Kultura

Magická hudba Loreeny McKennitt

"Sama se cítím jako poutník, jako jsme vlastně poutníky životem my všichni. Poutník, který používá své možnosti a schopnosti ke hledání vlastní cesty životem. Pokouším se najít smysl v tom, co je mi dáno dělat. Za více než fascinující pokládám hledání odpovědi na otázku, co je vlastně to, co řídí naše cesty. Je nádherné, že můžu použít jako nástroje pro své zkoumání okolního světa hudbu, cestování a také vše, co provozuji." Loreena McKennitt

{snippet ad1}Při surfování v síti můžete najít desítky více či méně kvalitních amatérských stránek věnovaných Loreeně McKennitt. Rozhodně se nejedná o výtvory pubertálních děvčátek dojímajících se romantikou ani o oslavné ódy mužů na Loreenin sex-appeal, jak bývá u takových stránek obvyklé. Absence skandálních drbů, dobře sladěné přírodní barvy a pečlivé zpracování těchto stránek odráží úctu a lásku příznivců této zpěvačky. Takovýto počin jsem zaznamenala v jediném případě i v Čechách, viz: http://vitkom.webzdarma.cz.

Čím si vlastně Loreena McKennitt získala tak širokou oblibu? Křehká, nenalíčená blondýnka se zajímavou, oduševnělou tváří a zjevem, který popírá překročenou padesátku, učarovala svým fanouškům osobním charismatickým kouzlem a především upřímností a přesvědčivostí svého projevu. Melodicky náročnější hudba než jsme zvyklí slýchat na repertoáru úspěšných zpěvaček platinových desek a naléhavý vokál suverénně zvládající dynamiku a využívající několik zajímavých poloh, oslovuje vnímanou i podvědomou spiritualitu v posluchačích. Spiritualitu zbavenou studené kostelní vážnosti oslavných chorálů popěvovanou sterilními monotónními soprány ze kterých se po chvíli poslechu téměř materializuje prach rozvířený z archivních foliantů potahující oko posluchače nepřítomnou mžurkou a otevírající jeho ústa do zívání z ušlechtilé nudy. Jemný zpěv nemá nic společného ani s entuziastickým třeštěním ve stále se zrychlujícím rytmu, které tak rádi využívají šamani a někteří sektáři ve svých brainwashingových popěvcích.

Je tedy pochopitelné, že mnoho lidí poslouchajících hudbu Loreeny McKennitt zajímá duchovní život této ženy a po vydání "The Visit" se na internetu rozhořely vášnivé diskuze, které probírají rozpor mezi Loreeninými křesťanskými aktivitami a pohanskou symbolikou objevující se v její videích i textech. Diskuze vyústily do šeptandy, že Loreena je přívrženkyní pohanských rituálů, ale v zájmu své kariéry toto tají a navenek vystupuje jako římská katolička. Sama Loreena pokládá otázku, v co vlastně věří, za velmi obtížně vysvětlitelnou a tvrdí, že věří v existenci duše, kterou lze nazvat Bohem nebo vyšší silou a člověka vedeného přirozenou potřebou objevit a rozvíjet své duchovno. Důležitější než vymezení definice Boha nebo vyšší síly, je pro ni však pokorné přijetí faktu, že tato vyšší síla je kořenem lidské existence. Loreena ráda používá súfistickou tezi o čištění zrcadla jedné duše, ve kterém se odrážejí schopnosti a potenciál a ty pak vyzařují něco pozitivního do celé společnosti. Své hledání hranic mezi duchovnem, náboženstvím a spiritualitou zobrazila velmi výrazně na posledních třech albech.

Loreenina tvorba nesklouzla ani do přeslazené unylé kýčovitosti a uchovala si bohaté, vzájemně se prolínající rytmy, podtržené citlivým aranžmá s pečlivě zvolenými nástroji. Sledujeme-li například klip jejího největšího hitu The Mummer´s Dance, (ke shlédnutí ZDE. navozující svým textem a záběry na reje pohanských masek spíše imaginativní a lehce přemýšlivou náladu, příjemně nás překvapí prostříhané záběry zabírající zpěvačku a její kapelu. Úsporná gesta i mimika, jemný úsměv a nepatetický přednes vyzařují opravdovost procítěného prožitku a radost ze hry, která se přenáší i na muzikanty: na všech je vidět potěšení ze společné tvorby. Nikde ani stopy po zprofanovaných efektech, tolik drahých ludráckým srdcím tvůrců laciných pseudoromantických videoklipů, jako jsou vypouštěné holubice, zpomalené běhy přes rozkvetlou louku, rozevlátá roucha, pršící náruče květin, vlhce se lesknoucí ústa a třpytící se slzy v koutcích očí – atributy mající z diváků vymáčknout sentiment z jejich okoralé emotivity. Ostatně můžete si sami udělat svůj úsudek, neboť na domovské stránce Loreeny McKennitt je k dispozici nejen autobiografie, diskografie a midi, ale můžete si stáhnout i videoklipy.

