Historie

Historie vzniku tapet

Podobně jako mnohé další atributy naší civilizace se i první tapety objevily v Číně už několik století před naším letopočtem. Číňané využívali znalosti výroby rýžového papíru a pokrývali jím vnitřní stěny svých příbytků. A, jak jinak, vše přísně tajili. Tajemství proniklo za hranice této říše až v 7. století, kdy čínští zajatci, zajatí Araby po bitvě u Samarkandu, vyzradili toto tajemství svým pokořitelům.

{snippet ad5}V Evropě se první tapety objevily až někdy v devátém nebo desátém století, tehdy však byly buď zavěšovány na stěny jako gobelíny, nebo lepeny na desky, které byly teprve následně uchycovány ke stěnám. Tím mezi tapetou a stěnou vznikal prostor vyplněný vzduchem napomáhající výrazně k zateplení příbytků – a tapety se tak staly dosti významnou součástí interiéru.

Zpočátku tapety silně připomínaly gobelíny.

Na jejich grafické úpravě se tehdy podíleli především mnozí mistři výtvarného umění, například Albrecht Dürer.

Na rozdíl od kreslených papírových tapet vznikaly tehdy i velké dřevoryty, které se nalepovaly přímo na stěny a do jisté míry tím tapety nahrazovaly. Největším a nejznámějším dílem tohoto žánru se stal Dürerův výtvor pro Maxmiliana I. zaujímající plochu větší než 1000 čtverečních metrů, jehož výroba trvala více než tři roky. Bylo vyrobeno celkem sedm set jeho exemplářů určených k rozvěšení v palácích a na městských radnicích.

Velmi brzy se jedním z nejvýznamnějších center výroby tapet stala Velká Británie a to díky tomu, že se král Jindřich VIII. rozkmotřil s papežskou stolicí. Tento konflikt vedl k poklesu obchodních aktivit mezi Británií a zbytkem Evropy a Britové, zvyklí dosud nakupovat gobelíny z Flander, počali hledat náhradu, kterou nalezli právě v papírových tapetách. V polovině osmnáctého století se tak stala Velká Británie největším výrobcem tapet v Evropě, později však od ní vedoucí pozici převzala Francie.

Roku 1748 si britský velvyslanec ve Francii vyzdobil svou rezidenci novinkou od britských tvůrců – vzorovanou tapetou. Ta se Francouzům tuze zalíbila a tudíž se i francouzští mistři svého oboru začali zabývat výrobou těchto vzácných tapet.

Doba od poloviny osmnáctého do poloviny devatenáctého století byla odborníky nazývána „zlatou érou“.

Koncem 18. století se pak do Velké Británie a Francie vrátila móda tapet s panoramatickými výjevy. Jednotlivé výrobky dosahovaly úctyhodných rozměrů, jako například tapeta s dvaceti výjevy zobrazujícími výpravy kapitána Cooka.

Mnohé z tehdejších tapet se dochovaly dodnes a jsou uchovávány v Muzeu tapet v malém alsaském městečku Riksheim poblíž německých hranic. V muzeu se nachází 160.000 druhů, z toho sto tisíc je od firmy Zuber a zbytek od ostatních firem. Nejstarší exponáty pocházejí z 18. století a nejnovější jsou ze současnosti. Jedná se o jednu z největších sbírek tapet na světě. Osmdesát procent ze všech exponátů jsou historické vzory, které jsou v současnosti využívány jako vzor při restauraci historických objektů. Nejvýznamnějším skvostem muzea je pak tapeta firmy Zuber s panoramatickými výjevy, jejíž obdoba je firmou vyráběna dodnes.

Obdobné Muzeum tapet se nachází i ve městě Kassel v samém srdci Německa. Vzniklo roku 1923, kdy byl Kassel jedním z center výroby tapet a posloužilo současně jako vzorkovnice a propagační centrum tohoto odvětví výroby. Roku 1934 už bylo ve sbírkách muzea kolem devíti tisíc vzorků, z nichž však byla podstatná část zničena bombardováním za druhé světové války. Muzeu v Kasselu je však otevřeno dodnes a návštěvníci mohou shlédnout na pět stovek ze zde deponovaných exponátů.

Jak říká spolupracovnice kasselského muzea Elisabeth Reindlová, nejstarší ze zdejších exponátů pocházejí z poloviny šestnáctého století a jsou vyrobeny z kůže podle technologie, která byla v devátém století dovezena ze severní Afriky do Španělska. Další zajímavé exponáty, jak říká paní Reindlová, jsou tapety z východní Asie a tapety zdobené panoramatickými výjevy, například ty francouzské z první poloviny devatenáctého století zobrazující bitvu u Austrelitz. V tomto muzeu si pak lze kopie mnohých z těchto exponátů i zakoupit, má-li však člověk právě po kapsách přebytečných řádově dvacet tisíc euro.

Autor: Viktor Pondělík
Previous ArticleNext Article