| Dětské hry I - Hry běhací |
|
|
|
Volný čas / Sport
Autor: Jana Tichá / 6564x přečteno 22.09.2008  Ač by se mohlo zdát, že konzumní způsob života, který je už i v našich
zeměpisných šířkách stále oblíbenější a rozšířenější, od tohoto trendu
může zrazovat, dětské letní tábory jsou stále pro tisíce rodičů, dětí i vedoucích a instruktorů v České republice neodmyslitelnou
součástí letních prázdnin.
A ať už se jedná o tábory skautské nebo sportovně, jazykově, hudebně, výtvarně či jinak zaměřené, jedno zůstává stejné. Každý vedoucí nebo instruktor musí mít v zásobě velké množství her, které lze použít za různého počasí a při různých příležitostech. Pro každý tábor také platí, že hry, které zde děti hrají, by měly být dostatečně různorodé. Tu hra zaměřená na běh, tam spíše klidová hra zdůrazňující myšlenkovou stránku, jindy zase hra zaměřená na obratnost nebo týmovou spolupráci.
Existuje nepřeberné množství publikací, schraňujících aktivity pro všechny typy příležitostí, stačí zajít do správného knihkupectví nebo knihovny a potom si vybrat ty hry, které se hodí pro věk a schopnosti dětí, se kterými budete pracovat. Já bych vás ráda seznámila s některými z těchto her, které se mi na letních táborech osvědčily a které mohu vřele doporučit. V prvním dílu našeho povídání se zaměříme na hry běhací. Pokud máte na táboře mladší děti, nemáte moc času na přípravu hry a máte po ruce lano, můžete si zahrát Na pavouka. Lano rozložte na trávu, hřiště nebo i v prostorné místnosti do podoby šneka - bude takto představovat pavučinu. Potom mezi dětmi určete jednoho pavouka a několik mušek (nejlépe 4 až 5). Role se nám tu oproti přírodě trochu obrátí; v naší hře budou mušky honit pavouka. Ten se po „pavučině“ může pohybovat naprosto libovolně, zatímco mušky nesmí přeskakovat lano, mohou běhat jen dokola uvnitř „šneka“. Menším dětem většinou chvíli trvá, než pochopí výhody pavouka a přijdou na princip hry, díky kterému jsou v podstatě téměř nechytatelné. Je dobré děti rozdělit na skupinky a ty nechat hrát hru postupně, aby se jednotlivé skupiny neviděly při hře a „neokoukaly“ tak taktiku ostatních. Další jednoduchou, na přípravu nenáročnou a pro malé děti vhodnou hrou - ač ji s velkou chutí hrají i starší děti a mládež – je Stříhaná. Tato hra se hraje ve dvou družstvech, které stojí v zástupech naproti sobě (jejich vzdálenost záleží na vašem uvážení a na věku dětí. Pro mladší děti 50 - 100 metrů, pro starší lze hrát i na délce fotbalového hřiště). První z každého zástupu bude mít u nohou metu, další meta potom bude ležet zhruba 5 - 10 metrů před každým družstvem. Na povel vybíhají první děti z obou družstev. Až se setkají, zahrají si spolu kámen - nůžky - papír. Ten, kdo vyhraje, smí pokračovat v cestě k protějšímu družstvu, odkud mu již vstříc vybíhá další hráč, aby ho v ideálním případě porazil v dalším stříhání. Poražený se vrací na konec svého družstva. Úkolem každého družstva je, aby se jeho hráč dotkl mety před soupeřovým družstvem. Soutěží se většinou do pěti bodů. Mezi velmi oblíbené, ale na přípravu trochu složitější hry patří Nech to koňovi… a Kurz jasnovidectví. Tyto hry jsou určeny spíše pro starší děti. Pro přípravu hry Nech to koňovi… budete potřebovat seznam asi 20 otázek (může se jednat o otázky ověřující všeobecné vědomosti, ale i znalost toho, co se dělo na táboře, informace o ostatních dětech apod.). U každé otázky byste si měli připravit také 3 možnosti a seznam si opsat dvakrát. Poté děti rozdělte do dvou skupin s tím, že každé družstvo dostane na starost jeden dospělý, který bude mít u sebe otázky. Družstvo a jeho vedoucí