Rozhovory

Jak vznikají vůně – rozhovor

Na to, co musí absolvovat člověk, který se chce živit jako „čichač“ (nikoli však toluenu, ale aromatických látek), jak vlastně vznikají nové parfémy a vůně, na jakých detailech závisí zda určitá látka bude či nebude vonět, jsem se zeptala odborníka v oblasti aromatických látek Ing. Václava Srny.


Pane inženýre, jak správně ve svém oboru nazýváte člověka, kterého jsem já laicky nazvala „čichač“ a kdo to vlastně je?

Čichač to opravdu není. Tohoto člověka nazýváme parfumér. Je to člověk s nadprůměrně vyvinutým čichem, který je schopen rozlišit až několik set rozdílných vonných látek. Aby se člověk mohl stát parfumérem profesionálem, nestačí mu pouze dobrý nos. Jeden z prvotních testů, kterým je podroben, je seřadit sadu stejných vůní podle vzrůstající koncentrace. Prokáže-li, že je toho schopen, následuje další kolo. I nos je třeba školit. Na to existují ve světě různé specializované kurzy, ve kterých se adept seznamuje se stovkami vonných látek užívaných v průmyslu. Navíc, pro úspěšnou kariéru parfuméra, mu pouhý vyškolený nos nestačí. Musí mít i dar „skládat“ vůně k sobě tak, aby výsledkem byl „skvost“, nikoli jen směska. To je podobný případ jako u hudebních skladatelů – aby vznikla opera, nestačí jen znát noty a mít hudební sluch, člověk musí mít i talent pro skladbu.

Jak vypadá tedy po vyškolení jeho pracovní náplň?

Představte si, že je před vás postaven neznámý parfém nebo ale i například aviváž. Úkolem parfuméra je pak rozlišit co nejvíce vonných složek. Dalším z jeho pracovních úkolů je i návrh nových vůní. Zákazník například požaduje, aby pro něj byla připravena vůně fialky. Parfumér poté začne s mícháním jednotlivých složek tak, aby výsledná vůně co nejvíce fialku představovala. V tomto bodě, myslím, je třeba říci, že představa, že jakákoli zakoupená vůně – ať je to parfém nebo čistící prostředek s vůní, aviváž, ale i vůně v potravinovém průmyslu – není v naprosté většině výsledkem vůně jediné chemické látky. Obvykle se jedná o směs desítek až stovek látek. Často se totiž stává, že základ parfému tvoří několik chemicky vyrobených látek, k nimž je však přidáno například pouhé jedno procento přírodní aromatické látky. Tuto přírodní látku je prakticky nemožné získat v absolutně čistém stavu a její extrakt mívá dlouhou řadu dalších látek, které, ač se zdá, že je jich vskutku zanedbatelné množství, se ve skutečnosti mohou podílet na výsledné vůni ve směsi významným podílem.

Zmínil jste se, že, úkolem parfuméra je i rozlišení vonných látek ve směsi. Předpokládám, že v dnešní době mu krom jeho vlastního nosu napomáhá i technika?

Ano, tak tomu samozřejmě je. Pro analýzy takovýchto směsí se zejména používají hmotnostní spektrografy nebo chromatografy. Ani tyto přístroje však nemohou v některých případech, je-li ve směsi přítomna i přírodní složka stanovit naprosto přesné složení. Tyto přírodní látky jsou velmi drahé a přidávají se opravdu v malých množstvích. O to menší množství pak představují přídatné látky k hlavní složce této přírodní látky.

Platí ve světě parfémů „copyright status“?

V tomto směru je třeba si uvědomit, že koupíte-li si drahý parfém, platíte hlavně značku. Řada dalších firem je vám schopna prodat tutéž nebo prakticky tutéž vůni, ale samozřejmě pod jinou značkou. Copyright se tedy v tomto oboru vztahuje téměř výhradně na názvy výrobků, nikoli na jejich složení. Celá řada zakázek pro malé firmy zabývající se výrobou vonných látek zní: „Tady máte vzorek a chci stejnou vůni“. Druhá část zakázek je připravit vůni, která splní očekávání zákazníka, který chce například vůni zeleného jablka. Neexistuje totiž jen jedna vůně jablka, existuje vůně jablka zeleného (a i těch je několik druhů), navinulého, červeného a tak dále.

Znamená to tedy, že zakoupím-li si levnější „neznačkový“ parfém, může mít naprosto stejnou vůni jako např. parfém Nina Ricchi?

Ano, je tomu tak.

Zmínil jste se, že objemově největší podíl v průmyslově vyráběných vůních představují chemicky připravené vonné látky. Lze tedy například odhadnout, jaká chemická látka bude vonět, podobně jako lze například předem říci, jak bude chemicky reagovat?

Ne, to opravdu nejde. Podívejte se například na látku limonen. Tato chemická látka o chemickém vzorci C10H16 a odborném názvu 1-methyl-4-prop-1-en-2-yl-cyclohexen (viz obrázek) má dvě možnosti jak napojit na cyklohexenový kruh isopropenylovou skupinu (v obrázku označená červeně) – buď tak, že bude směřovat pod kruh a vodík nad kruh nebo obráceně. Tomu se říká dvě odlišné konformace. Ta, která je na obrázku se označuje jako D-limonen a je obsažena v kůře citrusových plodů a voní silně po citrusech. Odtud pochází také její název – lemon v angličtině znamená citrón. Obrácená konformace (označovaná jako L-limonen) se v citrusech nevyskytuje. Vyskytuje se například v olejích z jedlí a máty peprnné a voní po terpentýnu. Vidíte, jak malinká změna v molekule stačí, aby jedna a tatáž chemická látka měla zcela odlišnou vůni. Natož pak odlišné chemické látky.

Ještě bych se ráda zeptala – na obalech pracích prášků, aviváží, ale i potravin je často psáno „aromatizováno“. Nyní už vím, že pod tímto slovem se zřejmě skrývá celá řádka chemických látek – nejen jedna tvořících výslednou vůni. Je na místě se obávat například alergenních nebo karcinogenních účinků?

Ne, v dnešní době ne. Každá složka vůně – jednotlivá vonná látka je testována z právě z hlediska možných karcinogenních i alergenních účinků. Je přesně specifikováno, zda látka může být použita v potravinách, zda je možno ji aplikovat na kůži, za je jí možno čichat a podobně. Navíc, protože látky jsou často vyráběny v jiných chemických závodech, než jsou následně zpracovávané, je také stanoveno, jak je s ní nutno zacházet v případě jejím úniku do okolí – například při převozu cisternami. Podobně jsou také testovány výsledné směsi. V tomto směru se například i u pracích prášků nebo aviváží věnuje pozornost tomu, aby látka nepodléhala rozkladu při teplotách dosahovaných v sušičkách a pračkách, aby část vonné látky ulpěla na prádle a to poté vonělo, což není nejjednodušší úkol. Totéž samozřejmě platí i pro mýdla – i zde je požadavek, aby nevonělo pouze mýdlo, ale i ruce po umytí, tedy aby část látky na rukou ulpěla, ale přitom nedocházelo k alergickým reakcím – látka se tedy testuje i z hlediska jejího chování v zásaditém nebo kyselém prostředí.

Děkuji za rozhovor.

 

Previous ArticleNext Article