Rozhovory

Jana Ivanovič Infeldová – Ta deska nás málem stála zdraví

S půvabnou Janou jsme vám na stránkách Meredit.cz již jeden rozhovor přinesli. V posledních dnech se ale v jejím životě stala nejedna zajímavá událost, a tak jsme se za ní vrátili, abychom se o nich něco dozvěděli.

Asi nejvýznamnějším počinem křehké zpěvačky a jejích kolegů, Jana Vávry a Jaromíra Fulneka, je první studiové CD, jehož příprava zabrala skupině Jananas celý rok. Vyšla ve spolupráci s vydavatelstvím Indies scope. „Přelomové album roku“, spatřilo světlo světa opravdu na přelomu roku, tedy 31.12.2010. Vykazuje velké kvality v mnoha ohledech, a to natolik, že zaujala i akademiky a vysloužila si nominaci na cenu Hudební Akademie Anděl 2010 v kategorii Folk & country.

Všemi písničkami zní Janin příjemný alt, zajímavé a vtipné texty vás nenechají na pochybách o humoru, bystrosti a inteligenci svých tvůrců a zajímavé hudební aranže lahodí hudbymilovnému uchu. Poslech jejich alba (můžete si je  za pár korun stáhnout právě u Indies ve formátu MP3) bych doporučila nejen milovníkům folkové hudby. Styl skupiny Jananas totiž folk tak trochu překračuje, otírá se o rock, beat, na desce zazní jako doprovod i dětský pěvecký soubor Babu Sananaj. Co dodat? Poslechněte si Jananas, stojí to za to!

"AKTUÁLNĚ: Chcete-li Jananas vidět a slyšet  co nejdříve naživo, přijďte se podívat 8.2. ve 20:30 do Malostranské besedy, kde proběhne křest jejich debutového alba – Jananas."

Jani, teď je o tobě nejvíc slyšet v souvislosti s první studiovou deskou skupiny Jananas. Povíš nám o ní něco, co nikdo jiný ještě neví?

Povím. Ta deska nás málem stála zdraví. Co námahy nás stálo jenom se donutit začít ji točit… Vymyslet způsob, jak ji vydat.. A s kým! Pro kapelu, která pracuje takovým tím „Hawai stylem“, to bylo jako mučení žhavým železem! I proto jsme teď strašně rádi za to, jak moc se lidem deska líbí. Děkujeme všem!

Deska byla nominována na cenu Anděl za rok 2010. Co vy na to?

Máme radost, že deska oslovila i odbornou kritiku. Musíme přiznat, že tak kladné reakce jsme opravdu nečekali. Anděl je bezva, ale že bychom na něj už doma chystali speciální poličku z Ikei, to zas ne…

Chystáte se na předávání?

Zatím ani nevíme, kdy předávací ceremoniál vlastně proběhne.Vždyť už jsem zmiňovala ten náš „Hawai styl“. Chtít po kterémkoli z členů Jananasu, aby si cokoli zapsal, zorganizoval nebo pohlídal, je holá marnost.

Jste nominováni spolu s Radůzou a Trabandem, to je docela hezká společnost,  ne? Máte nějakou metu, kromě spokojeného obecenstva, které byste chtěli dosáhnout?

Umění není sport, pro mě je to způsob, jak nacházet ve světě dosud nevyšlapané cesty, nové pohledy, jak hledat neznámé. Sošky jsou známkou toho, že si někdo vaší snahy všímá a oceňuje ji. Ale ať to zní jakkoli jako klišé, ze všeho nejdůležitější je komunikace mezi námi a posluchači. To je ten proces, o který mi jde především.
Jo a mimochodem – tipuju, že to vyhraje Radůza.

První CD kapely je na světě, plánujete nějaké turné?

Během jara se chystáme začít cestovat i se stálým hostem kapely, doprovodným perkusistou Chillim. Turné vyvrcholí letními festivaly a pak si doufám s Jendou najdeme trochu času na malé soustředění a skládání nových písniček. Poslední dobou máme spoustu práce kolem křtu desky a vymýšlení novinek nám už docela chybí.

Takže bude možnost vás slyšet i mimo Prahu?

