Dne 21. 6. 2008 proběhl v nově vznikajícím Kempu u Zámečku nultý ročník závodu Chamaree Cup. Jednalo se o dogařskou akci, ale přístup měla povolený i jiná plemena či kříženci. Účastníci závodu byli nadšeni nejen zajímavým programem, ale také nádherným prostředím, ve kterém se kemp nachází.

Přímo z kempu se mohli jeho návštěvníci pokochat výhledem na ruinu zámku Potštejna obklopenou ze všech stran zelení. I kemp samotný nabídl mnohé: ubytování v chatkách nebo stanech a ani ti, co přijeli s karavanem, zde neměli problém. Kempu vévodí secesní vila, takže historie opravdu dýchá z každého koutu. Bohužel předchozí majitel nechal celý kemp a vilu napospas osudu i vandalům, takže než ji budou noví majitelé moci obývat, ještě chvíli potrvá. Každopádně kus práce, který udělali, byl patrný na každém kroku a díky tomu si mohli všichni účastníci pobyt náležitě vychutnat.


Vzhledem k tomu, že Křížovi – majitelé objektu a zároveň dvou německých dog a fenky amerického kokra, mají ke psům velmi vřelý vztah a k německým dogám zvlášť, nápad uspořádat v kempu závod, který si určitě vybuduje letitou tradici, přišel tak nějak samozřejmě. Už se uvažuje i o dalších pejskařských akcích nejen pro dogaře. Ale vraťme se k Chamaree Cupu, který získal své jméno po hraběti, který nechal postavit v roce 1749 barokní zámek Potštejn. Pejsky a jejich očkovací průkazy pak už jen zkontroloval MVDr. Jan Müller a vše mohlo začít. Program byl skutečně nabitý, začalo se rozcvičkou, kterou si vzaly na starost paní Dana Řeháková (hlavní výcvikář ZKO Luková, má složeny zkoušky z výkonu např. ZVV2, IPO-FH, je vicemistrem 2007 MSKS dle IPO-FH, účastník Mistrovství ČR stopařů,...) a šéfredaktorka časopisu Pes, přítel člověka Stanislava Jansová. Pejsci a majitelé nastupovali po dvojicích a ukazovali, co umí, zároveň byli upozorňováni na to, co dělají špatně a jak mohou psa víc motivovat, povzbudit a co dělat úplně jinak. Ani chvála za to, co dělají správně, nechyběla. Navíc se mezi účastníky pohyboval pan Slavomír Jansa, který vše dokumentoval pomocí fotoaparátu.


Po rozcvičce a malém odpočinku započal samotný závod. Hodnotila se poslušnost podle ZZO. Pro ty, kdo netuší, o co jde: povel „volno“, přivolání, chůze na vodítku, povely „sedni“, „lehni“, odložení za chůze, aport a dlouhodobé odložení psa. Pejsci byli rozděleni do dvou skupin, a to na psy do 1 roku a psy nad 1 rok. Pozorovat pána a jeho miláčka při cvičení byla skutečně radost. Na první pohled bylo vidět, že to baví jak majitele pejsků, tak jejich svěřence, a to i přes velké horko, které ten den panovalo. Práce rozhodčí se ujala Dana Řeháková, která vždy každou dvojici zhodnotila, obodovala a řekla, proč dostala právě tolik bodů, kolik dostala. Vesměs se všem dařilo, což bylo v tom horku skutečně obdivuhodné. Soutěžilo 16 psů, z toho sedm štěňat. Až na tři pejsky – dva křížence a štěňátko jezevčíka, se jednalo o dogy. I barevné zastoupení bylo zajímavé, snad jen zástupci modré barvy nějak chyběli. K vidění byla žlutá, černá, žíhaná, harlekýn i neuznané barvy jako šedý tygr, porcelánový tygr a žlutá s merle faktorem. Poté co odcvičila poslední dvojice, došlo k vyhlášení vítězů a předání diplomů a cen.

Pokud došlo ke shodnému počtu bodů, rozhodovalo množství bodů u aportu.

Soutěžící měli možnost odpočinout si a občerstvit se pivem, nealkoholickými nápoji a lahodným prasátkem, které se už od dopoledne otáčelo nad grilem. Většina psů odpočívala ve stínu, někteří se procházeli mezi hodujícími majiteli a čekali, zda kousek té lahůdky zbude i na ně. Majitelé dbali, aby všichni pejsci měli k dispozici dostatek vody v miskách a každý si po svém chlupatém parťákovi poctivě uklízel, takže obavy, že při takovém množství psů šlápne člověk do něčeho nevábně vonícího, byly naprosto neopodstatněné.


Po odpočinku už čekal na ty, kdo měli zájem potrénovat či poprvé zkusit obranu, figurant 1. třídy ČKS Petr Štolc. Skláním hlavu před jeho výkonem a výdrží. Já po oněch dvou kolech se svými dvěma psy div neodlezla po čtyřech, ze všech sil vzdorujíc infarktu, zatímco on se se psy přetahoval, běhal a cukal na rukávu se zvířaty, která mají přes 60 kilo i v tom horkém počasí a navíc v ochranném obleku, to je skutečně výkon hodný mistra. Navíc musel být stále ve střehu. Už jen proto, že zrovna mojí fence nevydrželo vodítko a ona se na něj vyřítila, aniž by byla nějak korigována mou osobou. Naštěstí si i v této situaci bravurně poradil a drobný incident se obešel bez zranění. Nadšení psů bylo úžasné, i ti, kteří viděli figuranta poprvé v životě, se chovali jako staří mazáci, kteří s figurantem zápolí dnes a denně.

Pak se majestátné dogy, unavené horkem a prací, uložily k odpočinku a jejich pánečci se odebrali znovu se občerstvit a vyměnit si zkušenosti nebo si jen tak popovídat. Všichni byli dobře naladěni, zábava nevázla a ti, co už museli domů, odjížděli jen neradi. Každý tento den jen velebil a snad všichni dali příslib, že na dalším ročníku Chamaree Cupu určitě nebudou chybět. I já chci poděkovat Křížovým a všem, kteří se na této akci nějakou měrou podíleli, za prima den s báječnými lidmi a jejich čtyřnohými přáteli, který jsem měla možnost si do poslední chvilky užít.