dobou začala přemýšlet, co budu dělat dál. Na pokračovací studium jsem si zatím nevěřila (a potřebovala jsem trochu volna od školy), do práce se mi ještě nechtělo, ale zase nechtěla jsem zapomenout vše, co jsem se finsky naučila. A tak mě napadl ten genialni nápad – pojedu do Finska na rok jako au-pair a pak se uvidí, co dál.

{snippet ad1}Na celé věci jsem tedy začala pracovat a postupně jsem se prokousávala desítkami různých rodin a přes přísná kritéria jednak má, ale i potecionálních zaměstnavatelů, jsme se nakonec našli s mou současnou rodinkou ze Sahalahti – tatínek Tero pracuje pro společnost DeLaval a je to velmi příjemný pán. Maminka Mirva objíždí lékaře a dělá prezentace lékařských výrobků. Oba jsou velmi vytížení, takže nemaji přes týden stabilně čas na dvě ratolesti – chlapečka Anttiho (10 let) a holku Minnu (11 let).

Mou úlohou v rodině je postarat se o to, aby se děti učily do školy a zkontrolovat jim úkoly. Pokud něco potřebují, tak to s nimi zařídit, když zrovna nemůžou rodiče (např. je zavézt ke kamarádovi) a sem tam pomoct také s domácími pracemi.

Za to je mi na oplátku poskytováno příjemné ubytování, strava, kapesné a k tomu jazykový kurz v Kangasale jednou týdně + občas něco zábavy s rodinou. Ostatní rozptýlení si zařizuji sama ve svém volnu:-). No… a protože teď mám možnost opravdu Finsko poznávat tak, jak se tu žije, občas vám sem napíšu nějaký svůj zážitek, prožitek či poznatek.

Dneska tedy něco o vzdálenostech a celkově o řízení ve Finsku. Pokud se o Finsko opravdu zajímáte, nenapíšu asi nic, co neznáte a byla by to pro vás nějaká novinka. Ale jistě je pár lidí, kteří ještě nemaji moc ponětí, jak to tady ve Finsku vlastně berou…

Stav silnic ve Finsku v zime? Noooo… je to jizda!

První šok mě čekal hned první den. Ano, věděla jsem, že ve Finsku je v zimě opravdu zima a že tu sněži, a tím pádem mohu čekat, že silnice nebudou asi zrovna vzorně odklizené, ale to, co na mě vykouklo, mě docela šokovalo. Zlaté nářky na české silničáre:-D Myslim, že to chlapci zvládají naprosto dokonale a statečně.

Teda ne, že by tu ve Finsku na silnicích taky nepracovali, ale tady mají holt lepší vybavení aut – čili pneumatiky s hřebičky rulezzz. Od našeho domečku vede na pořádnou státní silnici cca 10 km dlouhá vedlejší silnice. První cca 4 km jsou prohrnuté, ale tím to končí – něco jako posyp? Kde jste to viděli? Ujetá vrstva sněhu, když jsem to uviděla poprvé, tak jsem se opravdu vyděsila (nenápadný vtip o tom, kterak z Tampere budu řídit já, jsem jakoby přešla), dalších 6 km nedávno posypali, ale jinak to vypadalo stejně.

A on ten posyp teda taky není nějak extra hustý. A státní je prohrnutá, ale většinou se jezdi v širších kolejích a na okrajích silnice a uprostřed je ujetý led a snih. No jeje, jelikož jsem rodince slíbila, že jsem schopná řídit, tak jsem z toho chytala celkem kopřivku, ale nakonec jsem se s tím nějak poprala.

Moje první jízda proběhla po vynikajícím obědě, ke kterému jsme si dali každý dvě sklenky vína. Poté, co jsme dali nádobí do myčky, mi Mirva sdělila, že musíme dojet pro děti na oslavu ke kamarádům a jestli prý chci řídit. No..znáte to… některé otázky znějí spíše jako „očekává se, že to zkusiš“ a tak jsem kývla a řídila. Byla jsem opravdu veselý řidič (ale ne zase tolik a ve Finsku je 0,5 promile povoleno) a všechno bylo tak bílé, že když jsme dojeli,tak jsem se opravdu divila, že všichni přežili. Ale nakonec jsem se do toho dostala a ted už řídím dost často a ráda. I když někdy je to teda hodně zajímavé. Třeba když ani nejedete tolik rychle a potřebujete odbočit a snažíte se snažíte a auto jede přesto rovně (to jsem byla fakt ráda, že tam se mnou nikdo z dětí nebyl).

 

Autorka: Bc.Zuzka Hortová

Previous ArticleNext Article