Mimo Prahu vyjíždíme poměrně často, takže určitě stačí sledovat www.jananas.cz nebo naše profily na Bandzone nebo na Facebooku. A pokud je někdo smutný, že Jananas do jeho kraje ne a nezavítat, stačí najít vhodný prostor či předdomluvit hraní v nějakém klubu a napsat nám. Rádi za vámi přijedeme tam, kde to ještě neznáme!
Tedy až Jenda koupí nové kapelní auto..

Podle čeho jste vybírali písničky do alba?

Chtěli jsme hlavně, aby album tvořilo kompaktní celek.Aby mělo nějaký základní koncept. Vybrali jsme proto písně, které nám připadaly dobré, a postupně z nich vyškrtávali ty, které se nehodily na album tematicky, nebo by naopak nějaké téma opakovaly. Písně, které jsme natočili, jsou jakousi aktuální reflexí toho, co vidíme kolem sebe. Jsou o tom, čeho si všímáme a nad čím se zamýšlíme. Něco jako kdybyste šli s námi na procházku městem a Jananas vám ukazoval prstem kolem sebe: „Hele, támhle, koukni!.. A támhleto taky!“

Kdy jsi naposledy zabloudila s navigací?

Tak teď by měl odpovídat spíš kytarista a druhá tvůrčí polovice Jenda Vávra. Ten mi totiž nesmírně zazlívá, že ačkoli mám řidičský průkaz, odmítám řídit. Těch půtek co už jsme kvůli tomu měli! Takže GPS mě osobně nic zlého neprovedla. Texty vycházejí hlavně z toho, co nás obklopuje. Popisujeme v nich to, co nás pobuřuje, okouzluje, rozesměje, baví, překvapuje… Nejedná se o vlastní příběhy.

Kterou písničku z nového alba máš nejraději?

Nejradši mám asi Dokonalou. Ta paní, o které se zpívá v písni, se snaží o dokonalý vzhled, ale začíná si uvědomovat, že prožívá období života, kdy perfektní vzhled by už pomalu měl přestat být středobodem jejího zájmu. Že už prostě perfektně nevypadá. V tom textu je její snaha o něco, co ji samotnou vlastně už nebaví. Pro mě je to naše nejdojemnější písnička. Je mi smutno, když vidím, jak lidi obecně nechtějí přijímat stárnutí. Mně se líbí, že lidi stárnou, a mám staré lidi dost ráda. Vlastně i písnička Senior Freestyle je o člověku, který nechce být starý. Vidím to kolem sebe všude a všudypřítomný kult mládí mě už fakt nebaví.

Koho napadlo zrealizovat booklet zrovna pomocí textilních obrázků?

Nápad se zrodil v hlavě brněnské malířky, ilustrátorky, autorky komiksů a všestranné umělkyně Vendulky Chalánkové, která obrázky tvořila během poslechu naší desky. Každou písní se nechala inspirovat, a proto má každý kousek ušitu svou ilustraci na míru.
Spolupráce s Vendulkou pro nás byla potěšením, je to moc milý člověk a zajímavá osobnost. Slečna, která je kultovní undergroundovou designérkou značky Zvrhlý vkus a zároveň umělkyní zastoupenou ve sbírce Národní galerie. No řekněte, kdo jiný by taky mohl spolupracovat s Jananasem?

Někoho by mohlo zajímat, proč se masterovalo zrovna na Floridě?

Dneska jsou díky technickému pokroku vzdálenosti snadno překonatelné pomocí internetu a to, že jsme nechali Davea Greenberga nahrávky zmasterovat, samozřejmě neznamená, že jsme si dovolili nějaký luxusní výstřelek a letěli za ním kvůli tomu na Floridu. Martin Ledvina mastering svěřil člověku, se kterým rád pracuje a který zná způsob jeho nahrávání. To, že ten člověk žije na Floridě, je v dnešní době v podstatě úplně jedno.

Jak se vám spolupracovalo s Martinem Ledvinou, který CD produkoval a dokonce si na něm s vámi i zahrál?

