Tu paní ze sousedství skoro nepoznávám. Ještě nedávno vypadala sklesle a otráveně a dnes  překypuje elánem a radost by mohla rozdávat snad celému světu. I když se známe jen zběžně, nedalo mi to, abych se nezeptala, co způsobilo takovou příjemnou proměnu.

Na Anenskou ulici v Brně jsem se zanedlouho vypravila i já, zvědavá, co se o sdružení Ženy50 dozvím od místopředsedkyně Mgr. Věry Janákové.

Jak vzniklo sdružení Ženy50?

Občanské sdružení Ženy50 bylo registrováno u Ministerstva vnitra ČR 21. listopadu 2006. Podnětem k jeho založení byla situace, kdy se do věku 50+ dostaly zakladatelky sdružení, ženy, které intenzivně vnímaly pocity, které v dané životní etapě prožívá téměř každá z žen. Odchod dospělých dětí z domova, syndrom „prázdného hnízda“, neshody v partnerském soužití, rozvod, případně úmrtí manžela, starost o nemohoucí rodiče. Pokud zůstanou ženy bez práce, jen velmi těžce hledají jinou, obavy z toho, že začít něco nového již nezvládnou, problémy se zdravím, stres, únava ze sociálních stereotypů, které celý život trpělivě snášely, protože se to od nich očekávalo. A někde v koutku schovaná naděje, že ještě mají právo na radost, na plnohodnotné bytí.
To vše vedlo k založení sdružení, jehož cílovou skupinou, na kterou je především zaměřena náplň a činnost, jsou ženy ve věku kolem padesátky a starší.


Jaké jste si stanovili cíle?

Občanské sdružení Ženy50 chce svými projekty připravit podmínky pro zmírnění obav žen z padesátky a let následujících, chce přispět k výraznějšímu sociálnímu začlenění žen 50+ do společnosti, zvýšit jejich sebevědomí, pocit vlastní hodnoty, podpořit v nich aktivní přístup k životu. Naším mottem je „harmonická zralá žena“.
Ukázat ženám 50+, že jsou bytostmi, se kterými se v naší společnosti počítá, že si zaslouží a mají právo na práci, která jim přináší radost a uspokojení, ale i na relaxaci a odpočinek, podnítit v nich zájem o nové věci, učení se, práci na sobě, vytvořit kolektiv, který by je inspiroval a zároveň i podržel v těžkých chvílích – o to vše se v občanském sdružení Ženy50 snažíme.
Naše občanské sdružení usiluje o vybudování Centra pro ženy 50+, jako místa pro sebevzdělávání, zvyšování sebevědomí, vzájemnou komunikaci a pro získání rad a pomoci.
Jde nám také o zlepšení mediálního obrazu žen 50+ a vyvolání diskuze o vžitých genderových stereotypech.

Může se stát členem i muž?

Samozřejmě, že může. V našich řadách máme celkem tři muže a jeden z nich je dokonce zakládající člen sdružení. Jsme otevřeni každému, nezávisle na věku a pohlaví, kdo má zájem o aktivity sdružení.

Jaké provozujete aktivity?

Okruh naší činnosti je široký. Vycházíme z toho, že zájmy žen jsou různé. Pořádáme koncerty, přednášky a semináře týkající se problematiky cílové skupiny, volnočasové aktivity, a to nejen výlety, ale i sportovní aktivity, zájezdy do hor, na raftu jsme sjížděli Jihlavku, vloni jsme byli na nádherném zájezdě na Zakarpatské Ukrajině. Pořádáme počítačové kurzy pro zlepšení zaměstnatelnosti žen, které probíhají v malém kolektivu a za individuálního přístupu lektorek ve věku nad 50 let, provozujeme také poradnu pro nezaměstnané. Pravidelně cvičíme tchaj-ti, dvakrát do roka připravujeme zdravotní cvičení a ve spolupráci s Městskou policií organizujeme kurzy sebeobrany.
Pro zlepšení mediálního obrazu naší cílové skupiny jsme vyhlásili v loňském roce fotografickou soutěž „Úhel pohledu“, která bude ukončena v březnu letošního roku. Od této soutěže, které se mohou zúčastnit všichni bez ohledu na věk a pohlaví, si slibujeme vzbuzení zájmu o problémy žen 50+ a jejich zviditelnění. Propozice soutěže jakož i aktuální nabídku našich akcí máme na našich webových stránkách – www.zeny50.cz.


Oslovují vás jen ženy v nesnadné životní situaci?

