Rozvoj osobnosti

Jazykový minikoutek – Přechylování ženských příjmení

Každý spisovný jazyk má svá pravidla, kterými by se jeho mluvčí měli řídit, pokud se chtějí vyjadřovat spisovně. Dnešním tématem je přechylování ženských příjmení, které může dělat nemalé potíže i rodilým mluvčím…


{snippet ad5}Přechylování jmen bývá napadáno ze strany některých zatvrzelých feministek s odůvodněním, že mezi ženami a muži nemají být žádné rozdíly, tudíž by i jejich příjmení měla mít stejné znění. Přechylování jmen má však své důvody – slouží k lepšímu dorozumění a k vyhnutí se nejasnostem, jak uvidíme z následujícího výkladu. Proto je vhodné přechylovat nejen jména domácí, ale i cizí.

Jak přechylujeme domácí a cizí příjmení?

Domácí příjmení nejčastěji odvozujeme sufixem –ová (např. NovákNováková), u jmen adjektivních se užívá ženská forma přídavného jména (např. NovýNová). Poněkud problematická jsou jména končící na –í, která lze přechýlit pomocí již zmíněného sufixu –ová (např. KočíKočová), nebo ponechat bez formální změny a pouze změnit rod. To se projeví na shodě mezi větnými členy (např. dobrý pan Kočídobrá paní Kočí).

V češtině však existují některá domácí jména, která nepřechylujeme, což je způsobeno rodinnou tradicí. K těmto patří příjmení typu Janů a Šerých, i když se u druhého jmenovaného lze někdy setkat i s odvozeným příjmením Šerýchová. Dvě možnosti jsou též u příjmení zakončená na –ius. Ženská jména můžeme odvodit z plného základu (např. MathesiusMathesiusová), nebo z redukovaného (Mathesiová).
U cizích jmen upřednostňujeme přechylování pomocí nejčastějšího sufixu –ová tak, abychom mohli snadno rekonstruovat podobu výchozího příjmení (např. Whiteová místo Whitová, Uhdeová místo Uhdová aj.). Problematické je vypouštění hlásky –e- v německých jménech, která jsou zakončena na koncovku –er. Vokál –e- se vypouští (např. Wolkrová místo Wolkerová), zůstává však zachováno tehdy, pokud mu předchází hláska –l- (např. Vinklerová místo Vinklrová).

Proč je výhodné jména přechylovat?

Některá cizí jména přesto zůstávají nepřechýlená, neboť se v takové podobě ustálila (např. Garbo, Čching aj.). U nepřechýlených jmen pak dochází k nejasnostem a lze jim porozumět pouze tehdy, když je použijeme v situaci známé všem účastníkům komunikačního procesu. Pokud k cizím jménům nepřipojíme českou koncovku, pak je nelze vůbec skloňovat, tudíž jimi nemůžeme vyjádřit jednotlivé pády, jejichž vyjádření je nutné pro porozumění jednotlivým větám. Např. ve větě Smith navštěvuje Graf nepoznáme, které jméno zastupuje pozici předmětu a které podmětu, tedy kdo koho navštěvuje. Jedná se o ženy (tedy Smithová navštěvuje Grafovou), o muže (Smith navštěvuje Grafa), či o jednoho muže a jednu ženu (tedy Smith navštěvuje Grafovou; Grafová navštěvuje Smithe)? Zatímco v angličtině a jiných jazycích lze tuto hádanku vyřešit pomocí slovosledu, v češtině je slovosled volný (ale nikoliv libovolný!), nemůže tedy signalizovat vztahy mezi větnými členy. Doporučuje se proto přechylovat i cizí jména.

Zanechat v původní nepřechýlené podobě lze však ta jména, u nichž nedochází k neporozumění díky tomu, že označují jedinečnou osobu ženského pohlaví známou širšímu okruhu lidí (např. Marilyn Monroe, Edith Piaf). U těchto nemusíme dlouho přemýšlet, zda jde o muže či o ženu, neboť nositelky těchto příjmení jsou slavné osobnosti. Pád lze pak poznat pomocí spojení s křestním jménem, popř. se shodným přívlastkem a přístavkem.

Previous ArticleNext Article