by měli být od sebe vzdáleni asi na délku fotbalového hřiště. Na povel vybíhá libovolná dvojice z každého družstva ke svému vedoucímu. Jeden z dvojice, který představuje koně, zůstane „ve stáji“, asi uprostřed hřiště, druhý běží k vedoucímu, který mu přečte první otázku na seznamu, prozatím bez možností. Pokud na ni hráč zná odpověď, vyzvedne si ve stáji „koně“, se kterým potom běží ke svému družstvu. Poté vybíhá nová dvojice pro novou otázku. Pokud odpověď nezná, běží se poradit s „koněm“. Pokud ani poté neodpoví správně, běží se dvojice poradit s celým družstvem. V případě, že ani ti hráči neporadí, přichází na řadu tři možnosti. Pokud se do odpovědi netrefí, musí se jít opět poradit s koněm. Hra pokračuje, dokud jedno družstvo neodpoví na všechny otázky. Upozorňuji, že tato hra je opravdu velmi fyzicky náročná. V případě velkého množství dětí lze udělat i více družstev. V případě Kurzu jasnovidectví je příprava ještě náročnější, avšak námaha se mi zatím vždy vyplatila. Budete potřebovat zhruba 10 otázek (typu Kolik máme na táboře fotbalových míčů?, Jakou barvu má ten a ten vedoucí nejraději? apod.), přičemž každou otázku napíšete dvakrát a vložíte samostatně do obálky. V každé obálce bude tolik prázdných lístků, kolik je na táboře dětí děleno dvěma. Následuje příprava hřiště: po celé délce fotbalového hřiště rozmístíme – do jeho středu - rovnoměrně do řady za sebe tolik kuželů, kolik máme otázek. U každého kuželu potom bude následovat odbočka na jednu i na druhou stranu. Na konec odboček položíme naproti sobě obálky se stejnou otázkou. Děti, rozdělené do dvojic a vybavené tužkami, budeme na trať pouštět postupně. Každá dvojice má za úkol proběhnout celou dráhu. U každé odbočky se od sebe odpojí a každý běží na jednu stranu k obálce, kde na jeden z prázdných lístečků v obálce napíše odpověď na danou otázku. Poté se dvojice opět sejde u kuželu a sdělí si, jak odpověděli. Jestliže se jejich odpovědi shodují, můžou běžet dále, pokud ne, musí se jeden z nich vrátit a odpověď přepsat. Teprve pak mohou běžet dále. Při hře se samozřejmě měří čas, za který dvojice trasu zvládne, ale může se posuzovat i počet shodných, popř. správných odpovědí. Poslední z her, se kterými bych vás ráda seznámila, je tzv. Náhoda. Jedná se o hru, při níž se zcela jistě dobře pobavíte. Není náročná na přípravu a mohou ji hrát děti všech věkových kategorií (pokud budete však hrát hru s menšími dětmi, rozmyslete si dobře, jak velké hřiště zvolíte, pro starší děti můžete zvolit i hřiště fotbalové). Tato hra neprověří žádné znalosti ani schopnosti dětí, jedná se opravdu pouze o náhodu. Úkolem každého dítěte je co nejrychleji oběhnout kruhové hřiště a vrátit se do startu/cíle. Jak ale tušíte, má to háček. Na trase hřiště je rozmístěno asi 5 stanovišť, přes které musí dítě přejít. Na jednom stanovišti musí např. vytáhnout nezlomenou sirku, na druhém musí uhádnout, co padne na koruně, na dalším si musí „střihnout“ s vedoucím apod. Pokud neuspěje, vrací se o stanoviště zpět. Pokud neuspěje ani na tomto, vrací se znovu. Pokud už se dítě nemá kam vrátit, dotkne se osoby stojící na startu a běží znovu k prvnímu stanovišti. Jestliže úspěšně splní všechny nástrahy a doběhne do cíle, hra pro něj končí. Protože je hra velmi vyčerpávající zvláště pro ty, kteří běhají pořád dokolečka (mají prostě smůlu), doporučuji ocenit také ty, kteří budou mít nejhorší čas. Doufám, že vás některá z těchto prověřených her zaujala a vyzkoušíte ji i na své „akci“. Těším se s vámi na shledanou u dalšího článku, tentokrát o hrách týmových! Portrét redaktora Jana Tichá Komentáře
(1)
|
|