Kde se v této éterické bytosti vzalo tolik kreativity a zároveň energie dokončit své náročné projekty a dovést je téměř k bezchybné dokonalosti? Vždyť podíváme-li se na přitažlivé a obsažné booklety jejích alb, zjistíme, že hudbu a texty si převážně skládala sama a alba si i sama vedla, produkovala a zpočátku i distribuovala.

Kanaďanka Loreena McKennitt nepochází z rodiny irských hudebníků, kteří by ji vybavili hudebním sebevědomím a prošlapali cestičku. Rodiče i prarodiče jsou kanadští starousedlíci, i když původní irští předkové se vyskytovali jak v příbuzenstvu matky, tak otce Loreeny. Přestože tedy Loreena není Irka, jeji keltstvi není výstřelkem módní vlny, jak to můžeme pozorovat u mnoha kapel, které se přídomkem "keltský" ohánějí, ale vychází z důkladného studia kořenů etnické hudby, citu k harmonii a pokory před tradicí. V Irsku trávila nějaký čas a často tam dojíždí za odpočinkem a inspirací.

Bylo by chybou ji však vnímat jako ortodoxní keltskou muzikantku. Už na albu "The Visit" jsou patrné názvuky hudebních postupů Východní Asie a Středního Východu, ke kterým se po "The Mask and Mirror" přidávají i vlivy italské, španělské a africké a dokonce ruské, aniž se však celek zpronevěřuje svým britsko-americkým kořenům. V rozhovorech se Loreena svěřuje, že práce je pro ni neustálým sbíráním inspirace a její následnou destilací v hudbu a texty. Tak, jak se mění zvukový háv skladeb, mění se i tým muzikantů, kteří je uvádějí v život. A celý ten posun vnímá Loreena jako další ze svých cest, která Kelty končí, ale jí bylo souzeno projít jí pozpátku.

Velmi významným zdrojem stimulujícím její kreativitu je rovněž přímý kontakt s přírodou. Zahrada je něčím, co Loreenu spojuje s kořeny člověčenství přinesenými z dětství. Svůj vliv má i neuspořádaný kočovný život vynucený její kariérou. A její intenzivní potřebu přírody vnímá i její nejbližší okolí – když chtěli spolupracovníci zaplašit její stesk po domově a prodloužit tak úspěšné turné, přemýšleli o truhlících na okna autobusu a o pojízdných kotcích pro Loreeniny psy.

Z jejího životopisu se lze dozvědět, že se narodila se v rodině obchodníka se zvířaty a zdravotní sestry 17. února 1957 v Manitobě (pro amatérské astrology dodávám, že to bylo v 7:00 ráno. Původně studovala veterinu, ale nakonec se přiklonila k profesionální dráze muzikantky, skladatelky a hudební manažerky. S hudbou jí sblížilo piano po babičce, na které začala hrát v pěti letech. Tehdy se po autonehodě musela vzdát svých oblíbených tanečních lekcí. Začala zpívat také v městském dětském sboru a hrát na varhany v místním kostele Unitářů.

Po přesídlení do Winnipegu ji upoutala místní folková scéna a nechala se inspirovat takovými vzory jako jsou Alan Stivell, Steeleye Span a Planxty a začala se velmi odvážně angažovat v divadelních a filmových projektech. V roce 1981 se přestěhovala do Stratfordu (Ontario), kde žije dodnes. Pracovala pro Statfordský festival jako skladatelka, zpěvačka a hudební režisérka. Nemalý díl jejich hudebních počinů zabírá rovněž filmová hudba. Blíže o těchto aktivitách se dozvíte na domovských stránkách Loreeny, která se diskuzím s fanoušky rozhodně nebrání. Její odpovědi na otázky svých obdivovatelů můžete najít například zde.