Převážně. Příběhy žen, které se na nás obrací, jsou silné. Mnohdy se důvody, proč za námi přijdou, shodují. Podmínky pro život, který tato věková skupina žila, měly všechny téměř shodné a málokterá se dokázala ze škatulky vymanit. Ale máme mezi sebou i ženy, které jsou naopak zdravě sebevědomé, ale potřebují jen najít nové přítelkyně, aby měly s kým „pobýt“. Líbí se jim naše akce. 

Jaké zajímavé osudy jsou spojené se sdružením Ženy50?

Myslíte osudy našich členek? Pokud ano, nezlobte se, ale nebudu konkrétní, ale jde o jejich osudy a nebylo by ode mne vhodné je tady prezentovat. Každá žena je osobnost, která své trápení prožívá velmi citlivě a individuálně. Ale v obecné rovině jde o problematiku partnerství, vztahy k dětem, sociální vyloučenost a v neposlední řadě je situace spojená s nezaměstnaností a hledáním nového pracovního místa.

Necítíte někdy mezi samými ženami potřebu „mužského prvku“?

A proč si myslíte, že bychom měly? Ale vaší otázce rozumím. O ženách stále přetrvává představa, že mezi sebou nemohou vydržet, že jsou hašteřivé a vzájemně se pomlouvají. Znám spoustu mužů, kteří mají tyto vlastnosti vypilované k naprosté dokonalosti, a necítím potřebu zobecňování. Jsou to předsudky. 
Veškerá naše činnost je zaměřena na ženy, to ale neznamená, že jsme nějaká uzavřená skupina žen, které jsou neustále pospolu a po nějaké době je – jak z vaší otázky vyplývá – čeká ponorková nemoc a potřebují „mužský prvek“. Jsme rády, když na některou naši akci muži přijdou, vždyť oni patří do našeho života, ale ne proto, aby nám urovnávali spory či čistili vzduch. To není nutné. Naše sdružení vzniklo proto, aby pomáhalo ženám a to vnímá celá naše členská základna a ještě jsme obdobný problém řešit nemuseli.


Byl z vašeho hlediska rok 2008 úspěšný? A prospěšný?

Určitě ano. Díky podpoře Jihomoravského kraje jsme si zajistili kancelář a vybavili počítačovou učebnu. I když jsme oficiálně provoz zahájili až v září, našimi počítačovými kurzy prošlo 40 účastníků, z toho jeden muž. Ženy uvítaly možnost účastnit se výuky v malém kolektivu (maximálně pět účastnic), ve společnosti stejně starých kolegyň, navíc vyučující (na každém kurzu asistovaly dvě lektorky) byly v jejich věku. Zvládly základy práce v textovém editoru, získaly povědomí o tabulkovém procesoru, naučily se vyhledat informace na internetu, obsluhu elektronické pošty atd. Připravili jsme 19 přednášek a seminářů.
V rámci Brněnských dnů pro zdraví proběhl v našich prostorách 25. září 2008 den otevřených dveří s názvem „V padesáti život nekončí...“. Díky celkové propagaci Brněnských dnů pro zdraví Kanceláří Brno - Zdravé město a v neposlední řadě i díky vystoupení představitelek sdružení v Českém rozhlasu Brno v dopoledních hodinách téhož dne, byl o činnost sdružení mezi cílovou skupinou, ženami 50+, velký zájem a přišlo za námi přes 60 žen.
Podle ohlasů žen z celé republiky – několik žen z Prahy i dalších míst vzneslo dotaz na podobné sdružení  ve svém městě – vidíme, že sdružení našeho typu a činnost, kterou vyvíjíme, jsou potřebné a žádané. Obrátily se na nás ženy např. z Ostravy a Třebíče s žádostí o radu, jak podobné sdružení, zaměřené na skupinu žen 50+, realizovat i u nich.


Připravujete pro ten rok ještě nějaké další aktivity?

Zahájili jsme cyklus přednášek, které probíhají každý čtvrtek od 17.30 na Anenské 10. V únoru začnou probíhat počítačové kurzy, nově zahajujeme i kurz grafiky a také začneme cvičit tchaj-ti. V létě chceme uspořádat relaxační týdenní pobyt pro ty, které mají rády nevšední zážitky, a určitě zase pojedeme na vodu. Podali jsme dva projekty na EU a pokud vyjdou, tak pro naše klientky budeme schopni rozšířit nabídku o další potřebné aktivity.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů.