Rozhovory

Novodobá honba za pokladem – geocaching

Geocaching. Cizí slovo, jehož význam zůstává stále ještě velké řadě z nás zcela ukrytý. Já bych ho pro ty, co opravdu netuší o co jde, přeložila jednoduše = „honba za pokladem“. Princip spočívá v tom, že někde pod nějakými souřadnicemi se skrývá poklad neznámého obsahu. A vaším úkolem je, ho najít. Pokladem mohou být různé maličkosti – figurky, klíčenky, „placky“ (pro neskauty a nevandrácky = dřevěná kolečka s vypálenými texty nebo obrázky), camrátka (= různá cingrlátka na zavěšení na kůži na krk), hračky z Kinder vajíček a další a další drobnosti.

Této vášni podléhá čím dál větší množství lidí. Nedávno jsme zveřejnili rozhovor s rodinou Šafaříkových, která tomuto velkému „koni“ propadla také. Tentokrát vás seznámím s kamarádkou Petrou. Zajímalo mě, jak se z jejich rodiny stali „kačeři“.  

Vím, že tyto „podivné“ výpravy pořádáte celá rodina, ale kdo s tím začal první. Ty nebo manžel?
První, kdo přišel s myšlenkou geocaching zkusit, jsem byla já. Věnoval se mu jeden z mých kolegů v práci, a také jeden z mých kamarádů. Nejvíce mne zaujala smysluplnost procházek a výletů pro naši dcerku, která nás, stejně jako ostatní děti, často při výletování bombardovala otázkami typu „a kdy už tam budeme, a proč tam chodíme?“. Že lezeme na kopec s rozhlednou, abychom se prošli a měli krásný výhled, pro ni nebylo dostačující. Zatímco nyní, když ví, že kromě zmiňované rozhledny, hradu, parku, zámku apod. ji čeká ještě „poklad“, je daleko spokojenější. Ale nebudu vše svádět jen na dcerku, moc to baví mne i manžela. Ročnímu synkovi je zatím vcelku jedno, kde se vozí v kočárku, či nosí v krosničce. I když i na něm je již znát, že vítá změnu,  pestrost programu, že je spokojenější někde, kde to nezná, než jen při procházkách po naší vesnici.

Jak dlouho se geocachingu věnujete?
Patříme mezi hodně mladé „kačery“. Keškování se věnujeme pouze půl roku, ale vcelku intenzivně. K dnešnímu dni máme zalogováno 145 kešek.

Vím, že výpravy pořádáte nejen rodinné, ale také „hromadné“ s přáteli – a právě i s dětmi? Vážně vás v té honbě za „pokladem“ nijak neomezují?
Máš pravdu, že geocachingu se nevěnujeme pouze jako rodina, ale podnikáme i větší výlety za poklady s mými kamarádkami a jejich dětmi, příp. i s „brášky“ skauty. Omezení nějaké samozřejmě existuje. Velmi mi vyhovuje označení obtížnosti terénu u jednotlivých kešek. Dle toho například volíme, zda je možné jít s kočárky, případně krosničkami. Zda se jedná o kešky blízko civilizace (typicky městské mne osobně moc nebaví), na které se vypravím i sama s dětmi, případně hlouběji v lese, kam se vydávám pouze s dalšími nadšenci.

Zcela upřímně se ptám – co vás k této honbě motivuje? Je to takový ten, člověku odpradávna daný, pocit „hledání pokladu“? A ten pocit uspokojení, když je poklad = keška nalezen?
Motivací pro děti je samozřejmě nalezení onoho pokladu. Nejraději mají kešky větší velikosti, kde mohou vyměňovat drobnůstky – přívěšky na klíče, hračky z Kinder vajíček, náramky apod. Pro mne je důležitý už samotný proces hledání, nejčastěji spojený s procházkou na krásné místo, ledaskdy na takové, které by mi bez kešky zůstalo utajeno. Ale lhala bych, kdybych řekla, že ve finále mne nenalezení (i to se nám samozřejmě stalo) nechá chladnou. Nerada v životě vzdávám cokoliv, miluji pocit vítězství, který se dostavuje s každou nalezenou keškou – to je velká motivace.

Jaký největší „keš“ úspěch jako rodina máte?
Náročné, ale krásné keškování jsme zažili v lesích mezi Holicemi a Hradcem Králové. Jednalo se o 12 kešek umístěných v kruhu. Chvílemi vcelku náročným terénem jsme je zdolávali s kočárkem možná dobrých 5 hodin. U každé nalezené kešky jsme si opsali indicii pro bonusovou, umístěnou uprostřed kruhu, vypočítali souřadnice a zjistili, že nám dochází baterka v mobilním telefonu a tudíž ji neodlovíme. Musíme se pro ni vrátit.

Dělíte sbírku na moje/tvoje nebo je vše rodinné?

Nedělíme,  sbírka je společná.

Pohybujete se při hledání v rámci hranic naší republiky nebo vyrážíte i za státní hranice?
Zatím keškujeme pouze v rámci republiky. Nejvíce úlovků je z našeho Pardubického kraje, ale pokaždé, když někam vyrážíme, například na dovolenou, skautskou výpravu apod. vyhledáváme dopředu možné poklady. Tudíž předpokládám, že až pojedeme za hranice ČR, budeme lovit i tam.

Jaké vybavení je pro geocaching nezbytné?
Stejně jako u jiných koníčků i zde může být vybavení různě dokonalé, ale i finančně náročné. My začínali s vytištěnými mapkami. Ale rychle jsme si pořídili nový telefon s GPS a posléze také autonabíječku na telefon, aby se neopakovala výše popsaná situace, že dojde k vybití baterky. Ale samozřejmě existují i speciální turistické navigace, cena se pohybuje v řádech tisíců. My jsme důkazem, že nejsou nezbytně nutné.

Co bys vzkázala těm,  kteří s nadšením v očích čtou každou zprávu o „hledání“, ale sami nemají tu odvahu?
Doporučila bych začít s jednoduchými – tradicional cachemi, v lokalitě, kterou znají. Pro začátek je i důležité méně frekventované místo, aby nebyli rušeni při hledání mudly. Vzpomínám, jak jsme zpočátku byli schopní 15 minut ohledávat jeden strom, než jsme kešku objevili.

Jaká vás čeká v nejbližší době výprava?
Nejbližší výprava…, po pravdě netuším. Ale nedávno jsme si užili krásné keškování s kamarády skauty v Orlických horách. Jmenovitě krásný byl výšlap na Křížovou horu s nádhernou rozhlednou a keškou opodál.

Přeji celé rodině i další báječné zážitky z keškování. A přiznám se zcela bez mučení, že zatím patříme k těm, kteří o tom zatím jenom čtou (a píšou rozhovory). Ale možná se někdy v budoucnu setkáme u nějaké té kešky.

Previous ArticleNext Article