Na počátku osmdesátých letech při hospitalizaci v nemocnici Loreenu navštívili její přátelé a informovali ji o tom, že v nedaleké zástavárně mají na prodej pěknou harfu. Po propuštění z nemocnice tuto harfu zakoupila a hraje na ní během vystoupení dodnes, i když počet jejich harf už vzrostl na čtyři.

V roce 1985 Loreena vydala své první album pod názvem "Elemental". Velkou pomocí jí v té době byla kniha nazvaná "Jak zkomponovat a prodat své vlastní nahrávky" od Diane Rappaport. Loreena založila svou vlastní značku Quinlan Road a svoje nahrávky i sama distribuovala poštou, na koncertech, ale třeba i během pouličního hraní a také sítí knihkupectví, kaváren a obchodů s hudebninami ovládanými jejími příznivci. Za takových podmínek následovala i její dvě další alba: "To Drive the Cold Winter Away" v roce 1987 a "Parallel Dreams" v roce 1989. Album "Parallel Dreams" se stalo nejúspěšnějším nezávislým albem v Kanadě.

Opravdový průlom v její kariéře však znamenalo vydání alba "The Visit", se kterým dosáhla mezinárodní proslulosti a upozornila na sebe fanoušky keltské hudby po celém světě. Distribuci později svěřila firmě Warner Music. Prodej jejich alb závratně stoupl a překročil 10 milionů. "Do-it-yourself" zanechalo však v Loreeně hluboké stopy. Dodnes, ačkoli má vlastního tour-manažera a tým okolo třiceti lidí, tráví normální osmihodinový pracovní den v kanceláři, kde se věnuje marketingu, plánům, účtům a korespondenci s fanoušky. Minikancelář si zřizuje i během natáčení přímo ve studiu, aby neztratila kontakt se svými širokými aktivitami.

Následovala alba "The Mask And Mirror" (1994) a "The Book Of Secrets" v roce 1997. Hlavním tématem těchto posledních tří alb je hledání duchovnosti a rozdílnosti mezi náboženstvím a duchovnem.

V roce 1998 Loreena absolvovala turné po Evropě a Severní Americe. Vzniklo nové album z živých záznamů koncertů, které Loreena uspořádala jako promotion předchozího alba a dostalo název "Live In Paris and Toronto". Při mixování tohoto alba se Loreena prostřednictvím telefonu dozvěděla, že její snoubenec Ronald Rees, jeho bratr Richard a jejich kamarád Gregory Cook zahynuli při výletu na lodi. Loreena se tehdy rozhodla přerušit svou kariéru, protože její hudba v ní zároveň vyvolávala bolestné vzpomínky na Reese. Rozhodnutí jí usnadnil i blížící se konec smlouvy s koncernem Warner. Nedovedla si tehdy ve své nelehké situaci představit, že by se ocitla znovu pod tlakem velké společnosti tvořit násilně další hudbu.

Protože však, jak sama řekla, i v takové strašné situaci nedokázala sedět s rukama v klíně (a přitom během pokusů o nalezení svých přátel zažila celý týden absolutní bezmoci), založila na jejich památku Cook-Reesův fond, který financuje nákup prostředků potřebných pro vodní záchranářstí, ale i další programy ke zvýšení bezpečnosti na vodních plochách. Zdrojem peněz je – jak jinak – vydání zatím posledního živého dvojalba. Avšak díky Loreenině vládě nad jeho distribucí se do něj dostává takřka celý výtěžek (velké nahrávací společnosti se svými 20% na prodané CD nechť se chytnou za nos). Další podrobnosti najdete zde: www.cookreesfund.com/.

Zpěvačka a skladatelka však věnovala hudbě a práci celý svůj dosavadní život, zůstala svobodná a bezdětná a věřím, že její vnitřní síla a čas jí pomůže i tento bolestný zážitek přetavit v nitru na vzácnou perlu a dříve či později se dočkáme další krásné Loreeniny hudby. Zřejmě se již v tomto směru blýská na lepší časy, protože Loreena již příležitostně koncertuje na podporu různých charitativních akcí a podporuje a sponzoruje zajímavé projekty – například záchranu historické školy ve Stratfordu, ze které ve vlastní režii vytvořila pro obec kulturní a charitativní centrum.

Autor: Mgr. Dana Bočková
Previous ArticleNext Article