Martin nám hodně pomohl s věcmi, které jsme v našich písničkách jenom tušili, ale ještě jich neuměli správně dosáhnout nebo je pojmenovat. Má obrovské zkušenosti a taky talent přijít s výbornými nápady jakoby náhodou a s lehkostí červnového deštíku. Práce s ním byla inspirativní a hlavně – je s ním legrace a to my při tvorbě potřebujeme jako chleba sůl!

Nazpívala jsi písničku s Xindl X, jak k tomu došlo a jak se ti líbila spolupráce s ním?

Xindl X je velmi pracovitý člověk, který si jde za svým cílem a příliš neodpočívá. Píseň Čert nás vem jsem s ním nazpívala pro jeho debutové album Návod ke čtení manuálu a dodneška máme spolu takový spící projekt složený z asi 12 společných písní. Jsme kamarádi a těší mě, když se mu daří.

Takže se dá čekat, že se objevíte častěji na koncertech společně? Ať už vy na jeho nebo on na vašich?

Už jednou jsme spolu absolvovali společnou Folk Off Tour a byla to hezká šňůra koncertů. V tuhle chvíli nic podobného neplánujeme. Myslím, že máme přece jen každý trochu jiné publikum.

Plánujete natočit k CD klip?

V tuto chvíli máme už klip dokonce natočený! Zbývá ho ještě postříhat. Máme takovou kapelní slabůstku – nejradši bychom natočili klip ke všem našim písničkám. Když je tvoříme, představujeme si je zároveň s obrazem. V tuto chvíli jsme klip natočili k písničce Raut. Byla to legrace, jíž se mohli účastnit i naši fanoušci, kteří si chtěli v klipu zahrát. A já se stala poprvé v životě návrhářkou kostýmů. Šaty, které mám v klipu na sobě, jsem si došívala večer před natáčením.

Myslíš, že jsi v tomto směru neřekla poslední slovo? Že by navrhování modelů mohlo být tvým koníčkem, jako se jiné známé osobnosti věnují například malbě?

Já nemám koníčky, jen mnoho činností, kterým se střídavě věnuju. Výtvarné umění mě obecně velmi přitahuje a mám ráda, když doplňuje hudbu nebo texty a tím je dotváří nebo představuje v nových souvislostech. Pro každou myšlenku, kterou chcete zveřejnit, existuje ideální způsob ztvárnění. Někdy to lépe řekne text, někdy film, někdy fotka nebo obraz… Je dobrodružství takové cesty hledat! Ale abych odpověděla na otázku – návrhy kostýmů či oblečení by mě určitě moc bavily. Problém je v tom, že šiju jako lichokopytník… Každý steh jiný, nit pořád utíká… Však to uvidíte v tom klipu!

A když už jsme u toho, cítíš se ty sama být celebritou? Přeci jen už jsi prošla médii několikrát, ať už počítáme koncerty, nominace na prestižní cenu, seriál, divadlo nebo moderování projektu Odhalení. Změnil se nějak tvůj život třeba od dob studií?

Ha ha, docela by mě zajímalo, která z celebrit chodila na latinu a ví, co tohle slovo vlastně znamená! Já se cítím být někým, kdo neustále hledá a experimentuje. Netoužím být pro nic za nic oslavována, a když mě taková touha někdy popadne, rychle si za ni vynadám! Nemám ráda, když mi někdo nabízí výhody jenom proto, že mě viděl v televizi, a stejně tak nemám ráda, když ode mě naopak nějaká televizní tvář očekává, že se k ní nebudu chovat jako k normálnímu člověku. Všichni musíme čekat fronty a chodit včas na schůzky,ne?

Co by sis přála, aby rok s jedenáctkou na konci přinesl tobě a tvým blízkým?

Co myslíte, že teď asi odpovím? Nové kolo? Vodní skútr? Samozřejmě, že zdravé tělo, bystrou mysl, dobro v srdci a abychom tu ten rok nepromarnili zbytečně.

Nezbývá, než poděkovat za rozhovor, popřát Janě i jejím kolegům z Jananasu nejen vše, co si přála Jana, ale i zástupy spokojených posluchačů, nabité koncerty a další a další stejně povedená CD.

foto: archiv kapely, Tereza Lišková a fanoušci.

Previous ArticleNext Article