Dospělí lidé

Jak je to s krevními skupinami

Před několika lety jsme se s manželem rozhodli nechat si stanovit jakou máme krevní skupinu. V mém případě bylo zjištěno B Rh-, u manžela našli skupinu 0 Rh+. V tu chvíli manžel poněkud znejistěl. Proč? Jeho maminka totiž léta prohlašovala, že má krevní skupinu AB. Oba zákony dědičnosti krevních skupin známe a proto ta jeho nejistota. On by totiž nemohl být synem své matky.

 

Přiznám se, že mě ta situace přišla spíše k smíchu, neboť málokdo je tak podobný rodičům jako on. Nakonec jsme přece jen zašli za jeho maminkou, donutili jsme ji, aby své doklady znovu prohlédla a z krevní skupiny AB se vyklubala skupina A…

 

Jaké se vyskytují krevní skupiny

Na počátku 20. století český lékař Jan Jánský zjistil, že se u lidí vyskytují celkem 4 různé krevní skupiny, přičemž některé je při transfúzích možno i zaměnit, záměna jiných má však fatální následky. Do tohoto objevu byla transfúze něco jako ruská ruleta a představovala obrovské nebezpečí pro pacienta – byla-li „trefena“ správná nebo kompatibilní skupina, byl zachráněn, bylo-li tomu naopak, zemřel.

Nyní si dovolím trošku teorie, protože bez ní by se skutečně těžko vysvětlovalo, proč Pepík nemohl dostat Karlovu krev a naopak by mohl dát krev Frantovi…

Krevní skupiny byly označeny písmeny A, B, AB a číslem 0 (v tomto díle opomenu faktor Rh, ke kterému se dostaneme příště). Jednotlivé krevní skupiny se odlišují na základě tzv. antigenů na površích červených krvinek (erytrocytů). Jednoduše lze říci, že antigen je látka (molekula), kterou imunitní systém organismu rozpoznává jako tělu cizí a nějakým způsobem s ní reaguje (třeba se ji snaží zničit). Antingen je obecný název těchto látek a u krevních skupin se nazývají aglutinogen.

{snippet ad1}
Nejvýznamnější jsou právě aglutinogen A a aglutinogen B. Podle toho, které z těchto aglutinogenů jsou přítomny u daného člověka, se určuje krevní skupina:
Skupina A vytváří pouze aglutinogen A, skupina B vytváří aglutinogen B, skupina AB tvoří oba typy aglutinogenů A i B a skupina 0 nevytváří ani jeden z nich.

Toto konstatování stále ale nevysvětluje, proč by lidé měli umírat při záměně krevních skupin. Proto si dovolím ještě jedno krátké vysvětlení. Možná si ze školy pamatujete, že krev se skládá z červených a bílých krvinek (už víme, že právě červené krvinky jsou nositelé informace o tom, kterou krevní skupinu daný člověk má), dále z krevních destiček (ty naopak zabraňují tomu, abychom při sebemenším říznutí vykrváceli) a nakonec z krevní plazmy. Právě krevní plazma nás v posledním kroku vysvětlování bude zajímat.

Krevní plazma totiž obsahuje řadu protilátkek. Co je to protilátka? Jsou to bílkoviny (proteiny), které mají obranné funkce v organismu – dokáží identifikovat a zneškodnit záškodníky (samozřejmě tím míním cizí objekty proniknuvší do těla), které jsou schopny rozeznat.
Co se týče krevních skupin, existují dva typy protilátek.Tak jako jsme se seznámili s názvem aglutinogen pro látky na povrchu červených krvinek, tak nyní si řekneme, že těmto protilátkám se říká aglutininy a označují se anti-A a anti-B. O tom, které typy protilátek člověk bude mít v krvi opět rozhodne jeho krevní skupina. V tomto případě, je tomu tak, že každá skupina se brání „písmenu“, které sama „nemá“. Proto skupina A vytváří pouze protilátku anti-B, skupina B tvoří anti-A, skupina AB netvoří žádné a naopak skupina 0 tvoří obě protilátky anti-A i anti-B.

Teď si můžeme říct, proč se při transfúzi dříve tolik umíralo.

Pokud člověk dostane při transfúzi krevní skupinu proti níž sám vytváří protilátky, začne docházet ke shlukování a rozpadu darované krve a pacient může i zemřít. Dostane-li tedy člověk mající krevní skupinu A krev od člověka s krevní skupinou B, zemře (jeho anti-B protilátky zapracují). Totéž naopak – nefunguje ani transfúze mezi pacientem se skupinou B a dárcem A. Rovněž by nefungoval dárce AB pro pacienta A a tak dále.

Jistě jste slyšeli i o tak zvaných univerzálních dárcích a univerzálních příjemcích. Dnes se to již sice takto v nemocnicích nepraktikuje a při transfúzích se používá jen krev stejné skupiny a kontroluje se i řada jiných faktorů (a to nejen Rh faktor a i tak se ještě pro jistotu pod mikroskopem smísí krev dárce a příjemce a kontroluje se tvorba shluků), leč v nouzi by takto nějaký život mohl být zachráněn a dříve také takto životy zachráněny byly.
Skupina 0 totiž, jak je v tabulce vidět, nemá na povrchu červených krvinek žádný aglutinogen (antigen) a tudíž u pacienta nevyvolá shlukování a rozpad krve – dříve se tedy označovala jako univerzální dárce. Naopak skupina AB se sama proti žádné skupině nebrání (v krevní plasmě nemá protilátky – aglutininy) – označovala se tedy jako univerzální příjemce. Jak již bylo napsáno, krevní typ neurčují jen skupiny AB0, ale i Rh faktor a jiné „poddružné“ faktory, jejichž neshoda rovněž vede k fatálním následkům při transfúzích a proto se již skutečně univerzální dárci a příjemci v praxi příliš nevyužívají (ale v nouzi lze podat krev 0 Rh negativní jakémukoli příjemci).

Ještě si dovolím poznámku na konec – doba od časů doktora Jánského pokročila a lékaři nyní nerozlišují jen skupiny A, B, AB a 0, ale i řadu podskupin skupiny A: A1 až A6. Podobně je tomu i u skupiny B a co teprve, když by se to zkombinovalo do skupiny AB… Dokonce se může stát, že má některý člověk i zdánlivě 2 krevní skupiny, což je záležitost velmi složitá a velmi zřídka se vyskytuje (pro ty, které by to zajímalo – zadejte si ve vyhledávači pojem „fenotyp Bombay“). Nežijeme však na operačních sálech, ale v normálním životě a tak i nadále se spokojíme se čtyřmi skupinami A, B, AB a 0.

V příštích částech se pokusím vysvětlit, jak je to s dědičností krevních skupin, co je to „ten“ Rh faktor a co může způsobit za nepříjemnosti v těhotenství.

 

Previous ArticleNext Article