Rozhovory

Martin Zahálka: herec a dabér

Sympatický divadelní i filmový herec, který ztvárnil několik zajímavých rolí a zároveň propůjčuje svůj hlas hercům známých filmů i seriálů. Je otcem pěti dětí a jeho manželkou je taktéž herečka a dabérka Lucie Juričková, se kterou se po 18ti letech společného života oženil.

1) Na svém kontě máte již několik zajímavých filmových i divadelních rolí a zároveň se věnujete dabingu. Která z těchto profesí je Vám ale opravdu nejblíže?

Jednoznačně divadlo. Je to základ veškeré herecké profese. Musíte každý večer tady a teď předvést, co ve vás je. A šest set padesát diváků, alespoň co se Divadla na Vinohradech týče, okamžitě ohodnotí, jste-li ve formě, či ne. Natáčení, nebo dabing je mazací, a když něco zbreptáte, dá se vše natočit znovu. Při představení už chybu moc neopravíte. V tom je krása, kouzlo, ale i úskalí divadla.

2) Bylo Vaším snem už od dětství, že herectví a dabing bude Vaše profese? A jak jste se vlastně k této profesi dostal?

Jako kluk jsem chtěl být zlodějem, nebo prezidentem. Tak mi to alespoň tlumočí moje maminka. Od osmi let jsem ale chodil do literárně-dramatického kroužku k paní profesorce Kratochvílové. Ne snad proto, že bych už tenkrát pomýšlel na hereckou dráhu, ale proto, že jsem se tam coby hyperaktivní dítě mohl náležitě vyřádit a vyblbnout. Paní profesorka byla nejen velmi tolerantní, ale zároveň v nás probouzela hravost a fantazii. A protože mě hravost a fantazie neopouštěla ani v mém postpubertálním věku, jediná vhodná škola po odmaturování na strojní průmyslovce se jevila DAMU. A tím vlastně začala má herecká anabáze.

3) Co Vás na této profesi nejvíce zaujalo? Jaký pocit Vám tato profese přináší?

Asi to, že vždy začínáte znovu a znovu od nuly. Každá nová role vám dá jasně najevo, že neumíte nic. Že všechno se musíte znovu naučit. A nemyslím tím jen text, nebo nové aranžmá. A že jakýkoli neúspěch se tvrdě trestá nepřízní diváka. Zároveň ale je herectví i jistý druh psychoterapie. Dost se o sobě, ale i o druhých dozvíte. A když vám osud přidělí ještě šikovné kolegy, kteří nezkazí žádnou srandu, jste rád za to, že vás tato profese nejen uživí, ale po pětadvaceti letech pořád i baví.

4) V Ordinaci v růžové zahradě 2 ztvárňujete postavu hejtmana Radka Beneše, který se věnuje politice. Lákala by Vás tato profese?

Nelákala. Politika by měla být služba lidem. A zdá se mi, že současná politika se této ideji velmi vzdaluje. Věřím, že existují a budou existovat politici, kteří mají v sobě slušnost, mravnost a ideály. Ale také vím, že jsou a vždy budou v naprosté menšině. Bohužel.

5) Jsou nějaké charakteristické znaky, ve kterých jste si s postavou Radka Beneše podobní a nebo se zcela odlišujete?

Určitě jsou situace, které mi scénář předepisuje, ve kterých bych se jako Martin Zahálka zachoval jinak. Přesto se snažím, aby tato postava byla co nejvěrohodnější. A musí mi k tomu pomáhat všechno to, co jsem zažil ve svém životě já.

6) Zkuste zapátrat v paměti a povězte mi, která z postav, které jste kdy ztvárnil, Vám byla zcela nebližší?

Určitě jsou postavy, které jsem měl raději. Jakožto i ty, které jsem nenáviděl. Myslím si ale, že divadlo je kolektivní záležitost, kdy jsme jeden na druhém závislý. Proto spíš vzpomínám na určitá představení, než na konkrétní role. Z poslední doby třeba na Figarovu svatbu, Krále Krysu, Othella, nebo Revizora.

7) Je nějaká zahraniční herečka nebo herec, se kterým byste si rád v nějakém filmu či seriálu zahrál?

Obdivuji například Georga Clooneyho, nebo Nikitu Michalkova. Ale neodvažoval bych se ani ve snu jim kazit jejich výsostné umění.

8) Vaše, nyní už manželka, Lucie Juřičková se též věnuje herectví a dabingu. Mělo Vaše seznámení s těmito profesemi souvislost?

Ano. Poznali jsme se v divadle v Plzni, kde jsme byli v té době v angažmá. A protože Lucka nezkazila žádnou legraci, byla šikovná a k tomu krásná, byl jsem v tom až po uši.

9) Shodujete se s manželkou jak v soukromém, tak i pracovním životě? Dokážete bez problémů vedle sebe pracovat nebo je tomu naopak?

V soukromém životě se shodujeme, jako asi každý pár, který je spolu 18 let. Znáte partnerovy přednosti, ale i chyby. Snad naší velikou výhodou je, že se veškeré nesrovnalosti snažíme řešit humorem. Umíme si ze sebe oba udělat srandu. A taky nevydržíme dlouho spolu nemluvit. Prostě se máme pořád rádi. Nic víc, nic míň.

10) Zasahovala Vám někdy Vaše profese do soukromého života a naopak?

Snažím se nehrát „divadlo“ ve svém soukromém životě. To by mělo patřit jen na jeviště, nebo před kameru. A naopak při hraní se snažím, aby mé případné soukromé problémy nikdo nepoznal.

11) Jaké plány ještě máte s Vaší manželkou do budoucna?

Dobře vychovat své dva svérázné syny, opravit okna na chalupě a alespoň trošku sportovat a zhubnout.

12) Co se Vám jako první vybaví, když se Vás zeptám, jaký byl nejkrásnější okamžik Vašeho života?

Myslím, že si umím užívat života všeobecně. Takže těch nejkrásnějších okamžiků mám za sebou určitě hodně a věřím, že ještě hodně mít budu.

13) Vzpomínáte si na nejhorší okamžik Vašeho života?

Vím, že život každého člověka není jen neustále skvělý, nebo naopak. Je to permanentní sinusoida. Určitě mám za sebou hrozné chvíle, které mi osud nadělil. Ať už ty, které jsem třeba nepřímo způsobil, nebo i ty, které jsem ovlivnit nemohl. Nerad bych se v nich šťoural a hledal ty „nej“. Člověk má to nepěkné vytěsnit a radovat se co to jde. Jak říká klasik: „Abyste mohl ocenit krásné, musíte znát ošklivé“

14) Co Vaše celkové plány do budoucna? Jsou nějaké věci, které dopředu plánujete a nebo čekáte, co život přinese?

Zásadně neplánuju. Ze zkušenosti vím, že nakonec je stejně všechno jinak. Raději jsem mile překvapován. Bohužel mnohdy i nemile.

15) Máte nějaký konkrétní sen, který jste si prozatím nesplnil?

Mám mnoho snů. Dokonce i takových, o kterých vím, že se mi nikdy splnit nemůžou. Ale sním rád a často. Myslím si dokonce, že snění je svým způsobem jakási duševní hygiena. Ale protože jsem taky dost pověrčivý, nemůžu vám žádný z mých snů prozradit.

Previous ArticleNext Article